Izolace, bití, hladovka a opisování Bible: Zfanatizovaní rodiče roky týrali své děti
Před soudem ve čtvrtek stanuli rodiče čtyř dětí z Havířova. Měli své děti týrat psychicky i fyzicky tak otřesným způsobem, že dvě z dětí dokonce utekly a na sociálce požádaly o umístění do ústavu. Z výpovědí rodičů i samotných dětí mrazí!
Fyzické násilí na dětech se u českých soudů řeší relativně často, to, co si ale ve čtvrtek vyslechl havířovský soud, nemá obdoby. Nábožensky zfanatizovaný otec s matkou své čtyři syny týrali takovým způsobem, který se jen tak nevidí. Server Deník.cz průběh soudu zachytil téměř doslova.
Fyzické tresty
„Bitý jsem byl asi od třetí třídy základní školy. Nejvíce byl trestaný nejstarší bratr, nejméně nejmladší. Nejčastěji jsme dostávali za nepořádek v pokoji. Dostal jsem i za to, že jsem šel do školy jinou trasou. Chodil jsem pěšky na střední školu z Podlesí na Šumbark. Musel jsem dodržovat přesně stanovenou trasu. Na třech místech jsem musel prozvonit. Otec mě mohl lokalizovat přes mobil. Někdy jsem nestihl prozvonit včas nebo se mi vybil mobil. Pak jsem dostal. Když jsme dostávali, hodně to bolelo, brečeli jsme,“ vypověděl jeden ze synů.
„Jednu kostku jsme si dali pod patu, další pod klouby prstů. A pak jsme na tom museli stát. Když jsme tak stáli třeba čtyři hodiny, tak už to matce přišlo jako moc. Většinou to bylo půl hodiny nebo hodinu, nejstarší bratr stál déle. Dokonce jsme při stání na kostkách museli přepisovat Bibli v angličtině. Jednou jsem stál asi tři hodiny. Skoro každý den a trvalo to asi dva měsíce. Vymyslel to otec, kterému se už nechtělo nás bít. Když nám dával výprask, musel u toho sedět a zabíralo mu to čas. Bil nás totiž dlouho a museli jsme při tom cirkulovat, abychom se postupně střídali. Otec k bití používal různé věci. Vzpomínám si, že u mě to bylo asi od sedmi roků. Nejdříve to bylo vařečkou. Pak používal provázek, bužírku, kabely od svíček z auta a další věci. Některé o nás doslova roztrhal. Délka a síla bití záležela na tom, jakou měl taťka zrovna náladu. Někdy to byla minuta, jindy hodně dlouho.“
Hladovka
„Souběžně jsme dostávali i hladovky. Nejčastější byly jednodenní, pak dvoudenní. Moje nejdelší hladovka byla asi tři týdny, brácha měl měsíc. Bylo nám špatně, skutečně jsme měli hlad, byli jsme slabí, špatně se nám spalo, točila se nám hlava, neměli jsme živiny.“
Izolace
„My jsme byli vychováváni doma. Do deváté třídy nám vůbec nedošlo, že jiní lidi žijí jinak. Teprve až jsme šli postupně na střední školy, tak nám došlo, že jsme jiní. Ostatní děti si mohly chodit hrát samotné ven, my jen s rodiči, často na nákupy. Mysleli jsme, že ven sami nesmíme, protože je to nebezpečné. Pořád nám to opakovali. Nemohli jsme chodit ven sami, jen v doprovodu rodičů. Každý den jsme museli trávit společně v jedné místnosti. Otec nám říkal, že je hlava rodiny a my budeme poslouchat.“
Rozpory u prarodičů
Před soudem se četla i výpověď mužova otce, dědečka chlapců, který uvedl, že se jeho syn choval podivně. „Myslím, že syn není nemocný, ale je to fanatik,“ řekl. Oproti tomu se rodičů zastala matka ženy. „Na péči dcery a zetě o děti jsem nikdy nic závadného nepozorovala.“
Otcova obhajoba
„Téměř vše je lež, pravdy je jen malinko, stejně jako v celém spisu. Celé stíhání je založeno na lži. Neznamená to, že by se některé věci neděly, ale ne tak, jak je to psáno. Neměli zakázáno chodit ven, ale sami nechtěli. Když později chtěli jít ven, stalo se, že jsem jim to zakázal, protože jsme měli domluveno něco jiného, jednou proto, že syn neměl doma uklizeno.“
„Dlouho jsme je pouze napomínali. Bohužel, když vám roznesou byt na kopytech, tak tam už pak napomenutí nestačí. Ano, použili jsme vařečku, pletený proutek, plastovou bužírku, a to na zadek nebo přes ruce.“
„K trestu stavění na hraně kostek jsme přešli poté, co si jeden syn z neopatrnosti na kostku šlápl a bolelo ho to, proto jsme jim chtěli ukázat, jaké to je, když neuklízejí. My jsme samozřejmě kontrolovali, jaké to má následky, protože jsme jim nechtěli ublížit. Není pravdou, že by museli za trest opisovat Bibli v angličtině. Dělali to v rámci výuky. Protože věříme v Boha, zvolili jsme Bibli, jejíž text je nezávadný.“
„Přišlo i období, kdy dostali trest hladovky. Začalo to tím, že ničili jídlo, špatně s ním zacházeli a kradli ho. Jídlo bylo volně dostupné, ale když přišlo období celosvětové krize.“
Chlapci se mají v dětském domově velmi dobře a jsou šťastní, mají to, co nikdy neměli, aspoň tak to vnímají starší dva. Psali to také ve svých výpovědích. Občas je lepší ústavní péče, než primární rodina, nemyslíte? Dětské domovy nemají mříže na oknech, dějí mají svůj prostor a tolik aktivit,kolik si jen přejí a co by ani v biologické rodině nemohli nikdy dostat. Z materiálních věci jim nechybí nic.. a pozornost i zájem o jejich osobu jim také nechybí.. láska mateřská ano, ale tu ve většině ani nepoznali..