Policisté o Fritzlově vězení: To je koncentrák!

Fritzl se rozhodl, že přece jenom pustí Elisabeth ven, aby mohla navštívit Kerstin v nemocnici. To už se nad ním stahovala mračna. Ani samotná Elisabeth ještě nemohla tušit, že ji čeká cesta na svobodu.

Elisabeth kráčela nemocniční chodbou a přímo z ní křičelo, že ona sama potřebuje nutně pomoc. Když ji spatřil doktor Reiter, zděsil se. Nažloutlá pleť, šedivé vlasy. Fritzl jí sice nařídil, co má v nemocnici říci, ale Elisabeth využila příležitosti a začala vyprávět o všech hrůzách, které za 24 let zažila. Mluvila nepřetržitě dvě hodiny. "Jako by tam najednou vybuchla bomba. Všem nám bylo jasné, že máme co do činění s největším případem v naší praxi," řekl jeden z policistů, které lékaři zavolali.

To ještě Fritzl netušil, že spadla klec. Záhy pochopil. Vedl policisty do své podzemní skrýše...

"Ježíši Kriste. Já myslel, že koncentráky už dávno nejsou," vydechl jeden z vyšetřovatelů poté, co vstoupil dovnitř. Všude to páchlo močí, zdi byly plesnivé... Když vyvedli ven staršího Stefana a malého Felixe, ten se podíval na oblohu, spatřil slunce a zeptal se: "Támhle bydlí Bůh?" To jinak drsní kriminalisté potlačovali jen stěží slzy...

Elisabeth byla s dětmi umístěna na kliniku, přidaly se k nim i 'děti světla', které žily u babičky Rosemarie. Celá rodina se dodnes vzpamatovává z hrůz, které prožila. Poslední kapitola knihy se 'dopíše' za měsíc, kdy začne soud s tyranem Fritzlem...