Brutální Nikita v obci Teplá

Velikou pohromu způsobil Nedělní Blesk podnikateli Miloši Tůmovi v obci Teplá na Karlovarsku. A přitom jsme to mysleli dobře, chtěli jsme mu pomoci. Avšak jak známo, dobrými úmysly je dlážděna především cesta do pekla. Loni v létě přinesl náš nedělník článek o bezvýchodné situaci pana Tůmy, který před lety koupil ohromnou dvoupatrovou budovu u nádraží s tím, že tady uskuteční svůj sen o hotelu. Ale divoké počátky kapitalismu v Čechách, milión nejrůznějších oprav a vichřice odnášející střechu učinily přítrž smělým plánům. Zbyla jen Jídelna U Tůmů, dřina od nevidím do nevidím, dluhy a sem tam decka ferneta. Od článku v Nedělním Blesku si Tůmovi (zřejmě) slibovali malinkatý zázrak. Co kdyby se našel nějaký hodný investor? Namísto toho se odehrála podivuhodná detektivka. Thriller, jak se říká za oceánem. Začalo to dopisem. Úhledným, čitelným, téměř dětským rukopisem pisatelka Milena Černá sděluje: Se zájmem jsme si přečetli Nedělní Blesk z 10. července, ve kterém popisujete podnikání po česku. Jsme s manželem Pražáci, je nám kolem padesáti let a jestli byste chtěli pomoci s podnikáním, můžeme pomoci. Můžeme pomoci i finančně, nemusíme ani my od Vás mít výplatu. Žili jsme dlouho v Bernu ve Švýcarsku, no a po návratu a důchodu (jsme státní zaměstnanci - vojáci) sháníme něco, kde pracovat, neválet se a nebýt v Praze.Vedli jsme 5 let penzion a celkem nic není velký problém. Ve Zdeňce a Miloši Tůmových nemohl tento list nevzbudit podiv. Psala jej obyvatelka Prahy dlouho žijící ve Švýcarsku, navíc vojačka, která vedla pět let penzion, nabízela finanční výpomoc a jako by ani to nestačilo, nestála o výplatu. Je toto vůbec možné? Tůmovi vyčkávali. "Přijeli autem z půjčovny," vzpomíná Miloš Tůma. "Řídila ona. Červené auto. Vyšli dva. Můj první dojem, když mi podala ruku: mrtvá ruka. Jako by ani nebyla její. Řekla: Prohlídnem si barák. Po prohlídce prohlásila: Myslela jsem si, že to bude horší. Začali jsme si tykat, ona začala plánovat. Slíbila nám desetimiliónovou investici a dodala: To moje konto nepozná. A hned první den nám ukradla z peněženky pětistovku a nějaké drobné." Ale proboha, proč pan Tůma podvodnici i s manželem ihned nevyhodil? "Vyčkával jsem,ů vysvětluje. "Dal jsem jí sto dní hájení." Následovalo jen těžko vylíčitelných sto dní. Manželé Černí se k Tůmovým do obrovského, leč neutěšeného baráku okamžitě nastěhovali, a tak se překvapení Tůmovi ocitli jakoby přímo uprostřed dobrodružného filmu. "To byla herečka. Kam se hrabe Dustin Hoffman. Chvílemi jsem jí i věřila. Ale ztrácely se mi věci," referuje Zdeňka Tůmová. "Dceři se ztratil telefon. Nebo jsme dali té paní peníze na nákup, ona si je nechala a nakoupila na dluh. Dali jsme jí peníze, ať zaplatí elekřinu, plyn, telefon. Nechala si to a nezaplatila. Říkala, že mě miluje, vnučku že miluje, že takové lidi ještě nepoznala. Neustále slibovala, že zainvestuje, že za nás zaplatí dluhy, že má peníze na kontech. Chvílemi to mělo logiku." Ze všeho nejvíce fascinující je ovšem manželství záhadné Mileny Černé. Ta v současné době sedí v ruzyňské base, zatímco její manžel Ivan stále pomáhá v Jídelně U Tůmů a v jednom z horních pokojů také přespává. "Zničila mi život," tvrdí sklíčeně. Seznámili se před čtyřmi lety. On rozvedený pražský taxikář, ona pečovatelka. "Dva měsíce jsem s ní jezdil po pacientech, pak jsem si ji vzal domů k sobě," vypráví zhrzený manžel, v obličeji úplně popelavý. "Bydlel jsem u bratra, ale ten po roce raději vyměnil zámky. Začaly problémy s penězi. Snažila se odříznout mě od dětí a příbuzných, přitom dřív jsem si bral děti jednou týdně. Opožďoval jsem se i s placením alimentů. Když ji pak zavřeli, skálopevně mi tvrdila, že nesedí ve vězení jen tak náhodou. Že totiž pracuje u tajných služeb a od nich dostala tajný úkol: proniknout mezi spodinu obchodující s drogami." A to už nám pomalu připomíná francouzský film Brutální Nikita, v němž se dívka musí rozhodnout: buď trest za hrdelní zločin, který spáchala, nebo práce v přísně tajné agentuře, kde získá novou identitu, nové dovednosti a nové, hrůzné úkoly. Její dobrácký partner netuší vůbec nic. "Tvrdila mi, že po ní jdou, že jí zakázali se vdát a ona to porušila. Říkala, že pro mě bude nejlepší, když budu vědět co nejmíň. Z vazby ve Světlé nad Sázavou mi psala obden. Vysvětlovala, že přede mnou skrývala fakt, že vlastní ve Švýcarsku kliniku, kde se zkoumá virus Ebola. Bohužel tam došlo k maléru, ona a dalších asi pět lidí se to snažili zachránit a museli do karantény, jenže utekli. Proto ji stále někdo pronásleduje a Švýcaři jí zablokovali konta." Ivan Černý taxikařil, dostával svérázné dopisy z basy a vší silou se snažil, aby se ze své ženy, té roztomilé české parodie na Brutální Nikitu, nezbláznil. Rodiče ho prosili, ať se neprodleně rozvede. Proč to neudělal? "Ona mě vždycky uměla uklidnit," zní odpověď. "Nakonec jsem už neměl cesty zpátky. Ztratil jsem sebejistotu a sebedůvěru, byl jsem takovej její ocásek." Bylo loňské léto a Nikita si ještě ve vězení přečetla Nedělní Blesk a v něm článek o vysíleném zadluženém podnikateli Miloši Tůmovi a zanedbané obrovské budově, ze které by si Tůma přál mít hotel snů. "Pomůžeme Tůmovým," oznámila manželovi, když ji zas na nějaký ten pátek pustili z kriminálu. "Peníze budeme mít co nejdřív, hned jak mi Švýcaři odblokují konta." Vážně jí to všechno věřil? Zapřísahá se, že věřil: "Ona není tuctový podvodník, ale výborný mystifikátor." A tak se stalo, že Tůmovi náhle měli tuto výstřední dvojici nastěhovanou v baráku. Brutální Nikita a její nic netušící manžel zde působili asi čtyři měsíce. Po sto dnech ovšem Nikitě skončilo období hájení a lstivě vyčkávající podnikatel Miloš Tůma na ni podal trestní oznámení. Zpronevěřila mu asi šedesát tisíc. Nyní už zase sedí v base v Ruzyni. Její muž Ivan dál přebývá v Jídelně U Tůmů. Budeme věřit tomu, že přemýšlí o rozvodu. Jiří Černohorský