Komentář: Britové dali Česku lekci. Zpackaný jako brexit by mohl být i czexit
Stalo se přesně to, na co téměř s jistotou sázeli nejen bookmakeři: britský parlament drtivě zamítl odchod Velké Británie z EU podle dohody, jíž vyjednala britská premiérka Theresa Mayová. Ani v Británii, obdivované zemi politických tradic, tak nyní nikdo neví, jak a jestli vůbec někdejší koloniální velmoc nakonec z EU odejde. Ve hře je totiž nová dohoda s EU, divoký odchod bez dohody, odložení brexitu nebo dokonce žádný brexit.
A to Mayová hned po referendu říkala, že „brexit prostě znamená brexit“. Teď má do tří dnů přijít s „plánem B“, těžko na něj ale příliš spoléhat, když předtím nedokázala přijít ani s průchodným „plánem A“. Ani ona už totiž nevěřila, že její dohoda projde. Někteří nyní kritizují EU za to, že Británii nevyšla víc vstříc. A proč by měla? Takhle prostě vypadá moderní válka o obchodní a ekonomické výhody, kterou dnes místo vojáků v zákopech vedou vysocí politici a úředníci v Bruselu.
EU jen maximalizovala výhody pro své členské země a Británie si tak poprvé vyzkoušela, co ji případně čeká po odchodu z EU. A taky co lidem v referendu slibovali protagonisté brexitu: tedy jaké to je prát se osamoceně a bez dohledu nenáviděného Bruselu o své místo ve světě s mnohem silnějším soupeřem. A to je EU ještě celkem civilizovaný spolek ve srovnání s trvdou Čínou nebo Amerikou Donalda Trumpa, který podobné věci bere stejně osobně jako boj o mladé modelky.
V Británii teď visí ve vzduchu i předčasné volby, které by mohly znamenat novou vládu a druhé referendum. A nejspíš ani Boris Johnson, jedna z hlavních tváří brexitu (a předtím zastánce setrvání Británie v EU, jak je pro brexit příznačné), si nepřeje, aby Britové i podruhé hlasovali pro odchod z EU. Jednou to zatím všem docela stačilo.
Dosavadní průběh brexitu je ovšem dobrou lekcí i pro české zastánce tzv. czexitu. Třeba na stránkách SPD Tomia Okamury totiž pořád mezi hlavními sliby najdete i „Konec diktátu EU. Odejdeme po anglicku“. Ano, Okamura je samozřejmě jen jeden. Z EU nás ale občas rád vyvádí i Václav Klaus mladší, nedávná volební kometa ODS a taky ambiciózní politik, jenž mluví jako Okamura. A jemuž se taky stále vážněji zdá o kandidatuře na prezidenta. Ohledně EU ho dokonce musí usměrňovat i jeho otec, bývalý premiér a prezident Václav Klaus, jehož nikdo určitě nepodezřívá z lásky k EU.
Nad českou politikou se navíc permanentně vznáší i strašidlo zákona o referendu, v němž bychom mohli hlasovat i o vystoupení z EU. Díky proto za britskou zkušenost. V roce 2016 Britové všem ukázali, jak je v době strachu z migrace a rostoucího populismu i nacionalismu snadné lidi přesvědčit, že největší zlo je EU. Stačí pár lživých slibů a fake news, které známe i od nás. Teď ale podobně všem ukázali i to, jak nesnadné je z EU skutečně odejít.
Navíc Okamurův odchod Británie z EU „po anglicku“, tedy i bez dohody, poškodí právě Česko výrazně víc než jiné země. Británie je pro naše firmy pátým největším exportním trhem a divoký brexit znamená i konec „klidného“ obchodu. Zajímavé je, že o zrovna o tomhle Okamura ve svých videoblozích nemluví. V nich radši pořád honí imaginární migranty – aspoň z českého pohledu.
Podívejte se na možné scénáře brexitu po odmítnutí dohody
Přečtěte si, jak brexit ovlivní volby do Evropského parlamentu
EU by měla smysl, kdyby tam nebyli vlastizrádní politici jako Merkelová, Juncker, Macron, Telička, Poche , Štětina a jím podobní. Zatím ta smečka jenom nařizuje jeden nesmysl za druhým a tahá přes kriminálníky - neziskovky muslimské vrahy a násilníky. Co je lepší ? Asi žít skromněji než ve strachu.