Ředitelka Dermacolu Věra Komárová v Hráčích: Ať se čeští muži naučí umýt!
PRAHA – Se svým růžovým impériem Dermacol nyní plánuje expanzi třeba do Japonska, kde se standardně líčí i muži. V Hráčích ale ředitelka firmy Věra Komárová (49) tvrdí, že zrovna tento trend v Česku aktuálně nehrozí. Podle ní bude stačit, když se zdejší muži občas umyjí a navoní!
Hezky upravená a nalíčená žena dělala radost mužům i dětem. Tohle jste řekla na konferenci před rokem. Patří tahle věta do jednadvacátého století?
„Určitě ano. Když půjdete do Ameriky, uvidíte v ulicích nenalíčené ženy v teplákách. V Japonsku se s nimi vůbec nepotkáte a musím říct, že když se chci inspirovat, tak se inspiruju více v tom Japonsku, kde všichni chodí krásně oblečení a nalíčení, dokonce i muži.“
Jaký je to pohled?
„Korea a Japonsko mě v tomto fascinují a inspirují. Oni tam prostě musí mít krásnou a dokonalou pleťovku, až porcelánovou. A když tam jdete po ulici, neuvidíte někoho s akné. Pokud ho má, tak si ho zakryje.“
Je to přenositelné do českého prostředí? Třeba že byste zabodovali s korektorem pro muže?
„Třeba korektory muži standardně používají v Itálii a Francii, když mají kruhy pod očima.“
Co váš muž?
„On má štěstí, že vypadá hrozně dobře, holí se a vypadá stejně od svých 30 let. Když děláme oficiální akci a má tam nedokonalost, tak mu asi korektor aplikujeme, ale standardně ho nepoužívá.“
Za jak dlouho se budou líčit čeští muži?
„Tady se to nestane. Pokud je tady naučíme se mýt a používat deodorant, bude to dobré.“
To je zdrcující hodnocení.
„Tak to je.“
Zpět k té původní myšlence: zakladatelka Dermacolu Olga Knoblochová dokonce ženy svého času varovala, že když nebudou upravené, budou muži chodit z práce později domů, protože se jim tam zalíbí nějaká upravená kolegyně. Musíme se líčit, abychom si udržely muže?
„Podle mě to je docela podstatné. Často chodím po různých oslavách, kde potkávám stejné lidi. A je zajímavé, kolik jich je rozvedených. Za těch posledních 25 let ti muži jsou možná se čtvrtou nebo třetí ženou.“
A určitě je to dané tím, jestli se ta první manželka líčila…
„Je tam korelace. Myslím si, že když se Češky vdají, zaměří svoji energii na to, aby měly doma skvěle uklizeno, aby děti chodily včas spát, doučily je, co se nenaučily ve škole, a stanou se trochu otrokyněmi toho systému, a nevidí sebe. V Itálii se nestane, že jdete na vyhlášení nejlepší podnikatelky roku a že tam ženy přijdou v nějakých nehodících se šatech, nenalíčené, neučesané. Myslím si, že i pan Šmucler (Roman, majitel estetických klinik Asklepion – pozn. red.) by vám řekl, že u Italek je nejdůležitější, jak chodí oblečené, u Francouzek je důležité, jak vypadají nahé, a podle toho investují do sebe.“
A Češky mají mít prioritu mít naklizeno?
„Tady je ten trend, že vše musíme mít perfektní, být perfektní matky, někdy k tomu i perfektně fungovat v práci, ale nemít sebe na prvním místě jako ženu. To je věc, kterou se ještě musíme učit.“
Může se žena líčit i proto, aby zaujala manžela, a zároveň být feministka?
„Já se osobně nelíčím proto, abych potěšila svého manžela, i když mi spousta mužů řekla, že je škoda, že se ženy odličují na noc, protože by je chtěli mít nalíčené i v noci. Je na ně hezčí pohled. Já se líčím sama pro sebe. Když jdu po ulici nenalíčená a někoho potkám, připadám si nahá. Myslím si, že je důležité, abychom se samy sobě líbily. Já vím, že je teď trend v Americe i ve Francii, že ženy chodí nenalíčené, nebarví si vlasy… pokud jsou takto šťastné a spokojené, fajn. Ale já se nenalíčená a neučesaná dobře necítím. A je mi celkem jedno, co si myslí manžel, byť si myslím, že také ocení, když se o sebe dobře starám a mám i určitou váhu, protože jakmile mám o 10 kilo víc, tak si myslím, že se mu to prostě líbit nebude.“
Tvrdíte, že se české ženy mají trochu upřednostnit. Vy to umíte, když máte tři děti, celou tu dobu jste byla v top managementu?
„Šlo to, i když trvalo se to naučit. Na začátku jsem taky chtěla mít uklizeno a uvařeno, když manžel přišel domů, ale jakmile jsem začala mít děti, pochopila jsem, že nedokážu být perfektní ve všem. Zjistila jsem, že potřebuji hodně pomoci. A byť jsem ze tří dětí, takže jsem věděla, jak to se třemi dětmi funguje, tak i jako žena, která vystudovala univerzitu a má workoholický režim, jsem musela uznat, že to byl masakr. Přese vše, co říkám, uznávám, že je to náročné a že na té první pozici nejsem posledních 22 let.“
Když se někdo podívá na to, že jste měla tři děti, celou dobu vedla firmu, nebyla nikdy na mateřské, možná o vás v českém prostředí bude pochybovat jako o mámě. Pochybovala jste o sobě vy?
„Tady je specifikum délka mateřské, kterou nemá snad žádný další stát v Evropě. Já si nemyslím, že prospívá zůstávat 3 roky s dětmi doma. My pak musíme v práci na ty ženy čekat, nemůžeme ty pozice zaplnit. Já jsem porodila všechny děti na Vánoce nebo Velikonoce, takže jsem vždycky nějaký ten týden na to s nimi být doma měla. Snažila jsem se i pracovat z domova, ale děti mi vždycky počítač shodily, rozbily. Moje děti moji pozici v práci opravdu nenáviděly. Nechtěly mámu, která je pryč. Když jsem je vodila do školy a pak si je brala jako poslední, stěžovaly si, proč pro ně nechodím hned po konci vyučování a nechávám je v (školních – pozn. red.) klubech. Postupem doby ale pochopily, že ty holčičky, na které tam mámy čekaly, jsou méně ambiciózní, mají méně opravdových plánů do života. A nyní samy říkají, že chtějí, abych jim já jednou hlídala děti tak, jako mně hlídala moje máma, aby ony mohly dělat lékařku nebo architektku. Marie Terezie měla 16 dětí a myslím si, že je také pokaždé sama nepřebalovala.“
Tedy klíčová je pomoc.
„Ve vyspělých společnostech je úplně standardní, že ženy, které mají v práci vysoké pozice, mají doma pomocnice. U nás to ještě není zvyk, protože za komunismu se to nedělalo, ale myslím, že je fajn, když máte chůvu, paní, která vám pomůže s úklidem, a že nemusíte zvládat úplně všechno. V Číně například ženy porodí a jdou okamžitě do práce a o vnoučata se starají babičky. Je to standard.“
A neměla jste ty mateřské výčitky, které často máme všechny, když dítě necháme doma a jdeme do práce?
„Samozřejmě že měla. Je to normální. Ale den má jenom 24 hodin. Já si to ještě užiju s vnoučaty. Moje maminka měla s mými dětmi vždy větší trpělivost než já – a já ji snad budu mít také. Vždycky je dobré, když děti mají někoho, kdo se jim rád věnuje.“
Vy jste o svých začátcích mluvila jako o 16hodinových pracovních dnech, práci i o víkendu… Dnes tohle mladí nechtějí, přejí si balanc mezi prací a životem. Narážíte na to, když najímáte lidi?
„Je pro mě hodně náročné pracovat s kategorií ve věku 25 až 35 let. Tam jsou oni, pak dlouho nic, možná domácnost, přítel, pak také dlouho nic a pak až práce.“
Nemají v něčem pravdu?
„To nevím, ale zajímá mě, jestli by mohli takhle fungovat, kdyby založili vlastní firmu. Já hodně navštěvuji Čínu a Japonsko a tam je to (pracovní zátěž – pozn. red.) extrém, ale také vím, že do budoucna budeme mít hrozný problém se udržet s jakýmkoliv výrobkem vyrobeným v Evropě. V Asii je mnohem větší nabídka, a když se podíváte, tak 50 procent kosmetiky je dnes vyrobených v Číně.“
Vy jste česká značka. Jaký podíl vašich výrobků se vyrábí v Česku, z českých surovin?
„Pokud jde o suroviny, tak o tom se takhle mluvit nedá. Itálie, Francie či Japonsko jsou velmoci na ingredience – dlouhodobě používáme japonské pigmenty. Od roku 2005 máme továrnu v Brně – do té doby se vše vyrábělo v Praze – a právě tam vyrábíme 70 procent našich výrobků. Jsou to hlavně make-upy, tělové a pleťové výrobky. Barevnou kosmetiku, jako jsou rtěnky, řasenky a stíny, děláme v Itálii, Francii, Španělsku, Polsku. Tak jak jsme my vyhlášení na make-upy a sprchové gely, jsou Italové mistři na řasenky. V italské továrně, kde vyrábíme i my, se vyrobí každá čtvrtá řasenka na světě. Zakládáme si na tom, aby vše bylo vyrobené v Evropě, deset až dvacet procent obalů ale musíme nechat vyrobit v Asii, protože v Evropě je problém dodací lhůta.“
Líčí se podle vás Češky více než před takovými 10 lety?
„Dnes se líčí hlavně mladí, kteří se to učí na instagramu a youtube a spousta s tím začíná hodně brzy. Já mám školu (Komárová založila soukromou školu a gymnázium Leonardo V. Academy – pozn. red.) a vím, kolik třináctiletých čtrnáctiletých holek chodí do školy nalíčených.“
Co si o tom myslíte? Tenhle trend je trochu kritizován zaprvé proto, že nevíme, co kosmetika udělá s tak mladou pletí, zadruhé proto, že ty holky předčasně dospívají.
„Stačí si dát řasenku nebo něco na pusu a ty holky opravdu vypadají dospěle. Ale vzhledem k tomu, že jsem výrobce kosmetiky, tak to podporuju (smích). Moje děti v tomto mají volnou ruku. Ty bez oční linky ve čtyřech letech nešly z domova, protože chtěly tyrkysové linky jako jejich máma. Stejně jako si kluci hrají s auty, si holky chtějí hrát se šminkami.“
Promítnete to do sortimentu? V drogeriích je spousta výrobků pro děti v úrovni jejich očí, Dermacol nic takového nemá.
„Dětská kosmetika je náročná, protože jsou na ni drahé testy, což se pak promítá i do ceny. Tím, že mám tři děti, jsem to nejprve chtěla, přemýšleli jsme i o baby kosmetice, ale bylo by to hodně limitované malými dětmi, protože o 10, 12 let už si jde každá holčička do drogerie vybrat něco pořádného, co má máma. Ten trh není tak veliký. Zajímavé je to pro ty mladé od 15 let, tam je ale velká cenová konkurence německých kosmetik.“
Co u vás české ženy nakupují nejvíce?
„Naše typická kategorie jsou zralejší ženy a jsou hodně zaměřené na to, aby nebyly vidět nedokonalosti, spíš než aby používaly výrazné barvy. Je to vidět na prodejích naší slavné rtěnky, která drží 16 hodin a na trhu máme asi 20, 30 barev. Nakonec se nejvíce prodává ta neviditelná. A já se vždycky snažím všechny přesvědčit, že ta pravá volba, hlavně když veřejně vystupujete, je červená rtěnka.“
Ale Češky chtějí být spíš nenápadné.
„Hodně nenápadné. Francouzka bude mít vždycky výraznou rtěnku, Italky a Arabky budou mít smyslné výrazné oči, Rusku taky vždycky poznáte, a když máme mítink českého a slovenského týmu, víte, které ženy jsou ze Slovenska, ale my máme problém s tím být výrazné.“
Vy jste za rok 2022 deklarovali obrat skoro 700 milionů. Jak vypadal rok 2023?
„My to počítáme za český a slovenský trh a tam máme od roku 2020 dvacetiprocentní nárůst. Rosteme i díky tomu, že jsme mírně navýšili ceny. Po covidu také roste zájem o dekorativní kosmetiku, se kterou jsme byli vždy na předních místech. Doháníme to ale i pleťovou kosmetikou, kde excelujeme s krémy s bio retinolem – těm dělám sama tvář. A musím říci, že mi to dělá radost, že tyto dva trhy za poslední dva roky lámou historické rekordy. Česko a Slovensko mají nejvyšší obraty za poslední 2 roky, ale trochu nám skomírá export, protože v našich nejdůležitějších státech probíhají války. Na Ukrajině náš důležitý distributor sídlil v Charkově a v posledních dvou letech tam máme nulový obrat. Podobně jsme na tom s Palestinou, s Izraelem a Sýrie, kde jsme na tom byli skvěle, nefunguje už 15 let. I takové státy, které pro nás byly standardně důležité, jako Saúdská Arábie, se dodnes vzpamatovávají z covidu a začínáme tam znovu. Dobře se nám daří udržet Amerika, kde se prodává hlavně na Amazonu, a nově se prosazujeme v Japonsku a Indonésii, kam budu teď odjíždět na oficiální představení značky Dermacol.“
Vy zmiňujete, že jste museli zdražit, asi vlivem inflace. Chystá se něco podobného i letos či příští rok?
„Tehdy to bylo opravdu tím, že během covidu zdražily ingredience a doprava. Naše úpravy cen byly o 10, 15 procent, nic extrémního, ale byli jsme k tomu donuceni. Teď inflace není tak vysoká, takže si myslím, že minimálně rok udržíme ceny na stávajících úrovních.“
Přešli vaši zákazníci pak k levnější konkurenci a k vám zas ti, kteří dřív nakupovali dráž?
„Přesně to se stalo. Iva Kubelková (dlouholetá tvář Dermacol – pozn. red.) pak řadě moderátorek a novinářek, které byly zvyklé si kupovat luxusnější kosmetiku, doporučila Dermacol a ty od té doby na něj nedají dopustit. A byl tam i odliv, protože když nemáte peníze na drahou řasenku, prostě sáhnete po té, co stojí 60 korun, to je normální.“
Kdy padlo rozhodnutí, že Dermacol nebude luxusní značka, že to bude taková cenově střední záležitost?
„Když jsem roku 2002 do Dermacolu nastoupila, tak náš Make Up Cover (extrémně krycí make up – pozn. red.) stál 69 korun. Dnes stojí tři stovky, ale výš už nemůžeme jít. Přišla jsem do firmy, kde šampon stál 29 korun, a musela jsem z toho vycházet. To, jakou máme cenovou politiku, je přizpůsobené tomu, jaké jsou značky na trhu. A vzhledem k naší kvalitě nemůžeme být ani nejlevnější značkou. Snažíme se, aby kvalita a cena byly absolutně vyvážené.“
Stojí vaše produkty ve všech zemích stejně? Loni jsme „grilovali“ regionálního šéfa IKEA za to, že mají Němci některý nábytek lacinější než Češi.
„Podle mě se nestane, že jinde najdete něco levnějšího. Pokud v Asii najdete Dermacol levnější než v Česku, znamená to, že to je kopie, padělek. Naše výrobky jsou v zahraničí mírně dražší, protože kupní síla v Asii či arabských státech je o něco silnější. Na Amazonu zase cena vždy osciluje, může maximálně o 2 až 3 eura, ale po celém světě je to hodně podobné.“
Vy jste kdysi řekla, že aby Dermacol mohl dominovat americkému trhu, museli byste mít desítky různých odstínů make-upu. Už se na to chystáte?
„Abyste se dostali do jakéhokoliv řetězce, musíte mít minimálně 40 odstínů. My v tuto chvíli nabízíme 20. Ale já jsem ideu Ameriky trochu opustila. Abychom se dostali na úroveň distribuce v arabských státech, ty investice by musely být neskutečně vysoké. Na rozdíl od Japonska, kde vám stačí dva nejsvětlejší odstíny.“
Podle čeho si vybíráte tváře, které propagují vaši značku?
„Stavíme na české kráse. Vybíráme si z krásných českých a slovenských hereček a zajímají nás neotřelé tváře. Přes 20 let pak pracujeme s Ivou Kubelkovou. Dokonce máme v Dermacolu jednu celou místnost věnovanou jí a je tam fotka z roku 2003 a 2018 a já se vždy ptám, kde vypadá líp, a všichni říkají, že na fotce z roku 2018. Iva nestárne a její pleť je zářným případem krásné pleti, o kterou se skvěle stará. Její tvář visela ve všech 60 státech, kde jsme byli.“
Už jste s někým rozvázali spolupráci, protože nadměrně využíval estetické zákroky a už si nebyl podobný?
„Samozřejmě se snažíme takovéto tváře nevybírat, je to pro nás docela důležité. Iva si třeba ani nebarví vlasy, a pokud má šedinu, tak si ji vytrhne, takže může být i tváří našich šamponů pro hnědé vlasy a je skvělé, že nepotřebuje žádné zákroky. Už jsme kvůli tomu (zákrokům – pozn. red.) museli s lidmi přestat spolupracovat, nechceme se takto prezentovat. Další věc je, že Jana Paulová, která pro nás pracovala v roce 2008, to jí bylo 55 let, nechtěla, abychom psali, že to je reklama na krém 55 plus, protože v té době hrála v divadle roli, kde jí mělo být 35. Ale pokud děláme krémy nad 55 let, snažíme se najít někoho, komu tolik je, a nepoužívat osmnáctileté holky.“
Bojíte se třeba i toho, že budete mít na krabičkách a v televizi tvář, které se prudce propadne popularita?
„Pokud pracujete s celebritami, je to vždycky velké riziko. Snažíme se proto neuzavírat smlouvy na 10 let a také krom známých tváří pracovat se standardně hezkými soutěžícími miss. Ty používáme rok dva, jsou krásné a nemusí být ani tolik známé.“
A některým produktům, třeba omlazovacím sadám, děláte tvář vy. Kdo to vymyslel?
„Vymysleli to v marketingu a mně to přišlo legrační poté, co jsem 20 let v našich reklamách dělala křoví. A mile mě překvapilo, že ta reklama byla velice úspěšná, že jí lidi věří a že se ty krémy prodávají.“
Cítíte se v téhle roli? Vy jste sama řekla, že vás na začátku kariéry považovali za fiflenu, a teď to vypadá, že je vám to jedno a že tuhle svoji stránku už nemusíte skrývat.
„Po 22 letech s Dermacolem jsem si dost vědomá své pozice a cítím se v ní skvěle.“
Vy s velkou lehkostí vyprávíte, že jste Dermacol dostala od muže ve 27 letech jako svatební dar – on se k té firmě dostal v rámci vyrovnání za podíl v TV Nova. Vytváří to občas dojem, že jste něco nevybudovala od píky, že vám to spadlo do klína. Je to pravdivý dojem?
„Je super, když někdo něco buduje. Já jsem spíš dostala takovou zlatou cihličku. Pracuju ve firmě, která má úžasnou historii a skvělé výrobky, a nepotřebovala jsem nic budovat. Byly momenty, kdy jsem o tom uvažovala, protože zvlášť v covidu byla ta situace taková, že jsme nevěděli, jak dlouho lidé přestanou používat rtěnky a make-upy. Pár myšlenek se tehdy urodilo, jako třeba mít vlastní školu, která je teď mým hlavním projektem.“
Z jakého pocházíte vlastně ekonomického zázemí?
„Do 18 let, kdy jsem odešla od rodičů, vlastně nevím, jestli jsme měli barevnou televizi. Rodiče jsou z Moravy, já jsem ze tří dětí, měla jsem skvělé rodinné zázemí a za to jsem vděčná. To je pak jedno, jestli máte třípokojový byt, nebo obrovský dům.“
A kdybyste skončila v třípokojovém bytě, také to zvládnete?
„Když je mi nejhůř, říkám si, že se odstěhuju do Itálie, pronajmu si malý domeček, budu jezdit na koni a prodávat víno. My jsme měli v covidu nemovitost ve Francii, o které jsem nevěděla, jestli nám to seberou, nebo ne, jestli tam vůbec budeme někdy zase moci, a přemýšlela jsem o tom, jaké by bylo o všechno přijít. Na to je dobré být připravený. Když mi bylo 14, jezdila jsem po světě bez peněz a za to, co jsem vydělala, jsem si koupila oblečení. Když jsem to zvládla tehdy, proč ne dnes?“
Vy jste založila Leonardo V. Akademii jako reakci na covid, kdy se zavřely školy. Víte, že kdyby zase byl výjimečný stav, zavřou i školy soukromé?
„Za tohle mohla naše vláda, že se české školy zavřely až na 16 měsíců. Je to podle mě chyba, kterou pak všichni uznali – a při další vlně už školy nezavírali. Pro mě to bylo šílené, že se mohlo chodit do Hornbachu, ale děti se nemohly potkat ve škole. Začala jsem petici „Vraťte děti do škol“, kterou podepsalo 25 tisíc rodičů. Petici za otevření zoo podepsalo 27 tisíc lidí, takže zvířata jsou asi důležitější než lidi a to odpovídá tomu, jak ten stát funguje. Zároveň zahraniční školu, kam chodily dcery, zakoupila nadnárodní společnost a z rodinné školy se stal korporát, kde byla důležitá hlavně faktura. Ze stávajících škol si moje holčičky jinde nevybraly a já chtěla vybudovat něco, co už zažily a co už tu nebylo. My v Česku máme 23 mezinárodních škol, mezi které patří třeba bulharské či japonské školy, a jsou tu jen čtyři, které jsou takzvaně British School Overseas (školy v zámoří, které mají britskou akreditaci a systém – pozn. red.). Navíc jsme i česká škola a na rozdíl od dalších mezinárodních škol poskytujeme i plně český program. Děti se tedy na prvním stupni učí dostatečně česky a dostávají jak české, tak mezinárodní vysvědčení. Maturitu si pak mohou vybrat anebo i udělat obě dvě. Tím, že jsme jediní, jsme ale samozřejmě jiní a je těžké se prosadit.“
Ale školné máte vyšší než PORG nebo Open Gate, v tom posledním gymnaziálním ročníku je to přes 350 tisíc.
„PORG ani Open Gate nejsou moje konkurence. Moje konkurence jsou mezinárodní školy, které v tuto chvíli stojí 650 až 750 tisíc ročně. Máme učitele, kteří musí mít speciální vzdělání, aby mohli učit IB program, tedy mezinárodní maturitu, i za využívání toho programu ročně platíte docela vysoké poplatky. Navíc jsme v historické budově v centru Prahy, která je pod ochranou UNESCO, a být tam je nákladné. Bylo nákladné tu budovu předělat z banky na školu, potřebovali jsme 52 razítek, takže ta moje satisfakce je mentální. Pokud jde o samotnou výnosnost, tak jsme rodičovskými příspěvky i částečnými dotacemi od státu schopni vykrýt kompletní chod školy a jsme teď řádově na nule.“
Pořad Hráči: Pravidelně v Blesku ti, co vládnou Česku!
Blesk už třetím rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se vystřídají všichni, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky i na rozhraní těchto dvou disciplín. Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli Vera Renovica (39), si můžete vychutnat každé dva týdny na webu Blesk.cz. A to vždy v pondělí (v případě svátků oznámíme posun). V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk. To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!
🐖🐖🐖