Primář o černém dnu ve špitálu po masakru na FF UK: Sedmkrát střeleného jsem do té doby neviděl…
Půl roku od tragické střelby na filozofické fakultě v Praze. Půl roku od útoku, který v našich dějinách nemá obdoby. Řádění brutálního střelce tehdy nepřežilo 14 lidí, 25 lidí bylo zraněných, z nich 10 těžce. 13 lidí zemřelo přímo na místě činu a jeden později v nemocnici; patnáctým zemřelým byl sám útočník. Primář urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Motole MUDr. Jiří Karásek v Epicentru zavzpomínal na nejčernější den své kariéry.
21. prosince loňského roku, jen pár dní před Vánoci, Česko ochromila zdrcující zpráva. V Praze na fakultě se střílí. To, co jsme dosud všichni znali jen ze zpráv, se u nás stalo skutečností. Brutální útok šíleného střelce na FF UK v Praze nepřežilo několik lidí. V pohotovosti byly tehdy všechny složky integrovaného záchranného systému i nemocnice.
„My jsme se chystali domů, to bylo kolem čtvrté hodiny, kdy přišlo avízo od záchranky, že došlo k téhle situaci. Ta první reakce byla, že to bude nějaký planý poplach, že to bude kachna – tak jak to bývá často, protože člověk primárně neuvěří v socioekonomických podmínkách, že dojde k nějaké přestřelce – na úrovni jak jsme zvyklí, třeba z amerických měst. V hlavě se promítne nejdřív, že to bude něco nafouknutého, že to tak nebude. Teprve za chvíli začala chodit avíza, že nám začínají vozit střelná poranění. Tak až potom si uvědomíte, že to tak opravdu je, že ta situace je vážná,“ popsal první reakce primář urgentu v Motole.
Na situaci podle něj byli připraveni. Jejich oddělení tehdy přijalo sedm lidí. První informace o střelbě přijali před koncem pracovní doby ve chvíli, kdy nemocnice byla ještě kapacitně vybavena.
Měli „štěstí“
„Lékaři byli na svých místech a současně byly volné operační sály, protože se jednalo o specifické formy poranění, šlo o poranění střelná, z nich většina byla vážná, jednalo se o poranění dutin hrudní a břišní, naprostá většina pacientů vyžadovala operační výkon bezprostředně po iniciálním managementu, což je hodně atypický, ale měli jsme, říkám, trošku v uvozovkách, štěstí, že to byl ideální čas v tu chvíli, že jsme měli dostatek personálu a kapacitu připravenou na to, abychom mohli být pokud možno efektivní a co nejrychleji ty pacienty zvládnout,“ uvedl primář s tím, že on sám se za celou dobu své lékařské kariéry s ničím podobným nesetkal.
Neviděl nikoho, kdo byl sedmkrát střelený
„Byl jsem spokojen s tím průběhem, samozřejmě pro nás všechny to byla situace do jisté míry nová, protože jsme se s ničím podobným nesetkali. Já jsem nikdy neviděl nikoho, kdo byl třeba sedmkrát střelený. To byli mladí lidi, v tu chvíli jsem myslel na to, že jsem asi radši v nemocnici než na záchrance. Popravdě řečeno, protože ta situace na místě musela být svízelnější. Překračovat ty mladý mrtvý těla a nevidět, v jaké situaci zrovna člověk ještě je, jestli se bude dál střílet nebo něco podobného. Přece jenom v té nemocnici už je to tak jako trošku depersonalizované a soustředíte se na tu práci, takže tam proběhlo dobře to třídění. U záchranky pacienti byli zajištěni a u nás probíhá rychle diagnostika. Směřovali na operační sály a pak většina z nich na jednotky intenzivní péče,“ popsal situaci v nemocnici šéf urgentu v Motole a dodal, že zcela jistě se zpět za celou tragickou událostí ohlédl a zhodnotil.
„Já si myslím, že tam kromě drobných technických detailů nebyl žádný, nic, co by neproběhlo správně,“ uzavřel primář urgentního příjmu Jiří Karásek.
Drzim palce vsem pozustalym, aby v uctenk zemrelym, vyhraly zaloby na stat, ktere ,doufám, podali