Komentář: Umění nedohody. Jak malý „rakeťák“ dvakrát odstřelil velkého Donalda
Americký prezident a předtím televizní bavič a developer Donald Trump rád říká severokorejskému diktátorovi Kim Čong-unovi „Malý rakeťák“. A taky napsal lehce vychloubačnou knížku s názvem Umění dohody, v níž se skromně prezentuje jako mistr uzavírání dohod. Nikdo ho prostě nepřeveze. Zhruba s tímto očekáváním teď proto jel i do Hanoje, kde měl s Kimem výměnou za zrušení sankcí dojednat jadernou denuklearizaci Severní Koreje. Z Vietnamu ale nakonec odjíždí předčasně bez dohody a v podstatě ponížený.
Ponížení velkého „Donalda“ zle viselo ve vzduchu už na tiskovce následující předčasný konec summitu, který byl spíš jen nepovedenou večeří než vážnou schůzkou na nejvyšší úrovni. Trump na ní totiž mluvil o všem jiném než o jednání s Kimem a při odpovídání novinářům byl podobně orosený ve tváři jako Kim. Až po vychválení „skvělých“ úspěchů Vietnamu, který Američani kdysi chtěli vymazat z mapy podobně jako dnes Severní Koreu, americký prezident nakonec přiznal, že nic nedohodl.
Kim po něm totiž chtěl totální zrušení sankcí za pouze částečnou denuklearizaci, což bylo moc i na „umělce dohody“; něco takového by svým voličům neprodal ani na twitteru, kde jim už několik let prodává svá „alternativní fakta“. A logicky. Trump vstoupil i do svého druhého summitu s „Rakeťákem“ úplně stejný způsobem, jako by jen před svým tryskáčem „balil“ další podřízenou. Den před hlavním jednáním Kima označil za „svého přítele“ a „velkého vůdce“ a Severní Koreu za „krásnou zemi“.
Takové nečekané lásce se na první společné tiskovce překvapeně a s ironií ve tváři upřímně rozesmál i Kim: nejlíp totiž ví, kolik lidí v jeho vlasti i díky sankcím hladoví. A znovu taky Trumpovi nesežral ani jeho opakovanou zmínku o tom, jak „krásné“ má Severní Korea pobřeží. I „Malý rakeťák“ v tom hned ucítil developerův instinktivní hlad po tom vystavět i tady další své pozlacené paláce a golfové resorty, kde lidé platí za pouhý vstup zhruba stejně peněz, kolik celá Severní Korea „vydělá“ za rok.
Když se Trump s Kimem vloni poprvé sešel v Singapuru, bylo z toho velké haló. A taky logicky. Poprvé se spolu sešli dva „státníci“, jestli je to v případě Trumpa i Kima to správné slovo, kteří si vzájemně hrozí jadernou likvidací. Od Severní Koreje to sice dlouho znělo spíš jako špatný vtip, protože její rakety obvykle létaly tam, kam neměly. Jenže poslední dobou se dokážou přiblížit i svému cíli, a to už taková legrace není. V Singapuru proto bylo úspěchem i to, že se Trump s Kimem prostě sešli a dohodli se, že se dohodnou příště. To samé ostatně často dělá i EU a taky to prodává jako úspěch.
V Hanoji se ale nedohodli vůbec na ničem a předčasně se proto rozjeli domů, i když Trump v Singapuru slíbil pokrok do půlroku. A nejen to. Kim nakonec Trumpa symbolicky porazil i ohledně menu jejich jediné hanojské večeře. Zatímco si americký prezident přál něco jednoduchého ve stylu pizzy nebo hamburgeru, vůdce jedné z nejbídnějších zemí na světě a snad i proto velký gurmán si přál něco velkolepějšího. Takže se nakonec podával krevetový koktejl, grilovaný steak z nízkého roštěnce, roštěnec s korejským kysaným zelím kimči a čokoládový fondant. Není divu, že Trump z Hanoje prchal hodně rychle.
Česká média opět lžou, Kim požadoval zrušení sankcí které se týkají civilního sektoru, nepožadoval zrušení všech sankcí, Trump a ten tlusťoch Pompeo požadovali totální odzbrojení Koreje, to by musel být ten Kim na hlavu. Tuto lež, kterou přednesl Trump i Pompeo, dnes vyvrátil vysoce postavený diplomat z USA administrativy, takže Trumpík lže a tyto lži opakují naše servilní média. To je vrchol tapnosti nebo Trumposti, USA budou muset pochopit že nejsou světovým policajtem