Dětem uřežu hlavy a vystavím je manželce na televizi. Nejtěžší případ kriminalisty Markoviče
Je legendou české kriminalistiky. Dopadl spartakiádního vraha Straku, kanibala Hojera a s „inteligentním sadistou“ Tekverkem se vídá dodnes, nejhorším případem však pro kriminalistu Jiřího Markoviče byl recidivista Jan Tvrdík (†34).
Případ, který otřásl i otrlým plukovníkem Markovičem, se odehrál v říjnu 1978. Tvrdík se v kriminále, kde seděl za rvačku v opilosti, dozvěděl, že si jeho žena Blanka našla nového partnera, po propuštění se jí proto chtěl pomstít.
Podle své výpovědi plánoval, že „zabije bábu, potom zabije obě děti, všem uřeže hlavy a pak je někam položí třeba na televizi. Prostě aby byly hned na ráně, aby je šokovaná Blanka hned viděla, jakmile vstoupí do pokoje. S úsměvem pak řekne manželce, že to je dárek. Na závěr bodne nožem i Blanku“.
Svůj plán v osudný den opravdu začal uskutečňovat. Vplížil se do bytu na pražském Jižním Městě, kde umlátil svou tchyni paličkou na maso. Když z vražedného nástroje během jeho běsnění upadla hlava palice, zarazil jí do spánku rukojeť.
„Krom toho devětkrát bodnul toho svého devítiletého syna. Ten tam ještě stačil vykřiknout na svou čtyřletou sestru: »Markétko, dělej, že jsi mrtvá, nebo tě táta zabije«. On jim časově nestíhal uřezat ty hlavy. Takže se osprchoval, oblíkl se, přišla manželka, on tedy otevřel dveře a říká: »Podívej, co jsem udělal«,“ popsal Markovič v pořadu Hyde Park Civilizace. Šokovanou ženu pak zachránilo, že první útok zvládla odrazit a pak vraha přiměla, aby utekl. Slíbila mu, že to na něj neřekne.
„Na tom případu byl v podstatě nejzajímavější výslech toho devítiletého kluka. Byla u toho dětská psycholožka, byla tam ta máma, a když ten kluk vypovídal, tak ta dívenka se tam kolem mě pořád motala. Já jsem věděl, že od té doby, co se to stalo, nepromluvila na dospělého mužského. Já měl v té době taky čtyřletou dceru, a tak jsem ji víceméně skoro odháněl. A potom jí říkám: »Kde máš tátu?« A ona zvedla tu sukýnku a ukázala mi to bříško. Tam měla tu bodnou ránu a řekla: »Podívej se, co mi udělal«. To se zaprotokolovalo a mělo to velkou váhu u soudu,“ vyprávěl Markovič.
Bílá mlha
Ten pochopitelně zpovídal i samotného vraha. Ve výslechové místnosti se s ním ale bohužel ocitl sám a Tvrdík toho využil. „Ptal jsem se ho na motiv a on mi řekl: »Když chci někoho zabít, tak se mi objeví taková bílá mlha před očima a ta se mě objevuje zrovna teď«,“ popsal Markovič okamžiky, ze kterých jde hrůza. Podle něj stačilo, aby mu dvoumetrový Tvrdík, který neměl na rukou pouta, rozbil o hlavu psací stroj, na kterém zapisoval jeho výpověď. „Tak jsem vytáhl šuplík, kde jsem měl papíry, a začal jsem mu vysvětlovat něco o tom, jací jsme karatisti a judisti, a říkám: »Takovej průstřel do břicha, to tady ti doktoři v tý věznici strašně blbě léčej«. No a vtom vlezl dovnitř bachař a v podstatě mě z toho dostal,“ popsal dramatický výslech.
Důkazy, které shromáždil, byly jednoznačné a Tvrdík byl popraven dva roky po hrůzné vraždě. „Když dostal trest smrti, tak jsem se cítil vyloženě jako dobře. Tady je špagát a tohleto... To byla taková ješitnost nebo něco takového. Potom jsem si ale uvědomil jednu věc, že trest smrti znamená také obrovské nebezpečí v tom, že může dojít k chybě a že teda někdo může být popravený kvůli omylu. I kdyby to byl jen jeden z desetitisíců lidí,“ vysvětlil Markovič, který dopadl celkem osm odsouzenců na smrt. „Jen u Tvrdíka jsem si úplně jistý, že si trest smrti zasloužil,“ řekl ale.
I kdyby se jednou za 10000 případů stala chyba, pořád jsem pro trest smrti pro vrahy. Ať někdo řekne, kolik lidí zabili odsouzení vrazi poté co byli po x letech propuštěni na svobodu. To číslo bude jistě mnohem větší, než by bylo justičních omylů.