Po stopách vraha...

Brutálně zavraždil a znásilnil pět žen. Způsobil rozpad rodin, přivodil slzy šokovaným manželům, bolest rodičům, hnus a strach všem, kteří oběti znali nebo jen o vraždách slyšeli. Na činy masového vraha Ladislava Hojera lidé nedokázali zapomenout. I dnes, devatenáct let poté, co byl 7. srpna 1981 popraven, si lidé žijící v okolí vražd přesně vybavují místa činu a hrůzu, kterou v nich tenkrát vyvolal. Nedělní Blesk se vydal po stopách Ladislava Hojera. V místech, kde před více než dvěma desítkami let násilně skončily životy pěti mladých žen, dnes panuje klid. Moc se na nich nezměnilo, jen domy v okolích změnily majitele nebo se opravily, jiné chátrají. Poblíž nich si hrají nic netušící děti. Tam, kde vyhasly životy. Tam, kde se to stalo... 1. Děčín - 1. 11. 1978 "Na ten den si pamatuju. Nábřeží bylo zavřené a všude policie. Byly jich tu stovky. Ta paní byla taková veselá, říkalo se, že ráda chodila do společnosti. Tenkrát tu stála nádrž s térem a tam ji chtěl ten grázl hodit. Našly ji děti u řeky v trávě," vzpomíná Klára Zázvorková z Děčína. Tehdy třicetiletá Eva měla maličkou dceru, muže. Když se večer vracela domů, vrah ji jen pár metrů od Labe přepadl. Uškrtil ji, znásilnil. Jen tři minuty chůze od místa jejího posledního vydechnutí dodnes žije její manžel. "Dceru si po tragédii vzali ženini rodiče, než se dám dohromady. A od té doby jsem ji neviděl. Rozpadla se mi celá rodina. Kde ji přesně zavraždil, to nevím. Prý někde u Labe, ale já tam nechodím," jen těžce se mluví panu Josefovi. Místo, kde zemřela jeho žena, se téměř nezměnilo. Na břehu Labe, v Labské ulici, kousek od přístavu, jezdí děti na bruslích i na kole, hrají si v trávě. 2. Vlak z Prahy do Děčína - 9. 2. 1980 Rychlík číslo R770, trasa Praha - Děčín. V něm, někde napůl cesty, na záchodku v téměř prázdném vagónu bojovala Ivona s vrahem Hojerem o svůj život. Marně. Když odešla z kupé na záchod, vyhrnul se za ní. Mačkal jí krk tak dlouho, dokud se hýbala. Pak z ní strhal šaty. "Tenkrát studovala v Praze medicínu. Manžel ji šel prý vyprovodit na vlak, byl voják, a pak už ji neviděl," vzpomněly si důchodkyně z Děčína na případ Ivony. Osudný spoj R770, který se stal rakví mladé studentky, dodnes jezdí svou trasu. Jen vagóny a cestující jsou jiní. 3. Přehrada Ružín - Slovensko, léto 1980 Manželé si spokojeně veslují po přehradě, jen 10 kilometrů od Košic. Na hladinu vedle nich vyplave podivný uzel. Je to svázaná mrtvola ženy. Její totožnost se dodnes nepodařilo odkrýt, nikdo ji nesháněl, nikomu nechyběla. Jediný, kdo si na ni vzpomněl, byla servírka z nedalekého hotelu, kam mrtvá často jezdila. Její tělo bylo svázané dráty, se zátěží na hrudi. Vrah poté, co ji zabil, odtáhl tělo do vody kus od břehu a ukojený si ještě zaplaval. Po půl roce vyplavaly ostatky na hladinu, jako jediný svědek hrůzné vraždy. 4. Brno - 31. 1. 1981 Útulný parčík nedaleko centra Brna, pod velkým šedým panelákem, slouží jako skvělá herna pro místní teenagery. Má však stín v jednom ze svých rohů. Hraničí s betonovou zdí, němým svědkem tragédie, která se tu stala před více než 24 lety. Tohoto mohla být schopná opravdu jen lidská zrůda, nemocný mozek. Dvacetiletá Ivana byla těhotná. Když se vracela ze zábavy s přáteli domů, na tramvajové zastávce ji oslovila smrt. Vzala si na sebe podobu Ladislava Hojera. Jen pár metrů od velkého paneláku, kousek od oken, za kterými seděli lidé, kousek od svého domova zůstala zabitá, znetvořená. Na ní se deviace Hojera projevila naplno. Tentokrát mu nestačilo vraždit a znásilňovat. Své oběti odřízl genitálie a ňadra, vzal si je domů, chvíli se na nich ukájel a pak část z nich snědl. Ani starousedlíci nezapomněli. "Stalo se to támhle u té zdi. Bylo to příšerné," vzpomíná žena z okolí. Jako většina místních, dodnes si pamatuje jméno oběti. 5. Praha - 3. 10. 1981 Pěšinou mezi ulicemi Plzeňská a Zahradníčkova, kolem prodejny podlahových krytin a koberců si zkracují cestu domů stovky žen. Jedna z nich, Anna, tu byla před 24 lety zavražděna a znásilněna. Milovala koncerty a často se z nich vracela za tmy. Jen kousek od pomníčku padlých partyzánů, v křoví vedle tehdejší samoobsluhy, zemřela. Stala se poslední obětí masového vraha Ladislava Hojera. I dnes, za bílého dne a slunečního svitu působí park strašidelným dojmem. Jako by se už nikdy neměl zbavit cejchu násilí, kterému se stal útočištěm.