Jsem na chlapečky!

Jsou jiní. Na ulicích se neotáčejí za pěknými ženami, ale za nedospělými těly malých dětí. Ubližují, když tomu nedokáží odolat. Nedělní Blesk přináší šokující zpověď takového člověka. Po celý život bojoval se sexuální orientací, kterou si nevybral. Dospělé ženy ani muži ho nikdy nepřitahovali. Pro společnost byl vždy jen vyvrhel, prasák, úchylák. Lékaři jeho sexuálnímu zaměření říkají homosexuální pedofilie! "Ano, jsem na chlapečky," přiznává v knize »Žil jsem jako pedofil« autor pod pseudonymem Janek Alexa. Třikrát byl za sexuální zneužívání odsouzen. Naposledy v šedesáti letech. Co se mu za tu dobu honilo hlavou? A jak se srovnal s tím, že několikrát ublížil? Skrývá svou tvář, své jméno, podrobnosti o rodině. Léta byl ve vyhnanství. Sice uprostřed společnosti, ale přesto sám. Proto píše pod pseudonymem, proto utíká. Před minulostí se ale utéct nedá. Obzvlášť ne, když ji vroubí osudy dětí, kterým zničil život. "Svou sexuální deviaci jsem si nevybral. Moje kniha je pokusem o to, aby čtenář lépe pochopil nitro, emoce, sexuální prožitky, pokání, trýznivý pocit viny a konečnou sebereflexi člověka, který vlastně žil dvojím životem a patří k těm, kteří selhali a nedokázali zvládnout své puzení, svou nemoc. Člověka, který po dlouhodobé ústavní léčbě, kastraci, trestním stíhání, věznění, částečné ztrátě zraku a s pocitem zavržení od společnosti doufá v odpuštění," říká Janek Alexa v úvodu své knihy. Jeho dětství bylo celkem šťastné. "Často přemýšlím nad tím, kdy se začala projevovat moje sexuální úchylka. Už kolem jedenácti let jsem pociťoval něco, co jsem tehdy mohl těžko pochopit. Líbili se mi spolužáci a chlapci menšího, drobnějšího vzrůstu a pobyt v jejich přítomnosti mi způsoboval zvláštní příjemný pocit vzrušení. Když mi bylo necelých čtrnáct let, zamiloval jsem se do mladšího spolužáka Dušana." Tehdy ještě nevěděl, proč tomu tak je. Ta léta měla teprve přijít. V prvním ročníku studia na vysoké škole se stal vedoucím chlapeckého turistického oddílu. Přišly nejkrásnější měsíce v Jankově životě. Chlapci z oddílu si ho oblíbili. Vymýšlel pro ně nejrůznější hry, výpravy a taškařice. Odměnou mu byl dětský smích. "Cítil jsem se šťastný. Jako devatenáctiletý jsem často přemýšlel o sobě i o svém vztahu k našemu sdružení. V těsné blízkosti kluků jsem byl téměř v euforii. Ale nejpříjemnější pro mě byly okamžiky, kdy jsem někoho mohl vzít za ruku nebo kolem ramen. Pak přišla zima na přelomu roku 1961-1962. Bylo mi jedenadvacet let. Oddílová rada odhlasovala, že během zimních prázdnin pojedeme lyžovat na hory. Tehdy jsem poprvé ublížil." Stalo se to v noci, když ležel vedle dvanáctiletého kudrnatého klučiny Milana. Říkali mu Kulihrášek. "Byl to zvláštní, ale příjemný pocit, když jsem mu opatrně vsunul ruku do spacího pytle a pod tričko, lehce ho hladil na břichu a směřoval stále blíže k jeho přirození. Prsty se mi chvěly, když jsem je ucítil pod trenýrkami. Srdce mi začalo bušit, cítil jsem, jak rychleji oddychuji. Příliš jsem nepřemýšlel o tom, co bude dál. Nestačilo mi to, jak jsem se ho dotýkal přes látku a začal jsem mu pohlaví zlehka třít. Opět se nic nedělo, hoch pravidelně oddychoval a já byl přesvědčen, že moje počínání nevnímá. Když u Milana došlo k erekci, vůbec jsem nebyl schopen se ovládat a svoje počínání přerušit. Druhou rukou jsem začal ukájet sám sebe." Když se Alexa uklidnil, jasně si uvědomil hrůzu, kterou způsobil. "Tehdy jsem ještě neznal diagnózu své deviace, ale cítil jsem, že jsem provedl něco, co se nemělo nikdy stát." V dalších měsících Janek odolával. Mnohokrát si opakoval, že se to už nikdy nesmí opakovat. Ale pak přišla expedice do Českého středohoří. Během pobytu v chatě pod Milešovkou zneužil čtyři kluky. Ráno u snídaně panovala stísněná nálada. Když se kluků zeptal, co se děje, dopadla na něj ledová sprcha. Jeden ze zneužitých chlapců mu vpálil do očí: "Ty to víš moc dobře. V noci jsme se kvůli tobě nevyspali, protože jsi nás otravoval." Když se v Praze loučili, věděl, že je zle. "Horečnatě jsem přemýšlel, co bude dál. Chápal jsem, že jednou se moje počínání muselo provalit, ale jako nikdy předtím jsem si přál, aby to byl jen zlý sen." Návrat do kruté reality přišel hned druhý den. Předseda tělovýchovné jednoty, pod kterou Alexův oddíl působil, už o pohlavním zneužívání věděl. A zakázal pedofilovi další činnost. Dva dny se nic nedělo. Třetí den ráno zazvonili u Alexů policisté. Následovaly výslechy i sexuologické vyšetření, které Alexovi potvrdilo, že je homosexuální pedofil. Dostal dva roky s podmínkou na pět let. Obrovská útěcha, ale i obrovská lítost. "Věděl jsem, že všemu je konec, s těmi chlapci se už nikdy nesetkám. Nemohu, nesmím, nechci. Jsem nebezpečný. Jsem deviant, pedofil na celý život. Už se to nesmí stát." Recidiva přišla o pár let později. Alexa se stal trenérem juda. Jeho svěřenci byli chlapci ve věku, který byl pro Alexu osudný. Na jednom z judistických táborů opět ublížil. "Puzení jsem podlehl během noclehu v jedné horské ubytovně, kde jsme měli málo místa a spali namačkáni jeden na druhém. Ruka se mi třásla, když jsem ji držel v blízkosti těla nejbližšího chlapce. Cítil jsem tep ve spáncích, srdce se mi rozbušilo stejně jako kdysi v Českém středohoří - a pak se to stalo. Postupně jsem zneužil několik svěřenců. Stejně jako před lety se zdálo, že spí a o ničem nevědí." Vše prasklo na dalším soustředění. Jeden z malých judistů nevydržel nový pedofilní útok a řekl vše rodičům. Pro Alexu si přijela kriminálka rovnou na trénink a on skončil na několik měsíců ve vazbě. Bylo mu osmadvacet a čekala ho sexuologická léčba a soud. Hlavní líčení se konalo den před Vánocemi. Ortel byl stejný jako v prvním případě - dva roky s podmínkou na pět let. "V mém životě pak nastalo období adaptace. Cílem bylo navzdory mému celoživotnímu pedofilnímu zaměření navázat kontakt se ženou s možností sexuálního soužití. Osud mi určil, že údobí takového života trvalo téměř tři desetiletí." Alexa pracoval jako novinář a poznal první vážnější známost svého života. Ženskou známost. Poprvé políbil ženské rty, poprvé pohladil ženské křivky. Marně. Nedokázal se s ní milovat, ani když si představoval své kluky z oddílu. Přesto se s Ivanou vzali. Jejich manželství však nebylo nejšťastnější. Alexovi nebylo ještě čtyřicet let a už byl zase sám. Pokračoval v hledání ženy. Poznal jich několik, ale vždy v sexuální oblasti selhal. Až mu do cesty přišla paní Ema. "Muže s mým sexuálním handicapem dokázala vzrušit natolik, že jsem si při pohlavním aktu poprvé nemusel pomáhat představou malého chlapce. Poprvé jsem také cítil, že jsem snad opravdu zamilován do ženy." Vypadalo to na svatbu, ale dávné hříchy se Alexovi vrátily jako bumerang. "Ukázalo se, že rodiče jednoho z chlapců, kterého jsem před lety zneužil, jsou vzdálení příbuzní Eminých rodičů." Následoval rozchod. Alexovi bylo 48 let a psal se rok 1989. Pedofil nastoupil do dětského časopisu. Pak dostal nabídku, aby založil nový dětský oddíl. Spirála zla se opět roztočila... Alexovo účinkování v oddílu bylo opět velmi úspěšné. Děti ho měly rády. Až do doby, kdy Alexa oslavil 57. narozeniny a nastal čas letního tábora. Osudným se mu stal malých Lukáš. "Nedával najevo žádný nesouhlas a obrátil se na záda. Pak přišla osudná chvíle s dotekem na jeho přirození. Cítil jsem, že u hocha dochází k erekci. Vsunul jsem ruku pod trenýrky a hladil mu penis na holém těle." Alexa začal opět zneužívat. Trvalo to mnoho měsíců. Až do dubna 2000, kdy bylo Alexovi 59 let. Matka jednoho zneužívaného hocha vše oznámila policii. Janek se pokusil o sebevraždu. Zachránili ho, aby ho vydali do rukou soudu a lékařů. Léčba trvala velmi dlouho a Alexa se během ní dobrovolně podrobil kastraci. V březnu 2001 přišel definitivní soudní ortel - tři roky natvrdo. "Po krátkém čase jsem obdržel příkaz k nástupu do vězení. Termín - ihned. Opona za dalším dějstvím mého života spadla," říká pedofil. Podle odborníků nelze spočítat, kolik podobně nemocných lidí mezi námi chodí. Ne každý, kdo zneužije malé dítě, je totiž pedofil. Občas k tomu sáhnou i lidé, kteří jindy vyhledávají odpovídající sexuální protějšky. Třeba alkoholici. Navíc ne každý pedofil podlehne svým pudům. Jsou tací, kteří pravé zaměření ukrývají hluboko ve své duši a nikdy nikomu neublíží. "Pedofilie v pravém slova smyslu je erotická láska k dětem. Tato psychosexuální porucha je tedy doživotním zaměřením na děti bez známek tělesné znalosti. Muži orientovaní na dívky vyhledávají děcka sedmiletá až desetiletá. Homosexuálně pedofilní obvykle preferují chlapce už o něco starší, ale ještě předpubertální, čili kolem dvanácti roků. Pedofilní muže, kteří málo rozlišují mezi pohlavími, přitahují děti nejmladší, to jest věku předškolního," vysvětluje přední sexuolog Slavoj Brichcín. Životní orientace na malé děti může přinést paradoxně i leccos dobrého. Pedofil totiž dětem skutečně rozumí. "Bývá rozeným pedagogem, trenérem, rádcem či nadaným tvůrcem uměleckých děl, které školní mládež obdivuje," dodává Slavoj Brichcín. Dítěti je tedy s pedofilem dobře. Samozřejmě jen tehdy, pokud pedofil ovládne své choutky a na dítě nesáhne s erotickým úmyslem. Pokud se tak stane, bývají důsledky katastrofální. Nejen pro pedofila (ve vězení je vždy na nejnižším stupni hierarchie, je šikanován, terorizován a někdy i zabit), ale především pro zneužité dítě. "Vždy je to pro ně otřes. Zážitky jsou nepřiměřené jeho vývojovému stupni - jak duševnímu, tak tělesnému," vysvětluje Slavoj Brichcín. Odborníci se dosud přou, jak hluboké rány na duši dítěte zneužívání zanechá. Zneužití mají často psychické problémy a strádají i v sexuální oblasti. Střídají partnery, provozují komerční sex. A někteří začnou také zneužívat...