18°C
Zachránit život se v drtivé většině nepodaří, říká nemocniční kaplan. Pomáhá s covidovými pacienty
Marek František Drábek je oficiálně kaplanem v Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. V současné době zuřící koronavirové pandemie však pomáhá tamnímu personálu, který je už na pokraji svých sil. Situace je podle něj náročná také proto, že zaměstnanci tuší, že většině pacientů bohužel nedokáží pomoci, a nemoc často postupuje velice rychle.
„Personál už je unavený, trvá to příliš dlouho. Není to jenom o té práci, která je sama o sobě náročná i fyzicky i psychicky, ale musíme mít respirátory a být zachumlaní do všeho, což ztěžuje tu práci a všechno je prostě náročnější,“ prozradil Drábek v pořadu Českého Rozhlasu s názvem Vertikála. V něm společně s ním vystoupila také zakladatelka hospicové péče v Čechách, lékařka Marie Svatošová.
Ta sice nyní není přímo v první linii, protože, jak uvedla, již patří mezi ohroženou skupinu, pomáhá však jinak. Vysvětlila, že za poslední rok v podstatě funguje jako poradna právě pro lékaře a sestry, kteří jí volají či posílají e-maily.
„Vědí, jak si představuju, že ta péče má vypadat. A dostali se do situace, kdy to takhle dělat nemohou. A strašně jim to vadí. Tíží je to, protože prostě musí udělat to, co nejvíc hoří, a nemají čas na komunikaci s těmi lidmi,“ řekla s tím, že u pacientů nejde pouze o fyzickou bolest, ale také o tu psychickou a tu je podle ní také velmi důležité ošetřit, což ale často v přeplněných nemocnicích na rámec toho, co zvládne unavený personál.
Drábek dále popsal rozdíly mezi hospicovou péčí, s níž má také osobní zkušenost, a současnou situací v nemocnicích. Zásadní rozdíl je podle něj v tom, jak je na jednotkách intenzivní péče nyní vše rychlé a pro pacienty nečekané. Přirovnal situaci k tomu, když se člověku stane nehoda. Také jde o nečekaný zvrat, protože nikdo dopředu samozřejmě nečeká, že na koronavirus zemře.
„Ty stavy se opravdu mění velmi rychle. Často stihnete říct dvě až tři věty předtím, než toho člověka zaintubujete. A pak už se neprobudí.“ Při intubaci navíc pacient často má dýchací obtíže a většinou ani mluvit nemůže.
Zásadní rozdíl je také v tom, jak funguje intenzivní péče nyní proti období před pandemií. Dříve se stav pacientů obvykle zlepšil a byli propuštěni, dnes tomu tak bohužel není. „My zachraňujeme životy, ale v drtivé většině se cíl nepodaří a to také ubírá energii,“ uvedl. Dodal také, že často není čas na dostatečný kontakt s rodinou, ale připojil i novou zkušenost, kdy byla rodina u posledních chvil pacienta přítomna pomocí videokonference, což bylo podle něj hezké.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.