Sex, chlast a zábava

Milenci, alkohol, diskotéky, cestování, prostě neřízená zábava. Tak vypadá v těchto dnech život Heleny Čermákové (27), kterou už dvakrát poslal kladenský soud za zabití své dcerky Terezky na tři roky »do chládku«. "Připadá mi, že žiju úplně nový život. Prostě si konečně užívám. Ani soud mě už nijak nenervuje," svěřila se nám rozesmátá Čermáková. Náladu ji nekazí ani představa, že nebýt jejího odporného činu, oslavila by včera Terezka své šesté narozeniny. A co se krkavčí matce při pomyšlení na toto smutné výročí vybaví? "Nevím," odpálkuje nás před svým kladenským domem Čermáková. "Půjdete se podívat na Terezčin hrob?" nenecháváme se odbýt. "Jo, zítra asi dojdu na pomníček v Bažantnici," zní její odpověď. Nakonec se však nechává přesvědčit a odebírá se k pietnímu místečku v lese Bažantnici s námi. Jdeme přesně tam, kde zřejmě Terezku před více než rokem ukryla a ještě podpálila! Květiny však musíme koupit my. Pro nás i jednu pro ni. "Pojďte tudy," ukazuje nám cestu rozveselená Helena. Bez sebemenšího náznaku smutku prochází místy, kudy zřejmě vloni nesla svou mrtvou dcerku. V jejím obličeji však jakýkoliv projev lítosti hledáme marně. Je nám z toho smutno. Asi po pěti minutách přicházíme k pomníčku. Je doslova zasypaný květinami a plyšovými hračkami od lidí, které tragický osud tehdy čtyřleté Terezky zasáhl. "Jé, ten slon tady ještě je. To se divím, že ho někdo neukrad," směje se na celé kolo sedmadvacetiletá žena a ukazuje na velké plyšové zvířátko ležící před pietním místečkem. "Než sem dáme ty kytky, musíme do týhle skleničky nalít z potoka vodu. Hlavně abych si nezničila svoje nové boty, to by mi přišlo pěkně draho," strachuje se Čermáková. Na obličeji jí v tu chvíli září úsměv, vzduchem létají vtípky, ani trocha lítosti, ani jediné slovo o Terezce. Až dostáváme takový nepříjemný pocit. Po pár minutách přichází očekávaná chvíle. Terezčina matka se ohýbá nad pomníček a pokládá na něj pugét námi pořízených květin. Snaží se o vážný výraz, ale moc jí to nejde. "Víte, kde byla ta stará hájenka, u níž našli Terezku? Asi v těchto místech. Teda tady se toho změnilo. Jdeme," velí k odchodu. Svou »práci« už dneska vykonala. "Večer mám sraz s novým přítelem. Je mu asi pětatřicet. Těším se," vypráví nám na zpáteční cestě národem proklínaná žena, která už podle svých slov nemá ze soudu žádný strach. "Ne, ne, už se tím nezatěžuju. I k poslednímu stání jsem šla v klidu. Nějak to přece dopadne," vysvětluje Čermáková a pokračuje. "Včera jsem se pěkně opila, ještě mne z toho bolí hlava. Mám teď novou partu, tak proč bych se měla trápit? Vždyť mám celý život před sebou." Těmito slovy s námi Terezčina matka ukončuje rozhovor. Nyní už čeká jen na to, jaký ortel nad ní vynese odvolací soud v Praze, jehož termín zatím nebyl stanoven.