Komentář: Metnar pálil do vlastní vlády. Žádný maďarský puč ale nebude
Symbolika v politice trumfuje obsah a zvlášť během různých krizí včetně té koronavirové. Takže když teď ministr obrany ANO Lubomír Metnar poslal do vlády návrh na posílení pravomocí vlády a premiéra na úkor parlamentu během „ohrožení“ státu, vypálil přímo do vlastních řad. A taky nabil opozici, která dávno pohřbila vlastní slib neostřelovat vládu aspoň během současné krize.
Metnar, jenž se záhy lekl sám sebe a načasování dokumentu označil za „nešťastné“, má samozřejmě pravdu, že teď prostě jen řeší věc, o níž rozhodla vláda už v roce 2005. A taky že jde o pouhé doporučení meziresortní odborné skupině, jak řešit případnou krizovou situaci. To ostatně, stejně jako „náhodné“ načasování, potvrdil i ústavní právník a pedagog pražské právnické fakulty Jan Kudrna, který na zmíněné legislativě v posledních letech pracuje s ostatními právníky, protože se podle něj „štafetově předává už od roku 2000.“
A mimochodem: lehce válečné pravomoci si od vlády i parlamentu dočasně během povodní v roce 2002 „vypůjčil“ i tehdejší premiér ČSSD Vladimír Špidla. Problém je, že se Metnar, jak v rozhovoru pro Blesk potvrdil i ústavní právník Jan Kysela, se svým starým ministerským „restem“ přesně trefil do choulostivé doby, kdy si vláda bude muset nechat prodloužení nouzového stavu i některých krizových opatření schválit parlamentem. A ten se po rychlém počátečním schválení prvního záchranného ekonomického „balíku“ očividně vrací k tradičnímu džihádu, kdy se spíš než o koronavirus znovu hraje o nadcházející krajské, senátní i sněmovní volby.
Nejen opozice proto nechce „promarnit“ ani současnou krizi. Metnar svým „deficitem“ politického instinktu logicky nejvíc rozzuřil premiéra ANO Andreje Babiše, který projednávání dokumentu ve vládě radši hned stopnul. Opozici totiž dal její vlastní munici: právě z údajného ohrožování demokracie Babiše v rámci svého politického boje obviňuje už delší dobu, a teď jí takhle nabije premiérův vlastní ministr. A navíc rovnou ministr obrany, kteří v různých „válečných“ stavech věší demokracii na hřebík nejradši. Kdyby neplatil zákaz vycházení, jsou hned znovu venku „chvilkaři“.
A zvlášť, když šrouby v Maďarsku s pomocí koronaviru slušně utáhl premiér Viktor Orbán, jemuž demokracie dávno překáží i bez nákazy. Ten dal parlamentu časově neomezené prázdniny a vládnout bude pomocí vlastních dekretů, čímž se ještě víc přiblížil obdivované Číně. Takový krizový puč ovšem Česku nehrozí i proto, že máme na rozdíl od Maďarska dvoukomorový parlament a jakoukoli „nouzovou“ legislativu musí schválit ústavní většina. Někteří senátoři sice nechodí „do práce“ i celý rok a nikdo si toho ani nevšimne, Senát je ale v podstatě nerozpustitelný.
Dávat si pozor na krizi by si ale měla dávat i opozice. Podle „krizového“ průzkumu agentry STEM si 83 procent lidí myslí, že vláda koronavirus zvládá a zavádí účinná opatření, zatímco oslabení demokracie se obává pouhá třetina respondentů. A zkušenost ukazuje, že pokud vláda v podobných krizích opravdu neselže, vycházejí z ní posílení spíš její lídři a podobná „kompra“ naopak oslabují opozici.
Kalousek: Mám tři revolvery! Jsem připraven na ozbrojený odpor proti vládě.