„Musí dál žít!“ Maminka Olga popsala pro Blesk záchranu dcery Jany (43). Darovala jí ledvinu

Zprvu zdánlivě obyčejný kašel a bolest mezi žebry, následné odběry krve a vzápětí boj o život. Diagnóza zněla jasně, gA nefropatie, autoimunitní onemocnění – ledviny pracují na 40 %. Tehdy pětatřicetileté mamince dvou malých kluků se lusknutím prstů změnil život a vyhlídka byla jediná - transplantace.

„V té době mladšímu synovi byly tři a staršímu bylo osm. Tenkrát, když mi řekli, že mi selhaly ledviny, že je potřeba, aby proběhla biopsie, aby se určila diagnóza, a že už tam budu muset hned zůstat, tak jsem se tam úplně sesypala,“ popisuje Jana moment, kdy jí lékaři řekli, co se v jejím těle odehrává.

Musí dál žít, musí dostat druhou šanci

Obrovský strach, panika, krok do neznáma. Takové pocity prožívali i Janini blízcí. Nikdo netušil, co je vlastně teď čeká. V jednom měla ale Janina matka Olga jasno hned.

„Hned jsem si byla jistá, že do toho jdu, že prostě jsem jí dala život a musí dál žít. Musí dostat druhou šanci a ode mě tu ledvinu, jestli to půjde,“ popisuje své odhodlání a neutuchající chuť bojovat o život své dcery Olga.

A šlo. Štěstí v neštěstí bylo to, že dárce byl na dosah a transplantace zas o krok blíž. Jana byla mezi těmi, kteří měli to štěstí, a získala ledvinu od žijícího dárce.

Každý druhý diabetik má poškozené ledviny: Myslete na prevenci

21 případů transplantace ledviny od žijícího dárce bez nekompatibility krevních skupin

„Nejprve udělali odběry a tam zjistili, že každá máme jinou krevní skupinu, takže to hned tak nejde. Ale přišel k nám pan prof. Viklický a vysvětloval nám přesně,  jak to bude probíhat, a pořád povídal, povídal. Já jsem ho zarazila a zeptala jsem se, jestli by do toho šel, i když má, mám jinou krevní skupinu, a on řekl, že jo. Tak jsem řekla, není o čem,“ uvedla v Epicentru dárkyně ledviny.

Plnohodnotný život s transplantovanou ledvinou

Jana říká, že teď se jí žije výrazně lépe než před transplantací, život se pro ni změnil, podle jejích slov, k výrazně lepšímu. Poslední rok před transplantací byla hrozně unavená, prospala by den i noc. Dnes už je vše jinak.

„Nepřestanu nikdy cítit obrovský vděk, že to máma pro mě udělala, i když jsem ji od toho odrazovala. Miluji ji pořád, čím dál tím víc,“ uzavřela svůj příběh Jana.