Doprovoď mne na smrt

Z tohoto příběhu mrazí.... Ještě před dvěma týdny v Olešnici na Rychnovsku mrzlo až praštělo. Všude ležel sníh, křupal pod nohama, a kdo nemusel, večer ven nešel. V malé vesnici se ze čtvrtka na pátek 11. března po ulicích nikdo neprocházel. Jen okna domků svítila do kraje, lemovaného lesem. Právě k němu vedly ze vsi dvoje stopy ve sněhu - velké a malé. Končily u betonové skruže odvodňovacího systému, dál nešly. Patřily otci a jeho devítiletému synovi. Muž v té době, snad kolem smrákání, umíral nebo už byl mrtev. Jeho syn Ondřej noc přežil, nikdo neví jak. Tragédie vlastně začala jarními prázdninami. Pavel Šabata se před pěti lety sice rozvedl, ale syna mu bývalá manželka půjčovala bez problémů. Do malé osady Paseky u Častolovic, kde Šabata bydlel v udržované vesnické chalupě své matky Věry malý Ondřej jezdil rád. Líbil se mu život na venkově, lesy kolem i zvířata v nich. I v to osudné odpoledne šli oba do Olešnice nakoupit zadem, přes les, a jak se v obchůdku paní Marty Pinkové pochlubili, viděli spoustu zvířat jako na dlani. "On byl do přírody blázen a učil jí rozumět i malého Ondru," říká jeden ze zdejších, Milan Valtera, který s umrzlým veterinářem zřejmě hovořil jako poslední. "Právě proto ten kluk tu noc přežil, jinak by s ním byl určitě ámen." Pavel Šabata se v krámku "Marta" zdržel jako obyčejně. Otevřel si koupené pivo, posadil se na prázdné přepravky a poklábosil s Valterou i s majitelkou. Její krámek je totiž takovým svérázným vesnickým informačním střediskem. Čas od času tam musí zajít nakoupit každý a každý také něco utrousí nebo se s něčím svěří. Šabata nakoupil rohlíky, pár kelímkových pudinků s čokoládou a šlehačkou (ty později Ondrovi zachránily život), asi čtyři piva a půllitrovku rumu. "Pro tu plynovou bombu si přijdu zítra, stejně máme s Ondrou v plánu procházku," prohodil na rozloučenou. To bylo - jak shodně uvádějí paní Marta i Valtera - kolem půl jedné odpoledne. A pak se začaly dít věcí, nad kterými v Olešnici dodnes lidé kroutí hlavou. Táta se synem ušli možná dvě stě metrů po hlavní silnici směrem k obecnímu úřadu a pak zabočili vlevo, na polní cestu k lesu. Do Pasek to měli touhle zkratkou asi čtyři kilometry. Nikdy tam nedošli. Pár set metrů od posledních domků vesnice si Šabata musel odpočinout. Trpěl totiž vadou páteře (byl to skoro hrb, říkají lidé), měl po operaci a brzy se unavil. Láhev rumu otevřel už u malého můstku za vsí a pak, když došel k betonové skruži o pár desítek metrů dál, v pití pokračoval. Ondra, zatímco táta odpočíval, pobíhal kolem. Zkoumal stopy, díval se, jak o kus dál na poli elektrikáři opravují vedení, a krmil se pudinkem a rohlíkem. Táta zatím pil rum. On totiž vůbec pil velmi mnoho, kvůli tomu se mu rozpadla soukromá veterinární praxe a podle bývalé ženy i manželství. V téhle branži, hlavně když se jezdí za čtyřnohými pacienty "povenku", si spousta lidí pokládá za povinnost nalít do veterináře alespoň panáka. MVDr. Šabata se tomu nedokázal ubránit. Skříně v jeho soukromé ordinaci v Kostelci nad Orlicí prý skoro přetékaly lahvemi a doktor pil a pil. Tolik, že předseda okresní komory veterinářů Josef Kašpar musel některá jeho pochybení rázně řešit. Jenomže pak došlo k uhynutí pár zvířat a veterinář Šabata skončil…. Vystoupil z profesní komory a začal se živit jinak, prý někde na škole. Jenom ta náklonnost k alkoholu mu zůstala. I kus od Olešnice v to pozdní čtvrteční odpoledne tomu tak bylo. Bez ohledu na zimu, sníh a potřebu jít domů se synem vypil láhev téměř do dna. Usnul. Mráz po několika hodinách vykonal své a prý to byla milosrdná smrt. Hůř na tom byl Ondra. Ale nezmatkoval. Tmy, lesa ani zvířat se nebál. A pak - "zlé jazyky" tvrdí, že na tyhle stavy byl zvyklý. I na to, že se po pár hodinách vyspalý táta zmátoří a bude jako předtím. Vražednost dvanáctistupňového mrazu si neuvědomoval. A tak k tělu svého otce přilehl, zahříval se o něj a pod jeho teplou bundou, kam vlezl, také usnul. Mnohokrát se vzbudil, snědl všechny rohlíky i pudinky a nakonec, druhý den ráno po deváté doklopýtal zpátky do obchodu v Olešnici. Byl omrzlý, pravou ruku opuchlou a nafialovělou, šaty promáčené. "Tatínek tam leží a nemůžu ho vzbudit," vypravil ze sebe. Dostal horký čaj, suché převlečení a paní Pinková se sousedem utíkali tam, kam chlapec řekl. A pak už to byl případ pro policii… Ondra je teď v péči psychologa. Fyzicky všechno přestál dobře, o tom ostatním je ještě brzy hovořit. Snad bude v pořádku.