Zpověď týrané aistentky: Doktor Barták mě mlátil, topil a škrtil

„Byl to můj nejhorší zážitek. Když jsem v červnu nastupovala k panu doktorovi jako asistentka, myslela jsem si, že je to slušný člověk,“ začíná popisovat první dojem Lucie, která se po příletu nebála a rozhodně nezůstala zticha...

Jak jste se vůbec k panu Bartákovi dostala?

„Hledala jsem práci a odpověděla na inzerát na internetu.“

Nenapadlo vás si ho zkontrolovat na internetu, co si o něm lidé píší, když je to doktor?

„Napadlo, ale nehledala jsem moc důkladně. Jediné negativní odkazy byly články o tom, jak měl údajně synovi dopomoci k maturitě.“

A co sestřičky v nemocnici, nic neříkaly?

„Je pravda, že moc oblíbený opravdu nebyl, ale fakt se ke mně nic nedoneslo.“

Nastoupila jste 20. června k němu na pozici asistentky, jaká byla vaše pracovní náplň?

„On je vlastně pan Barták hrozně nesamostatný člověk. Nedokáže sám ani poslat mail, ani si vytočit telefonní číslo. Navíc stále potřebuje společnost. Když jsem zvedla telefon, musela jsem se představovat: tady Lucie asistentka prezidenta Polikliniky Modřany a tajemníka Lvího klubu.“

Ani ne po měsíci jste musela jet na služební cestu na Filipíny...

„Ano, až zpětně mi došlo, že to dokonce měl tak ošetřené, že mi nedal zkušební dobu a i kdybych měla pochybnosti před cestou, měl by na mě páku, abych musela jet. Až tam jsem poznala jeho pravou tvář a jak zlý je to člověk.“

Jaký byl první útok na vaši osobu?

„Když jsem po příletu zjistila, že bydlíme spolu v jednom pokoji, kde je jen manželská postel. V dalších dnech následovalo trýznění, bití, vyhrožování. Vše se navíc postupně stupňovalo.“

Co se vám v tu chvíli honilo v hlavě?

„Měla jsem úplně prázdno, byla jsem pod neustálým tlakem. Nedá se to ani popsat. Pak když zjistil, že s ním nic nebudu mít, další večer mi nařídil, abych ho a další Filipínku přitom fotila. To jsem odmítla.“

To prý nebyl ale jediný  problém, co jste na Filipínách zažila...

„Bylo toho tolik, že bych tím mohla popsat opravdu hodně stránek. A to, co říkám, je jen slabý odvar toho, co všechno se tam dělo. Mlátil mě, topil a škrtil. Nakonec mi pomohl utéct pan velvyslanec. Je to moc hodný člověk, který jak jsem až zpětně poznala, nebyl na jeho straně.“

Omluvil se vám aspoň jednou za to, co všechno udělal?

„Ne.“

Víte o svých předchůdkyních?

„Teď, když o tom dostávám více informací, tak jich rozhodně bylo více. Ony se ale patrně bojí. A nejhorší je, že všechny zažily skoro to stejné jako já. Nebo horší. Bylo jich asi 10. Cestu na Filipíny měl naplánovanou dříve a s jinou ženou.“

Co byste vzkázala Bartákovi?

„Nikomu nepřeji nic zlého, ale to, co si zaslouží. Chci věřit, že pan Barták bude spravedlivě potrestán. Už jsem také podala trestní oznámení. Hned ve středu (pozn. red. 27. července), jak jsem přiletěla. Od té doby se bohužel nic neděje.“