Kajínkovo písmo: Co prozrazuje?
Exkluzivní zpověď vězně Jiřího Kajínka pro Nedělní Blesk psaná vlastní rukou. Co na trestancovo písmo říká odbornice na grafologii? Jiří Kajínek nemůže být nájemný vrah!
Čtyřiadvacet stránek exkluzivní zpovědi nejznámějšího vězně republiky Jiřího Kajínka (43) Nedělnímu Blesku. Jedním dechem, s obrovskou rychlostí načmárané myšlenky, pocity, zážitky, touhy a přání. Bez podpisu, sotva čitelné. Takový rukopis dostala psycholožka písma Zuzana Rosová. To, co zjistila, je takové, jako kdyby se před ní pisatel svlékl donaha a převrátil se naruby. Říci se totiž dá cokoliv, ale písmo, to nelže! Písmo říká jen pravdu "Písmo ´mluví´, má svůj výraz. Je samo sebou, je grafickým obrazem člověka, který ho psal. Grafologie a psychologie písma jsou nástroje, jak zjistit něco víc o jeho autorovi. Nehodnotí lidi podle toho, jestli jsou ´dobří´ nebo ´špatní´. Jen konstatují, kdo je ten člověk, co psal tento rukopis - a také kdy a za jakých okolností se tak projevuje," říká psycholožka Zuzana Rosová, která se prostřednictvím písma podívala do ledví mnoha známým osobnostem. Když písmo mluví, může také lhát? Každý lže nebo někdy lhal. Otázka: "Lžete někdy, lhal jste někdy?" bývá i součástí dotazníků. Kdo odpoví, že nikdy nelže a nelhal, lže! Lžou všichni. Otázkou je, co. "Písmo ale nelže - je to grafický obraz duševního a tělesného pohybu, tempa, rozložení tempa, efektivity pohybu," vysvětluje odbornice. CO PROZRAZUJE KAJÍNKOVO PÍSMO Živelnost! Pro Kajínka je typická na jedné straně značná uvolněnost, na druhé straně extrémní snaha o sebeochranu. Není šetrný, jak by se mohlo zdát podle rozvržení písma na listu papíru. Spíš se snaží maximálně zužitkovat všechno, co se mu nabízí. Svým písmem Kajínek prozrazuje kontaktnost až upovídanost, snahu "jít druhému na tělo". Nové a nové prožitky, dobrodružství jsou pro něho mnohem důležitější než trpělivé a pečlivé zpracování všeho, čemu se věnuje. Jakoby hltal život. Překotně se snaží dostat dál, dopředu, vyhnout se nudě…. Má spoustu energie i ochoty tuto energii investovat. Je ale nesystematický a zřejmě mu chybí pevný a ucelený životní směr. Žije přítomností. Zázemí, jistoty, ambice, perspektivy buď vůbec neřeší, nebo je bere jako přirozenou součást všedního dne. Dobře a rychle chápe vztahy a souvislosti, má přiměřené sebevědomí a nárazově, ale pravidelně zohledňuje hlavně svoje vlastní zájmy. * Z toho písma je patrný spěch… Ta rychlost je pro pisatele důležitá. Myslí si, že se tak dostane lépe dopředu. On se doslova "snaží uhnat koně". * Ale proč na jednu stranu spěchá dopředu a na druhou se zdržuje tím, že se jakoby vrací? Je velmi rozporuplný. Na jednu stranu se rozjíždí dopředu, ale extrémně. Doslova se dává všanc. Na druhou stranu se brzdí. * Písmo je špatně čitelné. O čem to vypovídá? Rozhodně o určitém projevu neúcty vůči tomu, kdo má ty řádky číst. * Co "smajlíci", kterými občas prokládá text? To ukazuje na hravost, emocionalitu, potřebu vyjádřit svou náladu. Tento člověk by mohl mít umělecké schopnosti, ale musel by se hodně ukáznit. * A tahy navíc? Co znamenají ty kudrlinky? Proč se některá písmenka dají spíš jen tušit? Na jednu stranu je tu obrovské zjednodušení - to znamená, že jde po smyslu, nezabývá se detaily, dá se říci, že až flinká. Jde dopředu, chce se dostat nejdál. To svědčí o průbojnosti. * A tahy zpět? Ty by v písmu v takovéto míře navíc být neměly. V jeho případě jsou přehnané - jdou až do mašličky. Pokud se vrací jen trochu, jde o lehkou sebestřednost. V jeho případě je to ale až zahleděnost do sebe. On přehání. To už je sobectví. * To není pro pisatele moc lichotivé. Jakou má představu o smyslu života? Nejasnou. On nahrazuje kvalitu kvantitou, povrchností. * Co ještě na sebe pisatel prozrazuje? Všimněte si teček na konci vět. Jsou daleko za posledním slovem. Zabírají další prostor, který mu už ale nepatří. Prostor mezi slovy, to je prostor toho druhého. To on nerespektuje. On prosazuje svůj vlastní prostor, ale na druhé straně nedokáže prosadit své zájmy. Je velmi emocionální. Touží po dobrodružství, vzrušení, po plném životě, bohužel, bez jakékoliv zodpovědnosti. Řádky jeho písma jsou příliš daleko od sebe. Nedělá odstavce. Snaží se extrémně využít prostor. Všimněte si pravého okraje písma. Skoro mu nestačí papír a píše málem až na stůl. Pravý okraj písma, to je prostor, který náleží tomu druhému. On do něho klidně proniká. Proč? To dělají lidé v extrémní situaci a neznamená to nic jiného, než že jsou vlezlí, nebo dlouhodobě či intenzivně postrádají něco zcela zásadního. Trpí frustrací, strachem, že jim nikdo nevěnuje pozornost. * Třeba ho nemá kdo poslouchat. Kdyby šlo o člověka, který se z nějakého důvodu nemůže svobodně rozhodovat? Kdyby šlo o trestance, který prožil léta ve vězení. Kdyby se osvobodil. Říká jeho písmo něco o tom, jak by žil? Kdyby tento rukopis byl projevem někoho, kdo vykonal dlouhý a těžký trest, měl by určitě velké problémy dostat se do naprosto jiného životního rytmu. * Kdybychom prozradili, že autor tohoto neobvyklého písma byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu a léta se snaží všechny přesvědčit, že není vrah? Lze uvěřit, že by dokázal někoho zabít v afektu. Je velmi emotivní, impulzivní. * Pisatel byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Je toto písmo nájemného zabijáka? To ne! On je všechno, ale rozhodně ne nějaká naprogramovaná mašina. Nájemný vrah, ten musí mít "vygumované" emoce. To on nemá. Tento člověk plný emocí by jako nájemný vrah určitě někoho "prásknul".
Klíčové momenty Kajínkovy kauzy 30. 5. 1993 – v borských serpentinách zavražděni podnikatel Štefan Janda a jeho bodyguard Julián Pokoš. Kajínek byl v té době na útěku z vězení 8. února 1994 - Kajínek dopaden v Praze 29. září 1995 – "Uprchlík" obžalován z dvojnásobné vraždy 23. června 1998 - Krajský soud v Plzni Kajínka odsoudil na doživotí 23. února 1999 - Maximální trest potvrdil Vrchní soud v Praze 29. října 2000 -Kajínek uprchl z mírovské pevnosti 2. února 2001 - Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona 19. září 2001 - Nejvyšší soud stížnost zamítl 10. října 2001 - ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost září 2002 - Kajínek požádal o milost prezidenta republiky. Ministr Rychetský ji nedoporučil 26. ledna 2004- Objevil se zcela nový svědek vražd 27. ledna 2004 - Kajínek požádal o obnovu procesu 8.dubna 2004 - Inspekce ministra vnitra opět neprokázala účast policistů na vraždách květen – září 2004 – Jednání v Plzni o možném obnovení Kajínkova procesu 23. září 2004 – Plzeňský krajský soud žádost o obnovu procesu zamítl. Kajínkův advokát podal stížnost a vyslovil námitku o podjatosti soudce
