Kajínka operovali v řetězech

Rozřezaná záda sešitá valdickým doktorem, ale úsměv na tváři a optimistické očekávání věcí příštích. To je aktuální fyzický a psychický stav nejpopulárnějšího českého vězně Jiřího Kajínka (44). Proč a jak ho řezali? A čemu se může smát, když do smrti nevyleze ze své ostře střežené cely doživotního odsouzence? To Blesk zjistil při čtvrteční návštěvě nejpřísnějšího vězení v zemi - valdického kláštera. Trochu zpocený, ale pečlivě upravený, ruce dokonalá manikúra, za kterou by se nemusel stydět ani generální ředitel nóbl firmy. "To byl fofr. Byl jsem si ještě zacvičit a pak honem osprchovat, abych nezmeškal návštěvy," omlouval se Kajínek za krůpěje potu na čele. Kajínek měl skvělou náladu, protože mu po měsících beznaděje znovu svitla naděje. Věděl, že může mluvit jen omezenou dobu, a tak překotně připomínal všechna pochybení vyšetřovatelů a soudců i důvody, proč by měl být jeho případ znovu otevřen. "Četl jsem výpověď nového svědka, který uvádí konkrétní jména skutečných vrahů. Vím, že ji má v rukou Vrchní soud v Praze, který má v těchto dnech rozhodovat o stížnosti proti zamítnutí obnovy řízení mé kauzy. Pokud žijeme v právním státě, ta obnova bude povolena," doufal Kajínek. Žádné podrobnosti k osobě nového svědka ale říci nechtěl. "Nemůžu, pochopte to. Nechci nic pokazit. Je to teď moje jediná naděje," vysvětloval a trochu se ošíval na židli. "Mám rozřezaná záda. Konečně budu vypadat jako hrdina. Chcete vidět, jakou mi tu udělali pěknou jizvu?" vyskočil Kajínek ze židle a sundával si vězeňskou blůzu. A opravdu! Mezi lopatkami měl asi sedm centimetrů dlouhý, úhledně zalátaný "šlyc". "Něco se mi tam udělalo, nějaká boulička. Tak mi to řezali. Docela mě rozveselilo, že když mi to dělali tady na marodce, ležel jsem na břiše, ale přesto jsem měl nohy spoutané řetězy," smál se. Jeho situace v nejpřísnější české káznici už zřejmě není tak bezútěšná. "Věřím, že ten proces bude. Doufám, že se moje nevina prokáže. Je to fajn, když mi své sympatie projevuje i vězeňský personál. Kdekdo tady mi říká: "Věřím ve vaši nevinu. Držím vám palce, ale když navlíknu mundůr, musím se k vám chovat jako ke zločinci v cele na doživotí"," líčil Jiří Kajínek. Než si šel povídat na návštěvu, přinesli mu snídani - bílou kávu, chleba s máslem a rajče. Možná to bylo tím, že Kajínek věří, že se konečně prokáže, jak to tehdy skoro před dvanácti lety v borských serpentinách bylo - ta káva prý byla moc dobrá, chleba nějaký větší a hodně namazaný a to rajče...