Sama uprostřed trosek: VIDEO zoufalých přeživších

V rybářské vesnici Minami Syndiku zdrcený muž na kole projíždí okolím a hledá svou ztracenou manželku. Její jméno má napsané na kusu plastu a připevněný ke kolu. V kapse má schovanou její fotku a náhodným kolemjdoucím ji ukazuje. Doufá, že ho někdo k jeho milované nasměruje.

Na kole se drkotá po zničených cestách lemovaných hroudami sutin z domů, převrácenými auty nebo loděmi. „Snažili jsme se utéct před tsunami, ale vlna nás rozdělila, doufám, že přežila jako já,“ vypráví svůj smutný příběh Yukio Nemoto. „Slyšel jsem příběh o muži, který přežil dva dny na střeše domu. Třeba udělala to samé. Nevzdávám se, budu hledat všude,“ dodává s odhodláním.

Záchrana na střeše

V provizorních táborech tečou slzy smutku i radosti. Jedni s jmény popsanými cedulemi vyčkávají, až se setkají se svými nejbližšími a poslouchají příběhy těch úspěšnějších. Mnozí se například zachránili únikem na střechu silných budov, které tsunami nedokázala zbořit. Poté je vyzvedl vrtulník.

Přesně tak se zachránila sestra Naomi Takady. Obě sestry se radostně setkaly na vojenské základně v Matsushimě. „Byla obklopená vodou, uvězněná, ale úplně suchá,“ vypráví Naomi.

Tsunami se mi prohnala domem

Jiní nadále vyčkávají. Tokako Komuro (53) postrádá svou nezletilou dceru. Sám se zachránil tím, že vyběhl do horního patra domu a tsunami ho nedostala. „Dcera zůstala dole a domem se prohnala voda, nevím, jestli přežila. Co můžu dělat? Jen čekat…“ vypráví svůj smutný příběh v táboře obklopený dalšími nešťastníky. Do domu se vrátit nemůže, cesta je zablokovaná naplaveným harampádím.

Japonci bez domova nejen že nemají, kde složit hlavu, ale také hladoví. I v samoobsluhách již docházejí zásoby. „V neděli jsem šel nakoupit a po třech hodinách ve frontě jsem si odnesl jeden grep a jeden pomeranč,“ popisuje Osamu Hayasaka (61). V táborech se příděl jídla skládá z lahve vody a trošky rýže.