"Válka" na hranicích

Noční tmu a klid v noci ze soboty na neděli minulý týden ve Václavicích proťaly zvuky výstřelů. Malá obec pár kilometrů od Hrádku nad Nisou byla rázem vzhůru. Lidé ale ze svých chalup dlouhé desítky minut nevystrčili ani špičku nosu. "Jenom jsme na sebe pokřikovali z okna do okna, jestli jsou sousedi v pořádku. Komu by se chtělo ven, tma jako v pytli a někde v ní magoři se zbraněmi,ů popsal situaci jeden z místních. Druhý den ráno, už za světla, se ve vsi objevily vozy kriminální služby a její muži s detektory kovu hledali nábojnice a kulky. Lidé se pak dozvěděli, že policie v Hrádku mezitím zatkla a po výslechu propustila na svobodu jednoho ze zdejších obyvatel, který s brokovnicí v rukách bránil svoje pole před dvěma zloději brambor a cibule. Jenomže člověk, který chránil svoji úrodu, určitě nestřílel sám. Přestože od události uplynul už víc než týden, policie o ní mlčí. Má k tomu důvod, kterému se prý říká průšvih. V tu noc totiž ve Václavicích na rozcestí hlídkovalo nejméně jedno, ale možná i dvě auta pohraniční policie. Třetí mělo být ukryto ve směru na Uhelnou, na úzké asfaltové silnici, vedoucí kolem pole, kam se právě v tu noc vypravili zloději. Hranice s Polskem jsou tam odtud pár set metrů, "pašáci" (jak tu říkají pašerákům lidí, cigaret a lecčeho dalšího) chodí přes zelenou hranici velmi často a tak policie drží pohotovost. Pole, kde tehdy padl první výstřel, patří Josefu Lhotákovi (72). "Hlídat jsme chodili, protože jinak by nám zloději vzali všechno. Kradli tu už několikrát," říká. "Spoustu toho taky zadupali do země." Starý muž pole hlídal přes den, dva jeho zeťové v noci. Jeden z nich, někdejší nimrod, s brokovnicí. Právě z ní vystřelil do vzduchu varovný výstřel. "Se zeťákem mluvit nemůžete, jezdí s kamionem, tirákem a teď je někde v Německu," vysvětluje pan Lhoták. "Policie ho v neděli dopoledne vyslechla, brokovnici mu zabavili a pak ho pustili. Stejně jako ty dva zloděje." Zeť hlídající úrodu, o policejních autech, skrytě rozmístěných poblíž určitě nevěděl, jinak by byl se střílením možná opatrnější. Číhal na kraji lesa a možná si v duchu říkal, že se zloději, kteří na poli rabovali už vícekrát, pořádně zatočí. Krátce po půlnoci je spatřil. Chvilku počkal a když bylo jasné, že kradou, vyskočil z úkrytu. Jenomže starší ze dvojice (22) vytáhl nunčak a druhý (18) pozvedl nad hlavu jakousi tyč. A tak hlídač vystřelil z první hlavně brokovnice varovnou ránu do vzduchu. To stačilo, zloději mu dobrovolně vydali svoji výzbroj, batohy s nakradeným i občanské průkazy. Vzápětí se ale stalo něco, o čem policie dodnes tvrdohlavě a záhadně mlčí. Na rozcestí poblíž stavení, patřící jedné z místních chalupářek známé pod přezdívkou "špička", totiž zhruba v téže době zazněly dva výstřely z pistole. Žena, která nám poskytla své svědectví, je o druhu zbraně přesvědčena. "Kdysi se mi tady na zahradě zastřelil pistolí jeden můj kamarád a já mám to ostré prásknutí rány pořád v uších. Ty dva výstřely v tu noc zněly úplně stejně." Zhruba současně ale mělo podle exkluzivních informací Nedělního Blesku dojít k další střelbě buď poblíž, anebo přímo na Lhotákově poli. Tam, kde bylo kdesi skryto další policejní auto. Jeho osádka prý dokonce rozsvítila dálková světla, najížděla k poli a pálila. V téže době, plus mínus pár minut bouchly dveře od vozu, stojícího u chalupy paní "špičky", vůz odjel směrem na Liberec a kolem se rozhostilo ticho. Nikdo ale ze své chalupy nevyšel, nikdo nerozsvítil. Lidé postávali za okny a zpoza záclon vyhlíželi, co bude dál. A bylo. Za chvíli prý vesnici policie doslova a do písmene téměř obsadila. "Trvalo to jenom deset minut a možná ani to ne, než přijely policejní posily," tvrdí místní. "Vypadalo to jako jejich manévry, přijeli i psovodi s vlčáky, ti štěkali, do toho někdo křičel nějaké pokyny a můj soused se dušuje, že slyšel i jakousi výzvu z megafonu," řekl jeden ze zdejších mužů. "Nikdo mi nevymluví, že se tady semlelo pár věcí najednou," je přesvědčen další z chalupářů. Nechce být jmenován, nechce mít problémy ani s policií, ani s "pašáky". "Já věřím tomu, že se ta střelba u Lhotáka kryla s policejní akcí proti převaděčům, že to byla náhoda. Mně se alespoň zdálo, že jsem slyšel od plotu někoho křiknout buď polsky, nebo možná ukrajinsky, já to nerozeznám. A viděl jsem i nějaký pohyb, ale víc vám neřeknu. Chci tu žít dál a v pohodě. Ostatně, možná, že jsem viděl opravdu jenom ty dva zloděje." "Ti dva" patří k pětičlenné partě mladých lidí, žijících v barabizně na kraji vesnice. Podle majitelovy přezdívky se tam říká "U piškota" a osazenstvo chalupy nemá vůbec dobrou pověst. "Já jim podle jejich dredů na palicích říkám zdrchaný máničky a když chtějí jít kolem mého plotu, tak musejí povinně tleskat a hvízdat, jinak na ně řvu, že pustím psa," naprosto vážně vysvětluje zdejší starousedlice. Rozčiluje se: "Já bych ty zlodějské mrzáky hnala bičem. Jak k tomu přijde člověk, který se celý rok stará o pole a o úrodu? Aby mu to pak takový zas... vzali? To přece nejde!" Střelbu zetě pana Lhotáka naprosto schvaluje, stejně jako snad všichni zdejší lidé. Ale o dalších výstřelech, i když je přesvědčena, že byly nejméně dva, už tak otevřeně hovořit nechce. Ani v tom se neliší od svých sousedů. Jakoby jim kdosi dal ústa na zámek... Pohraniční policie je na informace víc než skoupá. Nic o střelbě ve Václavicích neproniklo dokonce ani do jejích každodenních svodek o dění na hranici. A to přesto, že každé použití služební zbraně a zejména ve službě podléhá přísným pravidlům a chyby se neodpouštějí. Eva Hauková, tisková mluvčí Obvodního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Ústí nad Labem odmítla ke střelbě ve Václavicích poskytnou cokoli bližšího. "Celá věc je stále v průběhu vyšetřování, proto nemůžeme událost nijak komentovat. Doufám, že naše stanovisko pochopíte," napsala v odpovědi na žádost Nedělního Blesku o poskytnutí oficiální verze toho, co se stalo. Jak ale přesto prosáklo z policejního Prezidia, není vyloučeno, že policie mohla omylem střílet na člověka, bránícího svůj majetek před zloději. Celý incident je prý vysokými policejními důstojníky pokládán za mimořádně závažný a "průšvihový". Možná o to víc, že dva zloději brambor, jinak důležití svědci, zmizeli a zatím nejsou k nalezení. "Třeba je policie ani nepotřebuje," soudí Josef Lhoták. "Když jim totiž spočítali škodu, kterou mi udělali, nebyla to ani stokoruna. A to prý snad není ani přestupek."