5 známých tváří v Epicentru: Topolánek o knížeti, šéf ČT o poplatcích i Kolečko ve Varech

Ve věku 85 let 12. listopadu zemřel Karel Schwarzenberg. Jaký byl politik a jaký byl přítel? V Epicentru na něj vzpomínal bývalý premiér Mirek Topolánek, v jehož vládě působil Schwarzenberg jako ministr zahraničních věcí. Promluvil o svém kamarádovi a jednom z největších českých patriotů, které znal.

 „Karel byl docela staromilec, jak se oblíkal konzervativně (…) nosil ta tvídová saka, nejlépe už ošuntělá, starší, protože jako správný hospodář nic nevyhodí a on neuměl posílat esemesky,“ vzpomínal bývalý předseda vlády Mirek Topolánek. „Když chtěl něco říct nebo vzkázat a vždycky to bylo něco, řekl bych, nepublikovatelného, tak, jak seděl vlevo vedle Kalouska, tak jsem viděl, že něco píše na ty žluté papírky, přešel kolem stolu a přede mě beze slova nalepil ten lísteček a odešel. Dostal jsem esemesku od Karla Schwarzenberga,“ popsal Topolánek, který také oceňoval fakt, že tehdejší ministr zahraničních věcí dokázal posunout diskuzi, která se zadrhla a trvala už zbytečně dlouho.

„Když jsme řešili zákon o ochraně zvířat, tak tam byly dva kontroverzní body. Hon na lišku, dohledávání v norách, to se zakázalo a druhý bylo přendávání kaprů z jedné sádky do sádky, což se dělá elektrickým proudem, kdy se omráčí, přendají se do druhé sádky a pak se zase vesele mrskají, aby je před Vánocemi prostě klepli,“ pokračoval expremiér Topolánek a připomněl, že tehdy Dana Kuchtová, která byla ministryní školství za Zelené, měla „výstup, jak ta zvířátka prostě utrpí doživotní šok a jak to je strašné. A Karel se přihlásil, já jsem mu okamžitě dal slovo a on řekl: Kolegyně, já vám rozumím. Maminka se na mě za války taky vždycky zlobila, když jsme lovili i ryby granátem.“

Topolánek také zavzpomínal na humorný moment z diskuze o zjednodušení státních znaků na veřejných budovách: „Někdo nechal udělat studii za pět milionů a my jsme se o tom už půl hodiny bavili ve finální fázi jednání. A právě v tom okamžiku se Karel přihlásil a řekl, 'Tatínek mi vždycky říkal, Karle, nejsi český lev, když jsem si vedl dvě slečny do budoáru.' A tímto jedním vtipem dokázal uzavřít celou diskuzi.“

Navýšení koncesionářských poplatků, méně kriminálek, více žen a nové tváře nejen na obrazovce, i takových změn se s největší pravděpodobností dočká Česká televize - po dvanácti letech ji opustil nejdéle sloužící ředitel Petr Dvořák a vlády na Kavčích Horách se ujal Jan Souček. Kam chce veřejnoprávní televizi směřovat? Jak to bude s koncesionářskými poplatky a kolik na „Kavkách“ Kavčích Horách padne hlav? 

Podle Jana Součka by se měl hledat dlouhodobý mechanismus, jak financovat média veřejné služby. Aktuální výše poplatků je 135 korun měsíčně pro ČT a 45 korun měsíčně pro Český rozhlas. Chystaná mediální novela výši poplatků upraví. Vláda přišla s návrhem po 15 letech navýšit koncesionářské poplatky, a to tak, že televizní by se měl od začátku roku 2025 zvýšit o 25 Kč na 160 Kč měsíčně, ten rozhlasový o 10 Kč na 55 Kč za měsíc. Podle Součka je to dobré východisko pro stabilizaci České televize na dobu 3-5 let.

Nově budou koncesionářské poplatky platit i lidé, kteří nevlastní televizi, ale mají počítač, nebo mobilní telefon. To vzbudilo obrovskou vlnu nevole. Nabízí se tedy otázka: Co když se někdo nechce dívat na Českou televizi?

„Ten poplatek neplatíte za to, že sledujete ČT, ten poplatek platíte jako příspěvek na to, že v ČR máte tu možnost a že v tom českém audiovizuálním prostředí existuje instituce, která naplňuje úkoly, které nám dává zákon. To není: dívám se, proto platím. Platíte proto, že máte možnost se dívat (...),“ Tahle příměra - nechci se dívat na ČT, tím pádem neplatím - je nepochopení toho, jakou roli média veřejné služby vlastně plní,“ dodal Souček.

Za každým úspěšným mužem hledej ženu? Jaká byla manželka světově proslulého spisovatele Milana Kundery (†94) Věra Kunderová? Filmový režisér a producent Miloslav Šmídmajer v Epicentru zavzpomínal na společná setkání s Kunderou, který byl podle něj i po letech v imigraci stále „Čechem jako poleno“.

„Ona je vlastně jeho pravou agentkou,“ popsal Šmídmajer roli manželky Věry v Kunderově životě. „Starala se o všechny praktické věci, aby se Milan mohl zabývat literaturou, psaním a tím, co ho baví,“ vysvětlil režisér dokumentu o slavném spisovateli, Od Žertu k Bezvýznamnosti.

Věra Kunderová se dříve vyjádřila v rozhovoru pro časopis Host, že emigrace je nejhorší blbost, kterou může člověk udělat. Zvažovali manželé Kunderovi někdy návrat do rodného Česka? „Já myslím, že srdce tady zůstalo, tzn. určitě to mockrát zvažovali a chtěli to,“ míní Šmídmajer. Zároveň také připomněl, za jakých okolností Kundera z Česka odešel: „On neemigroval, on tam dostal práci na rok přednášet na univerzitě, odjel a dostal nabídku na další práci, ale ty úřady se ho v podstatě chtěly zbavit, tak mu to nechtěly prodloužit, vzaly mu papíry a z něho se zkrátka stal emigrant.“

Do povědomí Čechů se zapsal seriálem Most! nebo filmem Masaryk, za který získal Českého Lva. Řeč je o jednom z nejvyhledávanějších scénáristů Česka, Petru Kolečkovi. Kde bere inspiraci pro svůj mnohdy kontroverzní humor? Jak reagují jeho blízcí, když se poznají v jeho filmech či seriálech a co měl za průšvih na škole? Nejen o tom otevřeně hovořil ve speciálním vydání pořadu Epicentrum z filmového festivalu v Karlových Varech.

„Já jsem vlastně začal tím, že jsem psal rukou časopis, který jsem prodával vlastním rodičům, dodneška lituju, že to nebylo za víc peněz, ale takhle jsem začínal,“ vzpomínal na své kreativní prvopočátky. Na škole byl výborným, ale ne úplně bezproblémovým studentem: „Dostával jsem ze slohových prací jedničky, ale byl jsem například vyhozenej ze třídy, když jsem řekl, že Božena Němcová umřela na syfilis. Já jsem měl vždycky literární vzdělání a tohle jsem věděl, takže jsem s tím měl problém.“

Kolečko také prozradil, že už od malička píše básničky. „Já jsem si tehdy psal svoje až depresivní věci, protože jsem s tím na střední škole moc nesouhlasil, potom nějakým holkám,“ přiznal autor scénářů k seriálu Osada, Okresní přebor nebo filmu Zbožňovaný. Tam si hlavní roli zahrál herec a ředitel mezinárodního filmového festivalu Jiří Bartoška a jeho postava je inspirována Kolečkovým dědečkem.

Petr Kolečko se ve svých příbězích velmi často nechává inspirovat reálnými příběhy a postavami ze svého okolí a jak přiznal Blesku, ne vždy jsou z toho všichni nadšení a někdy došlo i na naštvání: „To se někdy stalo, ale oni se bojej a já si vždycky myslím, že ideální je, když z nějaké části to je z tebe a z nějaké druhé části je to třeba vyfabulované nebo vymyšlené.“

Palestinští teroristé z Hamásu zahájili v sobotu 7. října ráno mohutný útok z Pásma Gazy. Vypálili tisíce raket a zároveň do Izraele vyslali komanda, která vraždila a unášela zpět do Gazy rukojmí. Izraelská armáda zahájila tentýž den odvetné a tvrdé letecké údery v Pásmu Gazy. Začal hon na teroristy z Hamásu. O své první dojmy z hrůzného útoku se v Epicentru podělila izraelská velvyslankyně Anna Azari.

„Šok, naprostý šok,“ tak popisuje své pocity ze sedmého října velvyslankyně Izraele v ČR Anna Azariová. Nerada na to ráno vzpomíná. Zpráva o brutálním a bestiálním útoku Hamásu ji zastihla v České republice. „V tu chvíli nebyl rozdíl mezi tím být v Praze nebo v Izraeli, protože hlavním pocitem byl šok. Nikdy se nám nic takového nestalo. A myslím, že moje prvotní reakce byl šok a svým způsobem stále je,“ s těžkým srdcem pro Epicentrum popsala velvyslankyně.

„Chtějí zabíjet Izraelce, chtějí zabíjet Židy,“ řekla v Epicentru velvyslankyně, jaký je cíl Hamásu. Teroristickou skupinu přitom podporuje i část demonstrantů za »svobodnou Palestinu« po celém světě. „Proti čemu protestují? Proti mojí existenci? Já se nebudu omlouvat za to, že žiju. Mám právo žít a myslím, že moje země má právo existovat,“ uvedla k tomu Azariová.

Přesun české ambasády

„Pro mě je Jeruzalém mým hlavním městem a vlastně neznám žádnou jinou zemi, kde by o tom, kde je hlavní město, rozhodoval někdo jiný,“ vysvětluje zkušená diplomatka, dodává, že již před vznikem Izraele bylo jasné, že Jeruzalém je středem srdce židovského národa. „Doufám, že se Češi rozhodnou pro tento krok, ale nakonec je to jejich rozhodnutí. Naše rozhodnutí bylo přijato před 75 lety, Jeruzalém je naše hlavní město,“ uzavřela Azariová.