Janu (82) v panice z covidu nechali na nemocniční chodbě čekat 3 hodiny! Odbornice promluvila o smutku i strachu
Obavy z nákazy a velká samota…To jsou nejčastější problémy, které kvůli koronaviru trápí seniory. Stejně jako paní Janu, která covid prodělala v únoru. S nemocničním prostředím bohužel nemá nejlepší zkušenost. „Naposledy mě nechali tři hodiny čekat na chodbě, panikařila jsem strachy,“ přiznává důchodkyně.
Seniorka byla trvale umístěna do LDN kvůli zdravotním potížím, které jí neumožňují žít samotné doma, protože potřebuje nepřetržitou zdravotní péči. Zpočátku si na prostředí LDN jen velmi těžko zvykala a chtěla domů. Trvalo dlouho, než si uvědomila, že šance na návrat domů je bohužel nulová.
Strach z lékařů v oblecích
Nyní se potýká s různými druhy onemocnění, v únoru byla dokonce covid pozitivní a jak říká: „Přežila jsem to a to je důležité. Pořád jsem ale cestovala po nemocnicích a měla velký strach, že to chytnu znovu. Minule mě dokonce nechali čekat 3 hodiny na chodbě a mě se zmocňoval panický strach, aby mě zase někdo nenakazil. Kolem mě chodili lidi v těch bílých oblecích jako mimozemšťani. Bylo to strašné,“ popsala Jana.
Teď je paní Jana šťastná, že se po nemocničních „štacích“ může vrátit do pokoje v LDN, kde je klid a hlavně televize, která ji přivádí na jiné myšlenky. Jana je bývalou klientkou Nadačního fondu Pečovatel, který shání finance na asistenční péči pro své klienty, kterou by mohli využívat přímo u sebe doma.
Blesk.cz si o situaci v době koronaviru povídal s ředitelkou Nadačního fondu Pečovatel Monikou Hlinkovou.
Jste obeznámena se situací, která v současnosti panuje v domovech pro seniory, LDN a podobných zařízeních?
Ano. Ze zdravotních a rodinných důvodů byla jedna z našich klientek do LDN umístěna. Co vám budu povídat… je to smutné. Paní Janička mi už několikrát volala a plakala, že se cítí sama, ať jí nějak pomůžeme, že je to k nevydržení. A i když NF Pečovatel poskytuje finanční prostředky na domácí asistenční péči, chtěli jsme paní Janičce pomoci. Toužila se jen dostat na vozíčku ven na krátkou procházku a s někým si popovídat. V součinnosti s poskytovatelem asistenční péče jsme tedy asistentku i peníze na ni sehnali, ale přišel covid.
Zákaz návštěv všeho druhu. A tak je jediným společníkem Janičky televize, za kterou, jak říká, je velice vděčná, protože ji přivede na jiné myšlenky. Strach z nákazy a samota ji pořád a velmi sužují. Prosila nás, ať se za ni modlíme, aby už toto období skončilo a ona ho přežila, aby za ní mohly její asistentky zase docházet.
Jak současnou situaci vy sama vnímáte?
Myslím si, že hodně záleží na druhu zařízení, kde je senior nebo hendikepovaný člověk umístěn. Naše klienty jsem byla navštívit, když to bylo ještě možné, ve dvou LDN a v zařízení poskytujícím paliativní péči. Ve všech případech byla klientům poskytována péče týkající se primárně základních potřeb, jako je hygiena, podávání jídla nebo léků. Na víc už nezbývala časová kapacita personálu. Takže po celou zbývající a většinovou dobu je pouze na klientovi, jakou „zábavu“ si najde.
Ve většině případů je to klient nesoběstačný a závislý na pomoci druhé osoby, takže je logické, že po všech stránkách strádá. A to je smutné. Zde použiji slova jednoho z našich klientů: „Personál je vždy milý a hodný s úsměvem na tváři, bohužel z časových a personálních důvodů nemůže stihnout vše, co moje onemocnění vyžaduje. Proto je pro mne nutné zachovat asistenční péči, zejména pro moji psychickou, a tím pádem fyzickou pohodu.“
Ochrana před nákazou koronavirem je samozřejmě důležitá i při domácí asistenční péči…
Z pohledu poskytování domácí asistenční péče musím říci, že je o seniory velmi dobře postaráno. Poskytovatelé domácí asistenční péče, s kterými spolupracujeme, dodržují všechna možná opatření, kterými při poskytování služby seniory maximálně chrání.
Co je pro rodiny a jejich blízké aktuálně nejdůležitější?
Zde opět odpovídám z pozice domácího pečování. Je to přítomnost asistenta nebo kohokoliv, kdo pomůže s péčí o potřebného člověka. Rodiny jsou z celodenní péče o seniora či hendikepovaného psychicky i fyzicky vyčerpaní. Odkládají důležité operace, nechávají se pouštět na revers, jen aby se mohli vrátit domů a pečovat o svého blízkého. Asistent se v mnoha případech stává součástí rodiny a je oporou nejen člověku, který potřebuje péči, ale i samotnému pečujícímu. Proto vnímám pomoc Nadačního fondu Pečovatel jako zásadní.
Máte nějaké ohlasy na svou pomoc přímo v rodinách?
V těchto dnech zemřela paní Růženka, jejíž rodině jsme od května pomáhali platit asistenční péči, aby mohla dožít doma. Dostali jsme krásný dopis od dcery, která nám velmi děkuje, že mohla maminka naposledy vydechnout doma. Odejít důstojně, doma, obklopen svými nejbližšími… to je krásné.
Co by v současné covidové době mohlo pomoci?
Jsem ráda, že můžeme pomáhat lidem žít a dožít doma a nikoliv za zdmi sociálních zařízení. A je mi líto všech, kteří jsou tomuto osudu vystaveni. Přála bych si, aby měli lidé kolem sebe alespoň jednu dobrou duši, které by mohli zavolat a popovídat si, když je nejhůř. Na druhou stranu mne velmi těší, kolik lidí se nabízí k dobrovolnictví. Na našich sociálních sítích jsme již propojili tolik lidí, kteří si vzájemně pomohli nebo pomáhají.
V tomhle jsme my Češi výjimeční. Na všechno máme argumenty a návody, jak by se to dalo udělat líp, to jo, ale na druhou stranu vycítíme, když jde do tuhého, a umíme se semknout a vzájemně si pomáhat, a to se mi líbí!
Pomůžete s Pečovatelem?
Domácí asistenční péči podporuje Nadační fond Pečovatel, který se na nutnou asistenci snaží shromáždit peníze. Staňte se pravidelným dárcem i vy a přispívejte některému z klientů Nadačního fondu Pečovatel online na www.pecovatel.cz. Jedna hodina asistenční péče, za kterou je potřebný člověk vděčný, odpovídá částce 130 korun.
A co je na tom divného? S tím nemá Covid vůbec nic společného. V nemocnicích je úplně normální, že se čeká na vyšetření i na sanitku několik hodin. Moje maminka má možná rekord - 5 hodin!!!