Fritzl: V mládí snil o sexu s matkou

Bylo časné nedělní ráno 27. dubna 2008, když Josef Fritzl (73) otevřel policistům poslední ze osmi zamčených dveří. Ty se otevřely až poté, co vyťukal tajný číselný kód... Tak líčí dramatické okamžiky strhující knížka britského novináře Allana Halla Josef Fritzl: Netvor z Amstettenu. V úterý se objeví na českých pultech.

Takto to vyzeralo v podzemnom byte, ktorý mal rozlohu okolo 60 m2. | Profimedia

Exkluzivní rozhovor pro knihu poskytl Franz Polzer, člověk, který vedl vyšetřovací skupinu, která odhalila podzemní vězení. Jak se vůbec něco takového mohlo stát? Při hledání odpovědí se autor musel ponořit až do dětství netvora z Amstettenu...

Malému Josefovi zbývalo 26 dní do třetích narozenin, když přišli nacisté. Seděl na otcových ramenou. "Sieg Heil!" zvolali lidé okolo. "Sieg Heil!" zakřičel chlapec. Řád, disciplína, poslušnost - od onoho dne se utvářel Fritzlův charakter a on si přál vyrůstat podle tohoto vzoru.

Nejvýraznější vliv na jeho život měla matka. Zbožňoval ji s vášní, která hraničila až s posedlostí. Cítil k matce čím dál větší lásku, když musel přihlížet, jak ji otec mlátí a ponižuje. Později se opájel fantaziemi o pohlavním styku s matkou. Tyto city se ale během let změnily na potřebu ponižovat ženy, ovládat je.

Když opouštěl střední školu, bylo mu 21, měl před sebou první zaměstnání. O rok později poznal Rosemarii. Jí bylo sladkých 17 a byla pro tohoto netvora s tváří chlapce ideální ženou.

Zítra čtěte: Manželství s Rosemarie

Úryvek z knihy ´Josef Fritzl: Netvor z Amstettenu´:

Vždy, když byl otec doma, panovala v bytě napjatá atmosféra, a jak vypovídají příbuzní a přátelé rodiny, musel malý Josef často přihlížet, jak otec matku bije. Chlapci se tedy bezesporu ulevilo, když od nich v jeho čtyřech letech otec nadobro odešel a oni už ho pak nikdy neviděli. Dnes už nezjistíme, co se stalo s Mariiným milencem, ale víme, že Josef se nyní stal malým pánem domácnosti a že v něm nenápadně začaly klíčit problémy, které s sebou často přináší dětství bez otce, a později v jeho životě se pak u něho rozvinuly v plné šíři – zvýšená agresivita, pocity nepochopení, lhaní, dojem vlastní výjimečnosti, uzavřenost, odtažitost, touha ovládat a manipulovat – a absence otce v chlapci tyto rysy jen podporovala. A jeho duše mezitím postupně nasávala onu všudypřítomnou mantru řádu, disciplíny a poslušnosti, nejprve v městské školce a posléze i v každodenním životě řízeném novými vládci Rakouska.

Už tenkrát Josef svého otce za jeho chování k němu i k matce nenáviděl. To si však uvědomil až mnohem později. Vzpomínal pak na noci, které trávil ve své dětské postýlce s hlavou pod peřinou, aby neslyšel, jak opilý otec sprostě nadává mamince. Myslel na to, jak se druhý den ráno u snídaně ze všech sil snažil otce potěšit radostným „Ahoj tati“. V některých směrech, například svou pílí a pracovitostí, se otci ani trochu nepodobal. Ale jedno známé rčení, používané i v Rakousku, říká: „Der Apfel fällt nicht weit vom Stamm“ – Jablko nepadá daleko od stromu, neboli „jaký otec, takový syn“.

Některé otcovy vlastnosti měl už v genech – například jeho oplzlý smysl pro humor, jeho náklonnost k pivu, sklony k nevěře, výraznou potřebu ovládat ženu či ony tendence používat pěsti ve chvílích, kdy mu už ani nadávky a klení nepomáhaly docílit kýženého výsledku. Tyto rysy se v něm ale probudily až o mnoho let později a způsobily bolest a utrpení těm, jimž sliboval lásku.