13°C
Zbývá už jenom smrt! Poslední slova Jaroslava, který spáchal kvůli střelbě na exekutory sebevraždu
Je to poslední svoboda, která mi zbyla, napsal ve svém posledním blogu Jaroslav Janota (†47) z Napajedel. Pak vyšel na balkon svého bytu v sedmém patře a po hodinovém balancování na jeho římse skočil dolů. K sebevraždě ho dohnala hrozba nástupu do vězení, kam měl kvůli loňské střelbě na exekutory v blízké době nastoupit a odpykat si dvanáctiletý trest.
Jaroslav Janota byl svým způsobem podivín, ale také vzdělaný člověk a nadšený bloger, který se ale dostal do dluhové pasti. Když mu loni v lednu vnikli v devět ráno do bytu exekutoři, kteří přišli vymáhat 70 tisíc korun, vystřelil.
Podle soudu šlo o pokus o vraždu, Janota ale tvrdil, že ho vzbudili po noční a on byl přesvědčený, že jde o zloděje. To, co soud považoval za ránu, která měla zabíjet, on označil za varovný výstřel. Justice mu ale neuvěřila a Janotovi uložila nastoupit k dvanáctiletému trestu do vězení.
To ale Jaroslav nechtěl připustit. „Když vám vezmou právo rozhodovat o svém životě. Potom už vám toho mnoho nezbývá. Ani naděje. Zbývá vám jen to poslední právo a poslední svoboda. Svoboda rozhodnout o své vlastní smrti,“ uvedl ve středu svůj poslední blog, který pak server iDnes.cz ze svých stránek smazal.
„A tuto poslední svobodu už si nesmíte nechat nikým vzít. Je třeba myslet na heslo všech revolucionářů a bojovníků proti diktátorům. Svobodu, nebo smrt. Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné,“ vzkázal.
Sám přitom přiznal, že sebevrahy v minulosti odsuzoval. „Vždycky jsem ji považoval osobně za selhání a zbabělost. Ale někdy je člověk zatlačen do kouta a nemá jiný čestný únik z beznadějné situace,“ vysvětlil.
Z jeho posledního blogu je zřejmé, že důvodem odchodu z toho světa jsou obavy z nástupu do vězení. „Než se nechat zavřít na 12 let do vězení a nechat se šikanovat, beztrestně urážet či ponižovat od sadistických vězňů či dokonce dozorců, tak je lépe definitivně odejít. Ale jako svobodný člověk,“ napsal.
I přes bezvýchodnost situace vyjádřil Jaroslav lítost nad tím, co podle svého názoru musí udělat. „Policie, státní zástupce a soudy si udělají čárku a hodí to za hlavu. Mrzí mne takový konec. Překonat silný pud sebezáchovy je opravdu těžké. Ale musím jej překonat. Žádná jiná možnost mi zkrátka nezbyla. Líbilo se mi tady, ale asi jsem se měl narodit v nějakém právním státě. Možná příště. Toto je můj definitivně poslední blog. Sbohem a Amen,“ zakončil svůj dopis na rozloučenou.
S pudem sebezáchovy, o kterém ve svém příspěvku mluvil, bojoval podle svědků v trenýrkách a tričku na balkoně asi hodinu. Svědci ho zachytili jak zoufale balancuje na římse. Policejní vyjednavač ho bohužel k tomu, aby slezl, nepřesvědčil a Jaroslav se nakonec vrhl dolů vstříc smrti. Byl na místě mrtvý.
Témata:
Související
Mr*ky cenzorské styďte se.. že vás pazoury nebolí, i kdybych je na náměstí věšel, tak by nebylo na místě něco cenzorovat tady žádný názor není za hranou, to co dělají oni je zahranou a vy jim v tom pomáháte za kus žvance !