S kudlou v zádech!

K jekotu, který se rozlehl loňského roku 13. června asi hodinu po půlnoci Non-stop barem Mocca v Kodaňské ulici v Praze, se až dosud žádná z tehdy přítomných dam nepřihlásila. Zlé jazyky říkají, že v té době jich většina měla být už dávno doma, u manželů a rodin, proto prý ta zdrženlivost. Tak či tak, osazenstvo baru se stalo svědkem pokusu o vraždu. K jednomu z hostů, sedících u stolu naproti baru, přistoupil znenadání Karel M. (43) a zabodl mu do zad, pod pravou lopatku, lovecký nůž. On to vlastně ani lovecký nůž nebyl, jenom taková nanicovatá imitace s umělohmotnou rukojetí, ale smrt ten kousek železa způsobit mohl. Že k tomu nedošlo, diví se policisté ještě dnes. Ten večer točila svoji další čtyřiadvacetihodinovou službu v Mocce barmanka Veronika. Štíhlá, drobná žena s bystrýma očima a rezolutním vystupováním se ještě dnes necítí ve své kůži, když má o pokusu o vraždu vyprávět. "Já jsem si nejprve myslela, že ho polil nějakou červenou barvou. Ten chlápek přišel ke stolu, kde seděl na židli Pepík a oba dva vypadali, jako že si povídají. Jenomže pak se Pepa zvedl a měl záda celá červená. A křičel, že nemůže dýchat. " Útočník podle některých pozdějších svědeckých výpovědí vůbec neskrýval, že v rukách stále ještě drží vražednou zbraň. Ruce měl zkřížené na hrudi a čepel dýky se leskla ve světlech barového osvětlení. Ze zad napadeného tekla krev, jasně červená, zpěněná bublinkami vzduchu. Lékaři později určili, že nůž zasáhl dolní lalok pravé plíce a že vzduch z něj unikal z těla kratší cestou - otvorem po bodnutí. Následovalo i krvácení do pravé dutiny hrudní a jak se praví v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004 nad pachatelem "…pouze včasný odborný zásah s následnou hrudní operací zabránil bezprostřednímu ohrožení života, neboť šok z nadměrných krevních ztrát a dechová nedostatečnost mohly vést k smrti poškozeného." Samotný pobodaný Josef se později svěřil se smrtelnou úzkostí, kterou musel přestát. Kamarádům řekl, že měl pocit "jakoby dýchal zády", hrdlem mu žádný vzduch z plic neproudil a hrozný pocit umírání byl stále blíž. Pouze včasný příjezd záchranky a okamžitá operace ho zachovaly při životě. Policie zadokumentovala místo činu, nebylo pochyb o způsobu jeho spáchání, ani o útočníkovi. Toho ostatně pár okamžiků poté zadrželi hosté baru a jak říká barmanka Veronika "šachovali ho tady v rohu u umývadla, dokud si ho policajti neodvedli, i nůž mu vzali." Samo sebou se rozumí, že snad nikdo nebodne svého bližního jen tak. Ani Karel M. se z tohoto rámce nevymyká. Měl totiž velký vztek na manželku Martinu o které si myslel, že v době jeho nepřítomnosti věnuje svoji ženskou přízeň někomu jinému - možná i Šafaříkovi. Dokonce před časem odešel ze společné domácnosti v pražských Vršovicích, nechal tam svoji ženu samotnou a bydlel i pracoval jinde. Po nějaké době si to ale zřejmě rozmyslel a pokusil se manželku přesvědčit, aby znovu začali žít spolu. K "agitaci" si vybral ale špatný den, přesněji - špatnou hodinu po půlnoci. Jeho žena se právě v té době poměrně dobře bavila v Mocca baru se společností, do které Karel M. nezapadal. A tak jeho pokusy o dialog odmítla, dokonce několikrát. Svědci později při výsleších na policii různě popisovali jejich debatu a bylo to téměř jako v té písničce o psovi, co sežral jitrnici. "Pojď ven, ať si můžeme popovídat, tady to nejde," říkal prý on. "Co bych tam s tebou dělala? Nikam nepůjdu, nech mě na pokoji," měla odpovídat ona. Nakonec se Karel M. pokusil o "neosobní dialog"; a začal své ženě posílat z chodníku před barem Mocca textové zprávy mobilem. Odpovědi se nedočkal, zato ale hurónského smíchu, když je jeho manželka uvnitř předčítala společnosti… Možná že právě tento posměch byl důvodem, proč se z Karla M. stal málem vrah. Šel do svého auta, vzal dýku a uvnitř podniku bodl toho, o kterém se domníval, že je jeho sokem. Pokusil se zabít člověka! Městský soud v Praze pachatele při senátním líčení 21.ledna tohoto roku za předsednictví JUDr. Pavla Bendy odsoudil k jedenácti letům nepodmíněně. A protože to byl soud důkladný, nezapomněl ani na detaily. Lovecký nůž s umělohmotnou rukovětí hnědé barvy (imitace paroží, jak stojí v rozsudku) propadl státu. Soud vzal v úvahu doslova a do písmene všechno - i stresující stav obžalovaného, pramenící s problémového soužití s manželkou, jeho odstěhování z domácnosti i pokus o nápravu stavu věcí. Soud dokonce velmi otevřeně přihlédl i k tomu, že společnost, ke které patřil pobodaný Šafařík "….požívala alkoholické nápoje, což jistě ovlivnilo jejich vnímání situace…", jak stojí v rozsudku. Nicméně zločin pokusu o vraždu spáchán byl a proto také byl vynesen přísný, ale odpovídající trest. Karel M. se odvolal k Vrchnímu soudu v Praze. Jeho senát se pod předsednictvím JUDr. Jiřího Lněničky kauzou začal zabývat 14. dubna letošního roku. Rozhodl původní rozsudek zkrátit o tři roky - z jedenácti let odnětí svobody na osm let ve věznici s ostrahou. V obsáhlém zdůvodnění svého verdiktu nejprve pochválil skutková zjištění soudu prvního stupně s tím, že "…ani v nejmenším nevzbuzují žádné pochybnosti," stejně jako to, že "…městský soud prokázané jednání obžalovaného zcela správně posoudil i po stránce právní…" Na straně 6 citovaného rozsudku Vrchního soudu dokonce stojí: "Výroku o vině z napadeného rozsudku (tj.rozsudku Městského soudu, který napadl obžalovaný M., pozn. aut.) nelze tedy nic vytknout." Ovšem vzápětí následuje konstatování, beroucí dech. Předseda senátu Vrchního soudu JUDr. Jiří Lněnička píše: "Jednání obžalovaného bylo ukončeno ve stádiu pokusu, byť tzv. ukončeného, a nezanechalo na poškozeném žádných podstatnějších následků, o čemž svědčí skutečnost, že poškozený sám po čtyřech dnech opustil nemocnici, aniž by pociťoval větší zdravotní obtíže, a posléze již lékařské ošetření nevyhledal." Těžko říci, jestli z tohoto zdůvodnění senátu Vrchního soudu budou profitovat jen výrobci nožů a dýk, nebo i ti, kdo s nimi hodlají vraždit. Podle JUDr. Lněničky by si asi měli (v každém případě?) dát pozor, aby sice tzv. ukončili svůj vražedný pokus, ale nezanechali na poškozených podstatnější zdravotní následky.