Kniha odhaluje souvislosti: Fritzl seděl za znásilnění!

V roce 1962, ve věku 32 let, ženatý, s dvěma dětmi, nadějný a schopný Josef Fritzl položil základní kámen svého podzemního žaláře, do něhož později uvrhl svou dceru Elisabeth. V Linci, kde pracoval, začal sledovat dům jedné zdravotní sestry, jejíž manžel odcházel na noční směny. Jednou v noci se Fritzl rozhodl zaútočit. Jeho libido překročilo hranice, ve kterých se obvykle drží u člověka, jenž má co ztratit. Vlezl oknem dovnitř, vešel do ložnice, zamával nožem a přiložil jej ženě k hrdlu. Projela jím slastná vlna vzrušení. Zbožňoval ten pocit, že má nad někým neomezenou moc...

Čtěte další úryvek z knihy: Fritzl: V mládí snil o sexu s matkou

Znásilněná ošetřovatelka vypráví

Té dámě je dnes 65, a když v dubnu 2008, po jedenačtyřiceti letech snahy zapomenout, znovu spatřila na televizní obrazovce jeho tvář, děsivý zážitek se jí vrátil do živé paměti. „Když jsem uviděla v televizi jeho obličej, věděla jsem hned, že to je on. Poznala jsem ho podle očí. Tehdy po tom jsem celou noc nespala,“ říká dnes. „Je to, jako by se to stalo včera. Cítila jsem, jak mi někdo stahuje přikrývku, a myslela jsem, že se vrátil manžel,“ pokračuje. „Ale potom jsem ucítila, jak mi tiskne ke krku ten nůž. Řekl mi: ‚Jestli pípneš, podříznu tě.‘ A pak mě znásilnil.“

Odborníci, kteří se zabývají takovýmito násilníky a jejich oběťmi, jsou přesvědčeni, že by ji nezabil, ale ona to samozřejmě nemohla vědět. Někdejší šéf linecké policie Gerhard Marwan charakterizoval Fritzlovo znásilnění dotyčné ošetřovatelky jako „brutální napadení“. Vedl tenkrát vyšetřovací skupinu, která Fritzla dopadla. „Našli jsme ho podle otisku dlaně, který zanechal na místě činu,“ říká, „a kromě toho ho identifikovala oběť.“

Takto to vyzeralo v podzemnom byte, ktorý mal rozlohu okolo 60 m2. | Profimedia

Fritzla ovládal zběsilý sexuální pud a rovněž neochvějná jistota, že si bere jen to, nač má právo. V letech, kdy se formoval jeho charakter, se v duchu opájel fantaziemi o pohlavním styku se svou matkou, avšak nyní se vzpomínce na Marii nemohla rovnat žádná žena. Fritzl vnímal ženy jako prostředky svého uspokojení, jež se hodí jen na jednu věc. Všechno to byly děvky, běhny, coury. Jak později dosvědčily dívky pracující v místních nevěstincích, Fritzl zacházel se ženami jako s bytostmi, které postrádají lidské city, a tudíž si nezaslouží žádnou něhu ani úctu.

Ona zdravotní sestra však nebyla první. Měsíc předtím se pokusil znásilnit jedenadvacetiletou dívku. Podle policejního záznamu ji zatáhl do ebelsbergerwaldského lesa. Dívce se podařilo mu utéct a později ho identifikovala jako útočníka. Spis se zmiňuje i o Fritzlově záznamu o exhibicionismu, jímž v místních lesích děsil osamělé výletnice. To byl další projev jeho komplexu a jeho naprosté neúcty vůči ženám coby lidským bytostem.

Po jeho zatčení v roce 2008 se objevila další žena, která uvedla, že ji Fritzl v druhé půli 60. let znásilnil. Dotyčná, jíž bylo tehdy 20 let, řekla, že pachatel k ní vnikl oknem. „Ucítila jsem, jak mi na krk přiložil ten nůž, a pak mi řekl: ‚Jestli pípneš, tak tě podříznu.‘ “ – Stejná slova, jaká použila zmiňovaná zdravotnice. „A pak mě znásilnil. Styděla jsem se, proto jsem to neohlásila na policii. Jsem si na sto procent jistá, že to byl Fritzl.“

Trestní záznam vymazali

Nakonec to ale bylo znásilnění oné zdravotní sestry, z něhož byl Fritzl usvědčen a za které byl odsouzen k 18 měsícům za mřížemi. Soudce, který vynesl rozsudek, dodal, že trest „by byl vyšší, kdyby vaše minulost nebyla čistá a kdybyste neměl manželku a čtyři děti.“ Fritzl si za svůj čin odseděl necelý rok. Jeho předchozí zločiny zůstaly neodhaleny a nepotrestány, a než Fritzl dospěl k finálním krokům svého velkého „projektu“, postaral se rakouský soudní systém o to, aby byl jeho trestní záznam vymazán.

Fritzl přišel kvůli pobytu ve vězení o práci a manželčini příbuzní se na něho začali dívat skrz prsty. „Mně bylo tenkrát šestnáct a ten jeho čin mi připadal prostě ohavný – navíc když měl s mojí sestrou už čtyři děti...“ vzpomíná Rosemariina sestra Christine. Rosemarie, jejíž tělo i duši si Fritzl dávno podmanil, se bránila bolesti tím, že sama sebe přesvědčila, že policie zatkla nesprávného člověka. Podle těch, kteří ji znali, to byl pro ni jediný způsob, jak se sebou – a s ním – dál žít. A takto začalo Rosemariino popírání zjevné skutečnosti – že její muž je netvor – a takto si začala Rosemarie vytvářet alternativní realitu, která se jí zhroutila až v dubnu 2008.

Manželka žila ve strachu

Svědkem její proměny byla i paní Danielczyková. „Začala se ho postupem času bát. Jednou jsem se jí ptala, proč od něho neodejde, a ona mi řekla, že by bylo šílenství udělat něco takového. Řekla mi, že je to ,zuřivec a rabiát‘ a že by ji určitě ,zastřelil‘, kdyby se jenom pokusila se s ním nechat rozvést. Taky měla strach, že přijde o děti. V sousedství se samozřejmě hned rozkřiklo, že on sedí za mřížemi a že je tam kvůli znásilnění. Rosemarie měla strach, že jestli od něj odejde, přijde o děti. Ony pro ni byly vším. Vším, kvůli čemu ještě setrvávala v tomto manželství. Nakonec Fritzl byl vážený člověk a ona, jak mi jednou sama řekla, byla jenom ‚nevzdělaná ženská v domácnosti‘. Jejím rodičům se, pokud vím, nelíbilo, že s Fritzlem zůstává po tom, co udělal. Já jsem o tom jednou mluvila s její matkou a ta mi řekla, jak je z dceřina manželství nešťastná, ale že s tím bohužel nemůže nic dělat. Věděla, že Rosemarie má strach od Fritzla odejít, a tak se s tím musela smířit. Její otec z toho byl také zoufalý, ale co mohl dělat... ? Byl bezmocný a neměl mnoho možností, jak dceři pomoci z toho nešťastného svazku. Rosemarii držela tenkrát nad vodou jenom velká láska k dětem.“

Dětem Rosemarie řekla, že tatínek odjel „pracovat do zahraničí“. I přesto se k nim však nepochybně donesly řeči ze sousedství. Ony však o svém otci nikdy nepochybovaly. Fritzl do nich od narození vtloukal poslušnost a bezpodmínečnou úctu k rodičům.

Přátelé o ničem nevěděli

V letech 1973 až 1996 vlastnil Fritzl se svou ženou penzion „Seestern“ a kemp v Unterachu am Mondsee asi 140 km od Amstettenu. Jejich známí říkají, že koupě penzionu a kempu byla jedním z mála rozhodnutí, která v manželství učinili společně. Fritzl toužil být soběstačnější, méně „otročit mzdě“, jak řekl jeho přítel Hoerer. Navíc samozřejmě pomýšlel na odchod z pracoviště, kde všichni věděli o jeho minulosti. Rosemarie zase jako dívka pracovala v různých hostincích a restauracích, a něco málo už tedy o tomto druhu podnikání věděla.

Josef Fritzl v Thajsku. | Archív

Prostřednictvím Hoerera se Fritzl seznámil s novým okruhem lidí. Oba tyto muže spojoval odpor vůči autoritám a také touha najít recept na rychlé zbohatnutí. Do jejich společenského okruhu se záhy přidali i ostatní lidé, kteří si zde pronajali pozemky, na nichž zbudovali tábořiště. Rakušan Herbert Herbst vzpomíná: „Naše děti si hrály spolu. Myslím, že všichni z té společnosti měli tehdy děti a ty Rosemariiny mívaly hodně práce v penzionu. Sedávali jsme společně na pláži, v restauraci nebo u někoho z nás na zahradě. Bylo nám spolu dobře, ale nikdo z nás neměl tušení o Fritzlově minulosti.“