18°C
Za největší vězeňské povstání v naší historii může amnestie: Povstalci chtěli ostatní vězně upálit
Co stálo za největší vězeňskou vzpourou v historii Československa? Je až nepochopitelné, že to byla Havlova amnestie z roku 1990. Vězni z Leopoldova, kterých se netýkala, postupně zabrali celou věznici a jejich vzbouření se zapsalo do historie.
Když nový prezident Václav Havel vyhlásil v lednu 1990 amnestii, mělo se na svobodu dostat 23 260 vězňů. Bylo mezi nimi nepočítaně vězňů starého režimu, ale i vrazi a násilníci. Ve věznicích přesto zůstalo přibližně 8 tisíc trestanců. A právě těm, kteří sídlili v Leopoldově poblíž slovenské Trnavy, se nelíbilo, že na ně se amnestie nevztáhla.
Právě v Leopoldově byli umravňováni nejtěžší zločinci z tehdejší ČSSR. Největší vzpoura své doby začala 15. března 1990, když 217 vězňů, na které se nevztahovala amnestie, zahájilo hladovku a vyhnalo dozorce z prostor pro vězně.
Zabrali také sklad a jeho zásoby v hodnotě 1,5 milionu korun. A postupně začalo peklo. Vězni si ze strojů soustruhářských a textilních společností v areálu vyrobili zbraně. Připravili si ze zásob vozového parku věznice zápalné lahve, a dokonce sestrojili i plamenomet, jak píše server Kriminalistika.eu.
Tehdejší náměstek ministra vnitra Slovenské republiky JUDr. Andrej Sámel se s vězni snažil vyjednávat, slíbil, že jim v rámci platných zákonů vyjde vstříc, ale setkal se pouze se sprškou nadávek a vyhrůžek. Jediné, o co jim šlo, bylo jejich propuštění. 150 vězňů, kteří se odmítli celé akce zúčastnit, vzali za své rukojmí. Téměř dva týdny trvající povstání bylo nakonec nutno řešit silou.
Na celé akci 28. března 1990 se podíleli tři vrtulníky, 12 transportérů, 80 služebních psů a přes tisíc policistů a vězeňských strážných. Nejodolnější skupina vězňů se zabarikádovala na střeše jedné z budov a podpálila vchod. Po policistech házeli podpálené věci, těžké předměty a vyhrožovali plamenometem. Dva z nich se dokonce chtěli obětovat a ukončit svůj život protestním způsobem – sebeupálením.
Oba se pak díky vrtulníku podařilo zachránit. Nakonec došlo na boj muže proti muži – vězni se bránili tyčemi s hroty, dýkami, žiletkami, mačetami, boxery a vším možným, co jim mohlo pomoci. Potlačení vzpory nakonec trvalo dvě a půl hodiny.
Všichni vzbouření vězni skončili v jiných nápravných zařízeních – mezi nimi bylo i na 200 vrahů! Vzpoura jako taková si vyžádala jeden lidský život – v jedné z budov byl nalezen mrtvý vězeň, kterému podle pitvy vybuchla v rukou podomácku vyrobená výbušnina. 29 vězňů bylo zraněno. Z policistů bylo zraněno 11 mužů.
Škody se vyšplhaly na 30 milionů korun. Pět z jedenácti budov věznice vyhořelo, věznice byla zcela zničena. Začátkem roku 1992 pak začal soudní proces s viníky. Trval půl roku a 61 ze 73 bylo odsouzeno k trestům mezi 18 měsíci a 14,5 roky. Soud řešil 32 trestných činů, bylo vyslechnuto 290 svědků, účastnilo se 33 obhájců – a soudní výlohy? 3,5 milionu korun.
Ještě rok před soudem se ale vůdce tehdejšího vzbouření Tibor Polgári se skupinou dalších vězňů pokusil o útěk. Polgári ubodal jednoho strážce a oblékl si jeho šaty. Po cestě ven přepadli a spoutali další dva dozorce a opět se převlékli do jejich uniforem. V operačním středisku pak zavraždili další čtyři dozorce. Nejmladšímu bylo 22 let. Tři z nich zabil sám Polgári. O jeho krutosti svědčil i nůž zabodnutý ve spánku jednoho z dozorců.
Z vězení odcizili několik zbraní a venku lidem brali auta – mnoho civilistů zranili. Do dvaceti hodin bylo všech sedm uprchlíků polapeno. Polgári včetně dalších dvou vězňů dostali za vraždy dozorců doživotí. Polgári je dodnes legendou slovenského kriminálního podsvětí.
Témata:
Související
Nechal propustit kámoše a takhle to dopadlo