Stodolová osm vražd?

V ženské věznici v Pardubicích sedí žena, obviněná z podílu na vraždách nejméně osmi osob, Nedělnímu Blesku se svěřila s věcmi, o kterých ještě nikdy nehovořila Stodolová: Vraždil manžel, pravdu řeknu až soudu! Tohle že má být ta vraždící bestie v lidské kůži? Ve dveřích stála křehká ženská osůbka, vysoká ani ne 165 centimetrů, útlá a jakoby schoulená do sebe. Volná šedivá halena na ní plandala, stejně jako pracovní kalhoty. Vatovaný kabátec měla rozepnutý, v ruce šátek. Dana Stodolová! V Pardubicích si odpykává čtyřletý trest za loupež a porušování domovní svobody. Toho se dopustila ještě "předtím". Předtím, než spolu s manželem Jaroslavem zavraždili možná víc než osm lidí, většinou velmi starých, mnohdy odkázaných na pomoc příbuzných. Teď čekají na proces. Stodolová si od něho slibuje hodně, v neobvykle otevřeném rozhovoru pro Nedělní Blesk se vyzpovídala téměř ze všeho. Dana Stodolová byla zpočátku tichá, zakřiknutá. Seděli jsme spolu v tzv. "senátní" místnosti věznice a její vybavení, včetně stolu pro soudce a přísedící pod státním znakem republiky, názorně dokládalo, že i tady se vynášejí rozsudky."Vy jste první novináři, které v životě vidím," přitakala na otázku. Pak se ale rozpovídala. Potvrdila to, co o ní říkají policisté. Inteligentní, bystrá, rychle uvažující. Dokáže se přenášet z problému na problém, někdy dokonce "ujela"a chtěla rozhovor řídit. Znatelně jí chyběl někdo, kdo by byl ochoten naslouchat všemu, co řekne. Možná i proto si vylila srdce do redakčního diktafonu. Kdy tady oslavíte své čtyřiatřicáté narozeniny? "Devatenáctého července." Čeká vás tedy oslava. Kdy jste slavila naposled? Byly to Vánoce? Jak jste si je užila? "Vůbec ne. Myslela jsem na doma a tak, na všechno kolem." Dostala jste balík? "Jo, od mámy. Byl tam tabák, káva, čaj. Potřebné věci. I k hygieně. Pak si to na ložnici s ostatními třeba vyměňujeme, já něco jim, oni zase mně." Jak se k vám chovají ženy, které tu jsou společně s vámi? "Můžu říct, že dobře. I přes to, co se o mně napsalo, co se medializovalo." Myslíte o vašem případu? "Ano, nemám je jako přítelkyně, ale vycházím s nimi." Věděli tedy, že k nim přijdete vy a co máte za sebou. Jak vám to daly najevo? "No, že by mi to vyčítali, to ne." Ptali se vás na to? "To víte, že se na něco ptali, ale mluvit o tom nebudu." Vybírala jste si, co jim řeknete? "Víte, hodně věcí si nechávám ještě na soud." Můžete říci co? "Kdybych i jenom naznačila, tak budu sama proti sobě." Obecně se ale ví, že máte spolu s manželem na svědomí vraždy osmi lidí. "No, to je sice pravda, že jsme z toho obžalovaní, ale zatím nikdo neřekl nic o tom, co opravdu dělal můj manžel a jakou roli jsem měla já." Chcete naznačit, že vy pachatelkou nejste? "Jestli myslíte, že bych přímo vraždila, tak to ne." Ani v jistém penziónu v jižních Čechách? Tam jste měla ubodat majitelku! "Tohle nebudu komentovat." Vy vlastně obviňujete manžela a to je dost tvrdé. "Ano. Tvrdé to je, ale když chci, aby pravda vyšla najevo, tak to musím říct tak, jak to je." Spoléháte na to, že manžela už nikdy neuvidíte? Vždyť takhle rušíte všechny vazby, které mezi vámi jsou. "Mezi námi to už neklapalo, ani když jsme byli venku." Jaroslav Stodola byl v pořadí vaším třetím manželem, že? "Ano, nejdřív jsem byla provdaná na Slovensku, pak jsem si vzala podnikatele z Kladna a Stodola byl třetí." Tři sňatky na vašich čtyřiatřicet let je slušný výkon. "Je, ale když nemáte štěstí, tak se o něj pořád pokoušíte a doufáte, že jednou ho budete mít." Proč byly ty vaše první dva svazky neúspěšné, zkuste se zamyslet. "Poprvé jsem se vdávala v patnácti letech, ale on pak začal pít a mlátit mně. Ani o naši dceru se nestaral a na tom to krachlo. Za to druhé manželství nesu vinu spíš já. Ale měla jsem za sebou znásilnění." Kdy a kde? "V Kanadě. Někdy v roce 1997 nebo 1998, ve městě London poblíž Toronta." Jak se k tomu postavil manžel? "Já jsem tam pracovala v jednom klubu jako tanečnice a striptérka, bydlela jsem v penziónu a při cestě v noci z práce se to stalo. Manžel o všem věděl, létal tam za mnou." Po tom znásilnění jste dělala co? "Kanadská policie to vyšetřovala, byla jsem i u různých doktorů, ale pachatele nenašli. Vrátila jsem se domů, do Kladna. Ještě asi dva roky jsem žila s manželem, ale nedokázala jsem se z toho dostat. Partnerský styk mezi námi zmizel, dala jsem se na prášky a začala jsem je porůznu shánět. Vím, že jako manželka jsem nestála za nic, jako partnerka, i v domácnosti. Byla jsem mimo." Řada lidí bere striptérku jako lepší prostitutku. "V Kanadě to tak není. Naopak, tam si to hlídají. Já tam byla i s pracovním povolením. Určitě jsem si nijak nepřilepšovala, prostitutku jsem nedělala. Co si budem povídat, to se dá dělat všude. Ale já jsem si tím striptýzem vydělávala dost a svého druhého manžela jsem měla opravdu ráda, o jiného jsem nestála." Dobrá, i vaše druhé manželství se rozpadlo a vy jste se vrátila k matce do Slavošova. Jak dlouho jste byla sama? "Asi tak tři čtvrtě roku nebo rok." Jak jste se seznámila se Stodolou? "Já ho znala z dřívějška.Když mi bylo osmnáct, asi měsíc jsme spolu chodili. No a teď , když jsem přišla k mámě do Slavošova, on se zrovna vrátil z vězení. Já byla pořád pod práškama a on mi je pomáhal shánět. To už pracoval v Trhovém Štěpánově. No, dali jsme se dohromady!" Já vím, že jste pracovali v jedné společnosti. Vás ale prý vyhodili kvůli neochotě něco vůbec dělat. Váš manžel ukradl na ubytovně sedací soupravu, prodal ji a o práci přišel také. Je to tak? "Ne. Já jsem hodně marodila. Balila jsem kuřata v té továrně , byla tam velká zima, chlad všude kolem. Byla jsem věčně nachlazená, dostala jsem i zápal plic. Výpověď jsem dala sama, nikdo mně nevyhodil. Ale o manželovi to pravda je." Co bylo dál? Sháněli jste práci? "Ano, sháněli a tak jsme vlastně přišli až na ten Brněnec." Tam jste poprvé vraždili. Přišli jste tam na to, že peníze si můžete opatřit i takhle? "To je trochu mylné, zkreslené bych řekla." Tak to upřesněte, uveďte na pravou míru. "Já.Zatím to nebudu komentovat." V dohledné době vás čeká soud. Jak v souvislosti s tím, co je vám kladeno za vinu, vidíte svůj další život? "Upřímně, nevidím ho nijak. Neplánuju, co dál." Před chvílí jste ale naznačila, že vaše role při vraždění lidí byla jiná, než se dosud předpokládá. Počítáte s tím, že váš trest by mohl být nižší? "Možná, ale spíš v to nedoufám. Chci, aby u soudu vyšla pravda najevo, aby ji veřejnost věděla." Vidíte, ale já jsem se dozvěděl, že při jedné z rekonstrukcí jste k úžasu přítomných policistů velmi zručně a rychle udělala z ručníku škrticí smyčku. Jak to jde dohromady s tím, co jste nyní řekla? "Tuhle otázku nechápu. Jakou smyčku z ručníku? Nevím, co máte na mysli." Zeptám se jinak. Lidé, kteří kvůli vám a vašemu manželovi zemřeli, byli většinou velmi staří. Máte nějakou averzi vůči stáří? "Rozhodně ne. Já jsem vždycky s lidmi vycházela, jak s mladšími, tak i se staršími." Přece jste si ale musela být vědoma toho, co děláte, co se děje kolem vás. "Víte, kdybych možná nebyla celkově pod práškama, nemyslím jako u některých činů, ale já jsem byla v podstatě pořád pod práškama." Chcete říci, že to trvalo několik let? "Já "v podstatě od té doby"v podstatě pořád. Buď jsem kupovala prášky, nebo jsem zneužívala lékaře. U psychiatra jsem byla, jezdila jsem pro léky. když jsem byla doma, tak první moje, když jsem vstala, bylo vzít si čtyři pět prášků." Jakých? "Byly to Stilnox, Rohypnol, pak tam byl Erivetrol, Anafralin a Protazin. Nějak jsem to vždycky kombinovala, prostě co mi přišlo pod ruku." Tenhle rozhovor bude číst hodně lidí. Neřeknou si, že lžete, že se vymlouváte na sníženou příčetnost vlivem léků a že tedy dáváte najevo, že nemůžete za to, co jste dělala? "Já si myslím-na to jsou papíry, u policie, jak jsem jezdila pro léky.Osoba, u které jsem měla kupovat léky, tak ta to samozřejmě zapírá, ale je tam výpověď jednoho člověka, komentovat ji teď nebudu, ale v podstatě potvrzuje, že ty léky jsem měla od ní." Jak se bez léků obejdete nyní? "Teď už to jde. Sice beru něco na uklidnění, ráno a večer po jednom prášku. Mám to předepsáno od psychiatra." Kolik vážíte? "Padesát čtyři." A kolik jste vážila předtím, než jste sem přišla? "Asi sedmdesát šest." Ten úbytek váhy přičítáte čemu? "Čemu? Výčitky svědomí, nervy." Pokud je pravda to, co jste už do mého diktafonu řekla, výčitky svědomí by vás až tak krutě trápit možná ani nemusely. "Svým způsobem je ale mám." Proto, že jste možná mohla zabránit svému manželovi v tom, co dělal? Kdybyste se byla víc kontrolovala nebo byla víc při vědomí? "Právě že si myslím, že asi jo." Čili tvrdíte, že jste byla ve stavu, kdy jste to nemohla udělal? "Spíš, víte co, jsem byla otupělá, takže dneska si říkám, že jsem se o to měla pokusit." Váš manžel prý patřil k těm jednodušším, možná i prostoduchým lidem. Hodně lidí ve Slavošově ho tak hodnotí, že prý nebyl myšlenkově na té úrovni jako vy. A že vás poslouchal na slovo. "No, to se sice povídá, i se to psalo. Ale v podstatě to je tak, že já ho hlídala jen v tom, aby nepil. Dělal to ale stejně." Byl nepříjemný, když se napil? "Tak, když se napil, mlátil mě, a nemusel k tomu mít žádný důvod." Z čeho jste vlastně žili, když jste byli bez práce? "Měli jsme půjčku od jedné společnosti a spláceli jsme ji, po třech stovkách, nebo po pěti." Jak vysokou částku jste si půjčili? "Bylo to pět tisíc, někdy i deset." Takže to bylo u různých společností? "U dvou." Stačilo to k životu? Přivydělávali jste si? "No. Na co přímo narážíte" Dva lidi za pět tisíc korun měsíčně těžko vyžijí. "No, to je pravda, ale my jsme nechtěli žít nějak na úrovni. Jak to? Spíš jsme žili, jak to šlo. Nebyl to žádnej med." Zkuste zavzpomínat, co bylo popudem k tomu, že se jména manželů Stodolových spojila s vraždou? "No tak úplně poprvé to bylo v podstatě, když mě začala kriminálka z Brněnce vyslýchat o té loupeži." Máte na mysli tu starou paní zastlanou v posteli a dvě její příbuzné mrtvé? To ale nebyla loupež, to byla dvojnásobná vražda! "No ale to bylo poprvé, co nás s tím kriminálka začala spojovat." Já se ale ptal na to, co bylo popudem k tomu, že jste to udělali poprvé. Co vás k tomu vedlo? "Tohle zatím nebudu komentovat, protože… Nechávám si něco na soud." Možná, že tenhle náš rozhovor je pro vás poslední příležitostí, jak lidem něco vzkázat? "To, co se stalo, nejde vrátit zpátky. I když je mi to líto a dala bych život za to, aby ti lidi mohli žít." Myslíte, že vám to uvěří pozůstalí? "Kdybych já byla na jejich místě, taky bych nevěřila." Já jsem s mnoha z nich hovořil, téměř všichni vás obrovsky nenávidí. "Já se tomu nedivím. Víte, hodně věcí se napsalo, hodně věcí se vyšetřovalo a já nevím, jestli říct nebo neříct, jak to všechno bylo" Schováváte si to až na soud? "Ano." Odhalíte tam tedy naprosto neznámé stránky toho vašeho případu? "Ano." Budete hovořit i o tom, co jste neřekla při vyšetřování policistům? "No, jsou věci, které prostě vyjdou najevo na soudě." Rozumím správně když si myslím, že o řadě věcí budete před soudem, hovořit poprvé? "Ano." Změňme tedy téma. Jak žijete tady, jakou máte možnost pohybu, vyžití? "Jako všechny odsouzené ženy. Když se dodržuje vězeňský řád, je to tady bez problémů." Kolikrát za týden máte možnost se vykoupat? "Každý den, teplá voda teče bez omezení." A co strava? "Já jsem spokojená." Co budete mít dnes k obědu? "Tak to nevím."(smích) A co bylo včera? "Včera? Víte, že si nevzpomenu, ne." Jak to, že máte takové výpadky paměti? "To já mám pořád." Teprve teď? "Ne, už dřív, když jsem byla na svobodě." Měl bych si tedy myslet, že vražd, které jsou vám kladeny za vinu, jste se dopouštěla ve stavu výpadku paměti? "Víte, jak to říct. Ne výpadku mysli, ale: Dám vám příklad. Nebudu v něm komentovat to, z čeho jsem obviněná. Ale stalo se mi, že jsem ráno vstala, sešla jsem dolů do přízemí k mámě a tam jsem se rozbrečela, že mě dcera ani nepozvala na svoji svatbu. Máma na mě koukala, co blázním, že holka spí vedle a že se žádná svatba nekonala. Už tehdy se mi to míchalo, nevěděla jsem, co je realita a co je sen." Kdy to začalo? "Tak tohle jsem měla už u toho mého druhého manžela." Jak se na to manželství dívala vaše matka, mám na mysli to kladenské manželství. "Někdy dobře, někdy ani ne. Někdy viděla věci, které jsem třeba já ani vidět nechtěla." Se Stodolou jste už ale žili u vaší matky v rodinném domku ve Slavošově. Jaké to bylo tam? "Abych řekla pravdu, to jsem s mámou moc nevycházela. Manžel byl spíš vesnickej kluk, dokázal se mámě vlichotit do přízně a ona spíš brala jeho názory. On jí na všechno přikyvoval a kolem toho baráku hodně udělal. No a protože máma taky celý život dřela, líbilo se jí to, jak pracuje. Ale to, jak spolu s ním žijeme tam nahoře, v tom poschodí, to neviděla." Ukázkové manželství to tedy nebylo? "Určitě ne." Říká se, že peníze, které jste získali z těch loupežných přepadení a vražd, jste z větší míry propíjeli? "No, taky jsem se to dozvěděla. Já ale vůbec nepiju." Manžel tedy chodil do restaurací bez vás? "Beze mě. Ale takhle, ještě když jsme bydleli v tom Trhovém Štěpánově, tak jsem si dala podmínku, že nebude pít. A opravdu, tehdy jsem s ním tak jednou do měsíce zašla do hospody, kde si dal jedno pivo, maximálně dvě. Až ve Slavošově se změnil, stalo se z něj to, co byl předtím." Ve Slavošově kvůli vám umřeli tři lidé. Nebála jste se, že když manžel půjde do hospody, podřekne se? Že něco prozradí, možná i na vás? "Víte, čeho já jsem se bála? Bála jsem se toho, že zabije moji rodinu." Vyhrožoval tím? "Mně jo. Že zabije matku, že zabije dceru a že se pak odstřelí sám." Proto jste ho poslouchala v tom, co jste společně dělali? "Víte co? Strach je velkej pán, já na to můžu říct jenom tohle. Dneska už bych určitě ten strach neměla, ale v tu dobu ten strach tam byl, a velkej. A teď mám ještě pocit, že nad manželem někdo drží ochrannou ruku, ale dokázat to nemůžu." Máte na mysli někoho ze státních úředníků, policistů, vyšetřovatelů? "Nevím, je to možné." Proč by to kdo dělal? "Ono když v našem státě někdo hodně povídá, tak se mu víc věří, než když mluvíte míň." To možná platí v politice? "Nemyslím si že jenom v politice." Jestli vás dobře chápu, zaznamenala jste pokusy svého manžela svalit vinu na vás? "No,jsou tam věci v případech, svalil to na mě. Že já jsem ten člověk, kvůli kterému se staly ty vraždy. Takže..." Takže i kdyby se stal zázrak a vy jste oba vyšli z vězení na svobodu, už spolu žít nebudete. "Určitě ne."