Vražda krásné panenky

Maturitní ples v bílinském kulturním domě Fontána vrcholil. Bylo něco před půlnocí v sobotu 29. ledna. Kapela Alianz Rock hrála Let It Bee od Beatles a na parketu se k sobě tiskla spousta dvojic. Kamila Čentáková (17) se pohupovala v rytmu melodie se svým vrahem. Smála se na něj, něco mu špitala do ucha a prý v tu chvíli vypadala šťastně a spokojeně. Všichni ji tam znali. I jejího tanečníka Jakuba Procházku (19), se kterým se před třemi měsíci rozešla. Dala mu »kopačky«, prý si našla jiného. Jakub to těžce nesl a možná i proto za pár chvil po tom, co Kamilu posadil ke stolu, vyprovokoval hádku. „Ty šlapko jedna, taháš se s kdekým,“ řval prý na Kamilu, když chtěla jít tancovat s jiným. To už bylo moc. Kamila se uraženě zvedla a poprosila známého, aby ji odvezl domů. Fontána je od rodinného domku jejích rodičů v Železniční ulici v Bílině alespoň tři kilometry a jít je sama a v noci…. Kolem půl jedné už byla doma. Babička Helena se ještě dívala na televizi. Když uslyšela šramot u zahradní branky, zvedla se a odemkla. „Tak běž za mámou, čeká na tebe nahoře,“ řekla a odešla spát do své přízemní ložnice, k manželovi. Uklidněná a spokojená, že vnučka je už doma. Kamilčina matka Hana se dcery vyptala, s kým tancovala, a žertem přešla její stížnost na děravé punčocháče, ke kterým přišla, když jí kdosi z tanečníků šlápl na nohu. Ze srdce jí totiž spadl velký kámen. „Víte, já jsem v tu sobotu měla strašnou předtuchu. Snad proto, že jsme se s Kamilkou dopoledne dívaly na video. Já jsem pro ni nahrála ten pořad o spartakiádním vrahovi Strakovi. Teď vím, že to bylo varování, které jsem nepochopila,“ říká s pláčem. Telefon zvěstoval smrt Kamila se ještě nestačila s matkou před spaním rozloučit, když se ozval její mobilní telefon. „Nazdar Jakube, co je, co se děje?“, zeptala se. „Tak dobře, já přijdu.“ Matce na její dotaz řekla“ „Ale to víš, něco potřebuje, pořád má nějaké problémy.“ Neprozradila ale, že Jakub ji zve na schůzku hned - před jejich dům! A tak matka odešla spát, aniž by tušila, že její dcera si přes noční košilku přehodí tátovu bundu a vyběhne na chodník za chlapcem, se kterým se před třemi měsíci rozešla a který si na ni stále dělal nároky… Ráno vzbudil paní Hanu šramot v kuchyni. Její manžel Petr hledal bundu. „Nevíš, kde je, měl jsem v ní doklady a klíče,“ ptal se ženy. Nenašli ji, a tak odešel na nedělní ranní směnu do stáčírny zaječické minerálky v jiné. Pár chvil poté, ještě než se matka stačila zajít podívat do Kamilčiny ložnice, zazvonil domovní zvonek. Paní Hana otevřela okno v prvním patře a uviděla na chodníku souseda. Křičel: „Zavolejte policii, u garáží leží mrtvola!“ V tu chvíli myslela, že omdlí. „Ale to není Kamilka, řekněte, že to není ona,“ žadonila a nohy jí hrůzou odmítly nést dál než k zahradní brance. Kamilčin děda, starý pan Luboš, překonal hrůzu. Obešel velkou kaluž krve u garáže a sledoval stopy na silnici. „Šel jsem po těch stříkancích krve a po rýhách, co ve sněhu nechaly její nohy. Vlekli ji za ně až k té pěšince mezi garážemi, kde ležela, chudinka. S košilkou vyhrnutou až ke krku, jak ji táhli, a s podříznutým krkem,“ třese se mu hlas. V mrtvole poznal svojí vnučku… Když život člověka nemá cenu Kamila a Jakub se měli rádi ještě »po dětsku«, paní Hana tvrdí, že kromě pusinkování mezi nimi nic nebylo. Jakub »to« ale chtěl, Kamila ne. Rozešli se proto, že jí zranil srdce chlubením. Prý se mezitím vyspal s dvanácti kamarádkami. „Ty nechceš, ony ano.“ „Já ho beru jako kamaráda, ale jako mužskýho ho nechci,“ oznámila Kamila před třemi měsíci matce. Jakub ta slova mlčky poslouchal na schodech jejich rodinného domku, kde o víkendech žil s rodinou Čentákových a kde i přespával. Jakub byl vlastně členem rodiny své dívky, trávil s nimi i dovolené, naposledy spolu sjížděli Sázavu. „Já bych přece neudělal nic, co Kamilka sama nechce“, zmohl se tehdy na odpověď. Neměl pravdu, lhal…. V onu sobotní noc, poté, co se pohádal s Kamilou na plese, se dal dohromady se dvěma kamarády. Dvacetiletým Petrem Štenclem a osmnáctiletým Janem Režňákem. Z plesu odešli spolu. Ještě se stavili ve vinárně Kornout na pár panáků, kde plán vraždy domluvili se vším všudy. Číšník je prý slyšel, jak při odchodu řekli - a jdeme na to! Poté, co Jakub vylákal Kamilu telefonem ven, obstoupili ji a zatlačili ke garáži, kam nebylo z domu vidět. I na to mysleli! O tom, že vraždu chladnokrevně naplánovali, svědčí i to, že bezbrannou dívku omráčili gumovou palicí, kterou s sebou přinesli. Pak začali bodat. Všichni, aby v tom »jeli« rukou společnou a nerozdílnou. Policisté na mrtvém těle napočítali v neděli dopoledne jedenáct bodnořezných ran. „Takovou brutalitu a necitelnost jsem ještě nezažil,“ ulevil si jeden z kriminalistů. Motivem vraždy je s největší pravděpodobností žárlivost. Když tě nebudu mít já, tak nikdo! Tak asi uvažoval Jakub Procházka. Ale proč s ním šli zabíjet i dva další mladíci? Je pravda, že byli zvědaví na to, jak vypadá smrt člověka, že si chtěli bodnout do živého? Policie zatím mlčí. O to hlasitěji křičí Kamilčina matka, paní Hana Čentáková. „Vychovala jsem ji špatně. Chtěla jsem z ní mít slušnou, zdvořilou a poctivou dceru. Chyba, to dnes k životu nepatří. Měla jsem z ní udělat surového a necitelného sobce, pak by snad ještě žila.“

---

Trojice bestiálních vrahů se ke svému hrůznému činu přiznala. Podle kriminalistů bez viditelných známek lítosti. Vraždu popisovali neosobně, jakoby hovořili o cestě vlakem. Teď sedí ve vazbě, která se zřejmě protáhne – čekají je psychologické i další testy a jejich výsledky jsou záležitostí týdnů. Rodiče zavraždění Kamily čeká v této době ještě jedna zkouška. Z policejních zdrojů se proslýchá, že v příštích dnech dojde na místě vraždy k její rekonstrukci. Organizovaná skupina vrahů tak bude znovu stát tam, kde vzali život nevinné, sedmnáctileté dívence. Její pohřeb bude zítra v deset hodin dopoledne v obřadní síni hřbitova v Bílině.