Smrt krkavčí matky

Když Taťána Zedníková z Ostravy poprvé ujela do Ameriky, nezadrželi ji ani slzy jejích dvou malých holčiček. O manžela nedbala vůbec, chtěla mít peníze, užívat si a mít štěstí... Letos na podzim, 9. listopadu, by jí mohlo být rovných osmatřicet let. Mohlo, kdyby nenašli její mrtvé tělo ve městě Bridgeport, stát Connecticut. Podle informace detektiva Cortelly z oddělení vyšetřování městského policejního departmentu českému generálnímu konzulátu v New Yorku mrtvá sice nebyla stoprocentně identifikována, ale s velkou pravděpodobností to Zedníková je. Jenom u nás doma nikdo nic neví... V Pavlovově ulici 23, ve věžáku v bytě číslo 38 nyní žije sestra Zedníkové, Pavla. Manžela nemá a kromě svých dvou dcer živí v tom bytě ještě smečku psů a neteř, šestiletou Terezku. Dvanáctiletá Barborka, druhá dcera paní Taťány, tělesně postižená po obrně, je se svým tátou Svatoplukem (56), který snad v dohledné době dostane do péče i Terezku. Rodiny se tragický osud jejich matky zatím dotknout nestačil a upřímně řečeno, kdoví jestli k tomu někdy dojde. Mosty jsou spáleny... Svatopluk a Taťána se seznámili před čtrnácti lety. On pracoval v hutích, ona jako dělnice v chemičce. I přes vysoký věkový rozdíl - osmnáct let - si padli do oka a zanedlouho slavili svatbu. Manžel dostal od podniku byt, měli se dobře, byli spokojení.To ale netrvalo dlouho, život zamíchal pořádně kartami. Taťána se prý postupem času stále víc a víc začala projevovat jako nespokojená fakticky se vším, co měla a co ji obklopovalo, manžela a děti nevyjímaje. Toužila po vzruchu, snad i napětí a nebezpečí. Začala vyhledávat divné známosti, zanedbávala rodinu. Všimli si toho i sousedé. Někteří si servítky neberou, ale nechtějí být jmenováni. "Jméno nepište, vždyt tu po baráku nedávno zas brousili policajti a tu Taťánu hledali, kdoví jaké divné známosti má," říkají. Do Spojených států odjela Zedníková poprvé před třemi lety. Manželovi řekla, že pojede, i kdyby tu měla obě děti nechat samotné. "To jsem ještě nevěděl, že má přítele," svěřil se pan Svatopluk. Téměř půldruhého roku žila rodina bez matky, o které nic nevěděla. Mezitím se k nim nastěhovala Taťánina sestra Pavla, podle sousedů krupiérka jakéhosi baru, se svými dcerami. Majiteli bytu začalo být velmi těžko. Naschvály, křik, večírky s přáteli, nepříjemnosti na všech stranách. Nakonec ho nové nájemnice společně vyhnaly. Svatopluk Zedník odešel se dvěma igelitovými taškami. O Barborku teď pečuje rodina jeho syna z prvního manželství. Mladší Terezka je zatím u Pavly, své tety, ale za Barborkou, do rodiny svého syna, ji otec na návštěvu vodil. Když se Taťána poprvé vrátila z USA, udělala kolem toho "obří komedii", div ne únos dítěte. "Vůbec jsem nevěděl, že je už zpátky," vzpomíná Svatopluk, "až když si s policií pro Terezku přišla, že prý bráním ve styku matky s dítětem. Ale neuspěla, možná byla i pod drogami, a tak se mé snaše policisté nakonec omluvili za vyrušení a odešli." Zedníková pak podala žádost o rozvod a znovu zmizela za velkou louží. A znovu se svým přítelem. Lidé ze sousedství o něm hovoří se značnou dávkou obav. Má prý kontakty v ostravském podsvětí, sám k němu prý i patří, snad měl mít něco společného s drogami. "Podobného chlapa bych si do domu nikdy nepustila," pokrčila rameny jedna ze sousedek, "ale to Zedníkovou pěkně vystihuje, když se tahala s takovým..." Ani o druhém odjezdu manželky a matky svých dětí pan Svatopluk nevěděl. Až sociální pracovnice obvodního úřadu, která zpočátku zprostředkovávala jeho kontakt s oběma dětmi, mu řekla, že Taťána je zpátky v USA. Jako by se za ní zavřela voda, pokud Svatopluk Zedník ví, žádné zprávy o sobě nikomu nepodala. "Mně tedy rozhodně ne," zdůraznil. Ticho trvalo až do 14. června letošního roku. Ten den kdosi, snad z cizinecké policie, telefonicky oslovil starého otce pana Zedníka, rovněž Svatopluka. "Měla to být žena, co řekla tátovi, že nějakou Zedníkovou našli v Americe mrtvou a chtěla vědět, jestli to není jeho příbuzná. Otec jí dal můj telefon a hned mi volal, a tak jsem se to vlastně dozvěděl. Jenomže mně se nikdo od té doby neozval." Jen na ostravské matrice, kam pan Zedník za pár dní přišel vyřizovat soukromou záležitost, mu neoficiálně sdělili, že podle telefonické informace českého konzulátu z New Yorku měla být jeho manželka nalezena mrtvá. "Právnička mi poradila, abych se s naším konzulem v USA spojil přes ministerstvo zahraničí. Tak jsem konzulovi cestou MZV napsal doporučený dopis a žádal o informace. To bylo koncem července. Ale je ticho po pěšině, nikdo se neozval." Přestože americká policie požádala naši republiku o poskytnutí informací a pan Zedník logicky očekává, že ho někdo - když už nic jiného - alespoň požádá o fotografii manželky pro důkladnou identifikaci nalezeného těla, neděje se nic. Podle sdělení severomoravské policejní mluvčí Soni Bradáčové z 10. září "... pátrání po uvedené ženě nebylo vyhlášeno a naše policisty, kteří se na pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách specializují, nikdo (například ze zahraničí) dosud nekontaktoval." Pan Zedník není tedy ani rozvedený, ani vdovec a to se odráží nejen na jeho životě, ale i na právním postavení obou dcer, Barborky i Terezky. "Mám teď nový byt 1+1 a budeme žít spolu. Musíme, život jde dál a horší snad už nebude," uzavřel s nadějí v hlase.