
Komentář: ODS vsadila na jistotu. Zkouška ohněm Fialu a jeho partu teprve čeká. Hned po kongresu

Už třicátý kongres ODS nesliboval žádné drama a v tom určitě nezklamal: už popáté si strana svým šéfem zvolila premiéra Petra Fialu, jemuž k ruce jako prvního místopředsedu znovu stvrdila i ministra financí Zbyňka Stanjuru. Ostatně ani jeden z nich neměl protikandidáta, takže si na sněm přijeli hlavně pro „razítko“. A k žádnému „výbuchu“, o jaké na kongresech ODS nebývala nouze, nedošlo ani u dalších místopředsedů.
Vlastně se dá říct, že celý kongres ODS byl veřejnou oslavou volebního vítězství trojkoalice SPOLU a návratem strany do vlády po osmiletém opozičním detoxu. I proto si na něm strana víceméně jen stvrdila svůj volební tým a vůbec s ničím neexperimentovala. A i proto se zde permanentně vznášela vzletná slova. Za nimi se ale jako vždy skrývá přízemnější realita. ODS má sice zase svého premiéra, ve volbách ale ANO porazila jen díky spojení s lidovci a TOP 09. A to ještě navíc jen velmi těsně.
Ve sněmovně proto sama nemá ani polovinu poslanců hnutí expremiéra Andreje Babiše. A ve SPOLU ji pro změnu přečíslí zmínění lidovci a TOP 09, obě strany totiž na spojení ve volbách vydělaly víc než ODS, což její členové moc dobře vědí. „Antibabiš“ zatím všechny tři strany stále tmelí a stejně tak i celou vládní pětikoalici, pro ODS to ale každopádně byl první kongres, na němž volební vítězství „doslavila“ jako pouhý člen vítězné koalice. A nejen to.
Krátce před svou náhlou smrtí předpověděl Jaroslav Kubera, že jestli se ODS někdy vrátí do vlády, bude to určitě v tom nejhorším možném čase. Někdejší šéf Senátu a oblíbený politik, jenž na kongresech ve svých ironických projevech rovnou psal novinové titulky, to trefil přesně: ODS sice měla celkem štěstí s covidem, do vlády se ale vrátila těsně před ruskou invazí na Ukrajinu. A právě ta Fialovu vládu záhy hodila do zcela nové socioekonomické reality. A buď ji „udělá“, nebo potopí.
Inflace se zbláznila ještě víc než za covidu, Stanjurův nový státní rozpočet už v podstatě neplatí a do Česka prchlo 300 tisíc ukrajinských uprchlíků. Možná i proto delegáti sjezdu říkali, že se sice na kongresu oslaví, šampaňské ale po sobě radši stříkat nebudou. Vlastně je v tom i jistá ironie. Když Fiala stranu v roce 2014 převzal, řekl, že jí jen provede „předpeklím“, kam se propadla ve volbách v roce 2013; nakonec může být i jejím nejdéle sloužícím předsedou.
A podobně Stanjura. Prvním místopředsedou se stal z nouze, když na předposledním sjezdu vybouchla volba dvojky strany a on to jako matador zachránil; teď je jím znovu, aniž by měl protikandidáta stejně jako Fiala. Celé staronové vedení ODS teď každopádně skutečně vyzkouší až vládnutí: strana poprvé vládne v pětikoalici, zatímco většina lidí rapidně chudne a výhled do budoucna je ještě smutnější než většina českých filmů. A opozice už logicky mobilizuje, protože šok z nedaleké války střídá domácí střízlivění.
I proto byl sněm ODS tak „nudný“ v tom, že nepřinesl žádné překvapení. Předseda i všichni místopředsedové byli zvoleni bez náznaku vzdoru a v projevech delegátů nedošlo ani na žádné tradiční kongresové „kacířství“. Strana prostě jen udělala bezpečnou tečku za volbami, které z ní sice znovu neudělaly „velkou“ stranu, ve vládě je ale nejsilnější. A pravda, spousta překvapení nejen na členy vedení ODS čeká, hned jak z kongresu vyjdou ven. A že většinou nebudou nejlepší.
DEMISI.