Mirek Topolánek: Ester Ládová světové politiky

Mirku, ty nejsi Dušín

Když urážel oplzlými gesty své kolegy v parlamentu, přihodil pár nacistických bonmotů a zdiskreditoval se i v osobním životě, to se dalo tak nějak přejít, protože tu přece máme ještě Čunka, v jehož stínu je prostě možné všechno (křesťan, který je rasista a ještě mu haraší, to nepřekoná ani Mirek).

Dokud řádil Mirek Topolánek v domácím lunaparku, mohli jsme si říkat, ano, Mirku, víme že nejsi žádný Dušín, tak se drž pěkně doma.

Osudový přežblept

Pak ho ale potměšilý osud poslal do čela Evropy a Mirek, který vždy obdivoval a marně se snažil napodobovat Václava Klause, se ocitl ve schizofrenní situaci. Měl najednou řídit něco, čím jeho guru pohrdá. To byl začátek jeho konce.

Když v roce 2007 stanice CNN při návštěvě amerického prezidenta Bushe v Praze omylem uvedla, že prezidentem České republiky je pan Klaus Topolánek, šlo o omyl, který byl ale současně jakýmsi průbleskem do budoucnosti.

Na špatném místě ve špatnou dobu

S Klausovými názory na Evropskou unii a globální oteplování lze nesouhlasit (což je přístup doma s odkazem na to, že prezident a profesor je přece jen rozdíl), nebo se jim smát (což je většinový přístup v zahraničí).

Topolánkův výpad proti Spojeným státům už nešlo načasovat hůř a nejde se mu už ani smát. Doma se mu zhroutí vláda a on jako rotující hlava Evropské unie rozcupuje světovou velmoc číslo 1 v předvečer návštěvy jejího prezidenta v Praze.

Málokomu se podaří, aby o něm Washington Post a Al-Dřazíra napsali stejný titulek: "Český vůdce: Americký plán na zotavení je cestou do pekel."

Evropská unie se teď drbe za uchem a dumá: nerotujeme přeci jen nějak moc?