Oběť smrtícího chlastu: Zabili mi muže, teď okopávám hroby

Paní Jaroslava oslavila padesátiny a radovala se se svým mužem Zbyňkem (59) z vnoučat. A pak přišel pád. Nejprve přišla o práci v Kaufl andu v Karolině. A pak její muž odjel do Plzně na oslavu, kde vypil pár skleniček alkoholu.

Lékaři tápali

Muž se vrátil v neděli a nebylo mu dobře. V pondělí ráno si stěžoval na bolesti břicha a na plících. Taky se mu špatně dýchalo a přestával vidět. „Myslela jsem si, že má infarkt. Sanitka přijela do pěti minut. Manžela jen ošetřili a nechali doma. Za půl hodiny se jeho stav zhoršil natolik, že jsem musela volat záchranku znovu,“ vzpomínala na kruté pondělí 3. září Jaroslava Vorlíčková.

To její muž už kolaboval. „Rychlá ale přijela až za tři čtvrtě hodiny! Zdravotníci nevěděli, co mají s manželem dělat. Ještě se ho ptali, zda sejde po schodech ze čtvrtého patra! On ale nemluvil a upadl do bezvědomí,“ popsala Blesku žena. Už se neprobral a za tři dny zemřel. Doplatil na to, že byl teprve třetí obětí metylalkoholu a lékaři tehdy ještě brali jeho smrt jako záhadnou.

Neměla ani na pohřeb

Její muž bral jako vysloužilý horník rentu, ze které rodina žila. Paní Jaroslava se bez ní najednou ocitla na mizině. Na dávky a podporu nemá nárok a na vdovský důchod může čekat až čtvrt roku. „Byla jsem úplně na dně. Musela jsem si půjčit peníze i na pohřeb. Zoufale jsem potřebovala práci,“ posteskla si vdova.

Tu jí dala až slezskoostravská radnice. Během dvou dní ženě sehnala práci. Ale na místním hřbitově, kde čistí hroby a okolí. „Byl to pro mě nejdříve šok, vždyť jsem nedávno pochovala manžela. Naštěstí má hrob v Kelči. Jsem ale za tu práci vděčná, i když si vydělám asi jen 6 tisíc měsíčně. Mé existenční problémy to nevyřeší, sotva tím pokryju nájem a jídlo, ale přežiju, než dostanu vdovský důchod,“ pověděla žena.