Bojovnice za práva dětí v nemocnicích: Kam až lékaři mohou zajít a kdy končí práva rodičů?

Bučinská hned v úvodu Epicentra uvedla, že tato problematika se týká až 50% českých nemocnic. Ale nutno podotknout, že ne všechny mají negativní přístup. Přesto se to děje a některé nemocnice umí nekompromisně zajít hodně daleko. Zatímco co v cizině se na rodiče, který není při hospitalizaci nebo vyšetření u svého dítě, dívají skrz prsty, u nás je to obráceně.

„Tady se na vás naopak většinově skrz prsty dívají, když tam chcete zůstat, a když podepíšete informovaný souhlas s hospitalizací, tak tím vlastně souhlasíte úplně se vším, a dokonce jsem se setkala s výkladem, že když podepíšete informovaný souhlas, tak se vzdáváte rodičovských práv. Ta přebírá nemocnice a ta se vám vrátí ve chvíli, kdy vám dají do ruky propouštěcí zprávu. Což je samozřejmě velmi absurdní, je to naprosto v rozporu s veškerou platnou legislativou,“ popsala praktiky některých českých nemocnic Bučinská.

Otec je taky rodič

Během praxe kdy se Ágnes Bučinská tomuto tématu věnuje, už zažila ledacos. Jsou ale některé příběhy, které ji v paměti možná zůstanou napořád. V Epicentru popsala příběh tatínka, kterého z nemocnice nekompromisně vyhodili od čtyřletého syna, když maminka musela zůstat doma s malým miminkem.

„Pan primář mi do telefonu řekl, že tam toho otce jako doprovod nenechá, protože kdyby ta maminka, která je na tom pokoji jako doprovod druhého dítěte s tím tatínkem v noci něco dělali spolu na záchodě, tak on si nenechá rozbít ústa od manžela té paní, která už tam na tom pokoji je. Takže až jako takové absurdní argumenty můžete slyšet v praxi,“ popsala iniciátorka kampaně „Být spolu je normální“ a vysvětlila, jaká jsou vlastně rodičovská práva.

Nina (9) trpí vzácnou formou leukémie: Hledá dárce kostní dřeně

„Otec je taky rodič, rodič není návštěva a dítě má právo, pokud to jde, na přítomnost obou těch rodičů, ten zákon sice mluví v jednotném čísle, ale další legislativa doplňuje, že rodiče jsou oba, mají oba stejná rodičovská práva, takže opravdu, od narození miminka až do věku 18 let, a v případě dětí s nějakým omezením svéprávnosti i u starších je to potřeba. A to právo tam je, dítě má právo na tu nepřetržitou přítomnost,“ vysvětlila Ágnes Bučinská.

Děti neví, jestli se máma vrátí

Separace dětí od rodičů v náročných situacích, jako je hospitalizace, strach z neznáma, bolest, může mít podle Bučinské i fatální následky, které se mohou projevit až v dospělosti.

„Hluboce to zasahuje do citových vazeb, do ztráty důvěry v jiné lidi, tam je důležitý si uvědomit, že to dítě neví, co je za hodinu, za dvě hodiny, za týden, jestli se máma vrátí, nevrátí,“ uvedla iniciátorka projektu v epicentru a popsala další příběhy, které jsou ukázkovým případem těchto situací.

„Hovořili jsme se spoustou dospělých, kteří nám říkali, jak se dodneška pamatují, že když byli na infekčním v dětství v devadesátkách, takže rodiče chodili jenom za oknem, že je viděli a i třeba spousta těch rodičů dneska popisuje, že ty děti je potom nechtěli, že se upnuli na ty zdravotní sestry, na ty lékaře a že potom k nim třeba po 14 dnech nebo po třech týdnech hospitalizace vůbec nechtěli zpátky,vlastně se najednou odlučovali od jiné pečující osoby, než byl ten rodič, a i když se vraceli k tomu rodiči, k tomu původnímu pečujícímu, tak to pro ně bylo trauma,“ doplnila další zkušenost Bučinská.

Kampaň s názvem “Být spolu je normální” má za cíl upozornit na to jak důležité je, aby rodiče, či pečující osoby, mohly být nepřetržitě přítomny u dětí v nemocnicích podstupujících vyšetření nebo hospitalizaci.