Kosmetičku Pavlínu děsí splátky hypotéky. Koronavirus jí vzal příjem, půjčuje jí rodina
Tento měsíc už na splátky nebylo. V době, kdy je kosmetička Pavlína Švecová (50) i s manželem absolutně bez příjmu, jsou hypotéka a další finanční závazky strašákem, který jí nedává spát. I když se v květnu může podle vládních pravidel rozvolňování ke své profesi vrátit, svou budoucnost hodnotí jako velmi nejistou. O tom, jak se kvůli koronaviru naučila péct i kdo ji překvapil s nabídkou finanční pomoci, promluvila v rozhovoru pro seriál Blesk Zpráv Češi vs. Virus.
Jak vás a vaši práci ovlivnila epidemie koronaviru?
Ovlivnilo mě to dost. Musela jsem přestat pracovat a zůstat doma, přišla jsem o veškerý příjem financí a doteď mám samozřejmě obavy dál, jestli mi zákazníci zůstali, jestli se budou do budoucna bát na kosmetiku chodit…přijdou, nepřijdou? Do toho má můj manžel restauraci a musel ji celou zavřít, takže také nepracuje.
Vzpomenete si, co se vám jako první honilo hlavou, když jste se dozvěděla, že budete bez jakéhokoliv příjmu?
Pocítila jsem strach, co dál, co bude s námi, a to přetrvává doteď. Ta pandemie nezmizí, a co když se něco takového stane znova? Například v září nebo zkrátka kdykoliv jindy. Jak to pak opět ovlivní naši práci a naše příjmy? Pocit takové té jistoty a pravidelnosti práce je pryč. To, proč se vám dobře usíná, je pryč a to, co je před vámi, je zkrátka velká nejistota. Kromě práce v kosmetickém salónu ještě dělám dermatologické poradenství v lékárně a tam jsem dostala stopku vlastně už v půlce března a to už bylo určitou předzvěstí, že nás asi nečeká nic dobrého.
Stát v rámci harmonogramu rozvolňování umožňuje otevřít kosmetické salóny od května. Plánujete se do své práce vrátit hned první možný den?
Plánuju. Ale samozřejmě nedokážu odhadnout, zda budou zákaznice chodit hodně, protože teď dlouho na kosmetice nebyly, anebo možná naopak, zda se budou bát, protože při ošetření pleti dochází k přímému kontaktu. A další problém samozřejmě může být i to, že ony samy na to nebudou mít finanční prostředky, protože stejně jako já se musely nějak poprat s touto nečekanou situací.
Máte sama strach z nákazy po návratu do práce?
Strach přímo nemám, i když samozřejmě podvědomě určité obavy v hlavě mám. Asi větší strach mám ale z toho, že bych musela zůstat doma a nemít možnost vydělávat. Budu dodržovat přísná hygienická pravidla a faktem je, že já roušku mít budu a moje klientky ji mít nemohou, protože já pracuji v přímém kontaktu s jejich pletí a to zkrátka s rouškou možné není. Také mě občas napadne, že kdyby se náhodou ještě zvýšil stav nemocných nebo něco podobného, tak nás vláda v květnu neotevře, zkrátka ta nejistota je tam a je to psychicky velmi náročné.
Celá vaše rodina zůstala bez příjmů. Jak jste tento problém řešili?
Je to složité, máme hypotéku a další závazky. Manžel vzal alternativní práci a rozváží pizzu. Řešíme to s bankami, aby nám platby pozastavily, a něco jsme si i půjčili od rodiny. Teď jsem tedy ráda, že dostaneme alespoň nějaký příspěvek od státu. Horko těžko se to snažíme zvládat a potřebujeme, aby se to pak nějak rozjelo. Už tento měsíc nemáme zaplaceno a doufám, že nám banky vyjdou vstříc.
Zmínila jste příspěvek od státu. Přišla vám pomoc státu dostatečná?
Mohlo to přijít dřív. Ale jsem ráda, že nás nenechali úplně na holičkách.
Jaká je vaše důvěra ve vládu a jejich opatření v rámci boje s koronavirem?
Ta opatření byla určitě nutná. Chápu, že jsou v této situaci poprvé a nikdo není dokonalý, ale je to takové měnivé. Některá jejich rozhodnutí asi úplně nechápu. Jako například to otevření OBI, kam přijdou tisíce lidí a zahrádky u restaurací, které by teď na jaře mohly krásně fungovat, jsou zavřené a otevřou se prakticky až po sezoně.
Jak reagovaly vaše klientky? Nesnažily se vás uprosit na nějaké ošetření pleti u nich doma?
Ne, to opravdu nikdo, protože by se asi samy bály toho úzkého kontaktu. Některé zákaznice mě dokonce mile překvapily. Volaly mi, ptaly se, jak se mám, jak to zvládám a nabízely, že si ode mě klidně koupí i nějaký voucher dopředu a vyberou si ho, až se podmínky zlepší.
Z čeho máte momentálně největší obavy?
Největší obavy mám z toho, co bude. Teď jsme v karanténě téměř všichni a jsme v tom spolu, ale jak to bude dál? Co když nebude dobře, co když ta ekonomika se nerozjede, jak doufáme. Tyhle pocity a obavy o budoucnost mne dost svírají. Co když takových stopek bude přibývat? K mé práci v lékárně bych se také chtěla vrátit, ale kdy a jestli vůbec se my a promotéři budeme moci vrátit do lékáren, teď není vůbec jisté. Svoji práci mám moc ráda, ale samozřejmě se i zamýšlím nad tím, zda nebudu muset změnit profesi.
Co vám pomáhá tento stres zvládat?
Snažím se cvičit jógu, chodím se psem na procházky. A poprvé v životě jsem se pustila do pečení. Nikdy předtím jsem nepekla. Lidé vtipkují, že se všichni vrátí z karantény těhotní, nebo tak budou vypadat, tak se trošku bojím, aby to druhé nebyl můj případ. Ale pečení je teď něco, co mě baví a dělá mi radost, když moje sladké výtvory chutnají celé rodině.
Přiznám se ale, že mám dobré i špatné dny. Je to všechno už nějak dlouhé. Na začátku jsem byla i taková poměrně akční. Myla jsem okna, uklízela, měla určitý řád a teď mě toho baví míň a míň a vím, že s tím musím něco dělat. Uprostřed všech těch opatření mi bylo až špatně, bolel mě žaludek, nemohla jsem spát a psychicky mi zkrátka nebylo dobře. Teď je to ale lepší. Musíme přeci myslet pozitivně.
Našla byste i nějaký pozitivní vliv současné situace na váš život?
Ano, člověk si vlastně uvědomí, že nic není jisté. Že by se měl naučit radovat z maličkostí, co v ten moment má, protože nevíte, co přinese další den.
