Klaus ve studiu Blesku: Prezident má být férový člověk bez velkých škraloupů

Vy jste nedávno řekl, že kdo chce volit v nadcházející prezidentské volbě s nějakou strategií, má jedinou možnost: Andreje Babiše. Mnozí si to vyložili tak, že ho podporujete. Je to pravda?

To jsem řekl?

Řekl jste přesně: Andreje Babiše asi jako jediného mohou lidé promyšleně volit či nevolit, protože o něm leccos tuší.

Ale to je úplně jiná věta, než jste uvedla.

Mně to nepřijde.

Novináři jsou fakt zhouba lidstva, protože tak posouváte významy. Já jsem řekl, že Babiš je natolik veřejně známým člověkem s minulostí, že lidé o něm vědí všechno a mohou se smysluplně rozhodnout, jestli ho v roli prezidenta chtějí nebo nechtějí. Já tím vůbec nedoporučoval volbu Babiše, proti tomu bouřlivě protestuju.

Takže tedy Babiše nepodporujete?

To je hloupá otázka, na kterou vůbec nechci odpovídat. Já jsem řekl, že nemám svého kandidáta mezi těmi devíti a proto na první dobrou nevidím možnost, abych se zúčastnil prvního kola. A až bude druhé kolo, pokud si budu myslet, že jeden či druhý kandidát je výrazně větší zlo, mohl bych mít motivaci jít volit. Jediné, co už teď vím je, že jsou Maďaři uraženi tím, jak o nich mluvíme my, jak o nich mluví Věra Jourová v Evropské komisi, jak o nich mluví Pekarová s Vystrčilem (prohlašují Maďarsko za nemocnou demokracii – pozn. red.). Když budu hledat mezi kandidáty, vybral bych si někoho, kdo bude říkat pozitivní věci o Maďarsku.

No a z toho ale mně zase vypadává jeden člověk.

To já nevím, kdo je.

Za mě z těch, co mají velkou šanci, Andrej Babiš.

To já ale nevím, jak on se k tomu vyjadřuje.

Vy strašně nerad mluvíte o prezidentských volbách. Anebo to čtu špatně?

Je to tak. Myslím si, že byl-li někdo prezidentem, tak jeho ostré soudy o nějakých kandidátech jsou trochu nefér a neměl by je říkat. Proto se tomu bráním a odpovídám spíš na otázky o celém systému.

Není to naopak? Že jste exprezident a lidé, kteří vás vnímají pozitivně, od vás budou chtít nasměrovat?

Já jim říkám parametry, ne jména. Tím jedním parametrem je přístup k Maďarsku, tedy jestli si chceme rozhádat Visegrádskou čtyřku anebo táhnout za jeden provaz.

A další parametry?

Tak prezidentem by měl být férový člověk, měl by to být člověk s pozitivní minulostí, měl by to být člověk, který by neměl mít super velké škraloupy ve svém životopisu.

S koncem Miloše Zemana skončí éra silných polistopadových politiků na Hradě. Co od tohohle předělu očekáváte?

Považuju to za zásadní problém. Vyplývá z toho další kritérium, které formuloval můj kolega Jiří Weigl. Ten říká, že prezidentství je zakončení či vyvrcholení politické kariéry, nikoliv její začátek.  Takže ten, kdo si nikdy nezkusil žádné volby, si myslím nemá vůbec nárok.

Tenhle váš problém s lidmi nepolíbenými politikou vyplývá z přímé volby. Změní někdy váš názor na ni, třeba tím, že jako společnost dozrajeme, že se zákon vycizeluje tak, bude lépe fungovat?

To naprosto vylučuji. A teď jste mě navedla na další klíčové kritérium. Pokud nějaký kandidát na prezidenta bude nafoukaně říkat, že společnost nedozrála a on „velikán“ dodá, že musíme počkat, až dozraje, tak jeho kandidátský lístek trhám už předem velmi dramaticky.

Petr Fiala má za sebou rok ve funkci. Jak byste to hodnotil i jako člověk, který hodně cestuje, jezdí na zahraniční konference?

Když jedu do Maďarska, slyším slova negativní. Kdybych letěl za soudružkou Leyenovou (šéfka Evropské komise – pozn. red.) do Bruselu, kde jsem mnoho let nebyl, tak by ho chválila jako poslušného vykonavatele příkazů. Nejde ale o to, co si říkají jinde. Jde o to, co si o něm říkáme my. A myslím, že všeobecný pocit je, že to je nejneúspěšnější vláda od roku 1989, nejméně schopná, nejméně reflektující reálnou situaci v zemi.

To počítáte i kabinet Bohuslava Sobotky? Kabinety Andreje Babiše? Beru to tak, že se vám coby pravicovému politikovi nezamlouvaly…

Kabinet Andreje Babiše byl vystavený obřímu šoku covidové krize a stejně bych se neodvážil říci, že je horší než ten dnešní.

Proč to tak cítíte?

Je to evidentní. Dnešní populismus a neřešení situace jsou pro mě velmi smutné. Babišův kabinet byl v podstatě „socanský“, držela ho sociálnědemokratická strana. Ano, byl to pro mě kabinet na druhé straně barikády. Tenhle kabinet se ale tváří, že je napravo a on je stejně levicový, jako ten předchozí. A třeba chaotismus  pana Síkely je tesatelný do kamene. Řekne něco v pondělí, něco jiného v pátek. A pak tu vidím absolutní neodvahu situaci řešit. Je to smutné.

Začíná ostrý boj o Hrad. Co se stane s penězi na kontech neúspěšných kandidátů? Kdo přijde o miliony?

Petr Fiala byl jako politolog jeden z mála, kdo svého času hájil opoziční smlouvu. Teď je v jeho rukou strana, kterou jste zakládal, a vy dva si nemůžete přijít na jméno. Čím to je?

Když jsem ODS vedl, nepřipadalo v úvahu, aby do strany z višně spadl člověk, který v ní nevystupoval. O stranu svedli souboj relevantní lidé, kteří v ní působili, a to byli v tu chvíli Topolánek a po něm Nečas. Ale Fiala o sobě měl takové unikátní myšlení, že do strany nevstoupil jako člen, on musel vstoupit jako předseda. To je historicky neopakovatelná událost a kvůli tomu je strana něčím úplně jiným než předtím. Já s ní nemám fakticky už vůbec nic společného.

Má tento kabinet tvořený pěti různorodými subjekty šanci po sobě zanechat smysluplné reformy? Třeba penzijní?

Pětikoaliční kabinet prostě nemůže udělat nic vážného. Je to škoda pro nás pro všechny, nemělo to takhle vzniknout. A když vidím ty legrační úvahy o tom, že stát sníží počet úředníků a najednou vidíme, že jich je víc a že vyžadují daleko větší množství peněz než v předchozím roce … to je jenom malý příklad. Pokud jde o důchodovou reformu, tak kdyby normálně pokračovala naše tehdejší vláda na konci devadesátých let, tak jsme další reformu systému udělali.

Kudy ale vede cesta dnes?

Kladl bych důraz na vytvoření minima, které chce dát stát každému v případě, že by neměl nic dalšího, a pak by hrála roli zásluhovost. Vždy jsem navrhoval systém individuálních penzijních účtů, kam by si lidé od začátku odkládali. Rafinované detaily toho plánu už jsou zapomenuté, tím jsem se zabýval před dvaceti, pětadvaceti lety, kdy jsem měl šanci tu diskusi ovlivnit. Ale v dnešní situaci, kdy nemáme vládu, která by se odvážila nějaké revoluce, je třeba hledat aspoň malé změny parametrů systému, o nichž už se začíná uvažovat. Patří sem i posun roku odchodu do důchodu a definování nějaké hranice, pod niž důchod nesmí klesnout oproti průměrné mzdě. I vzhledem k rostoucímu věku dožití si každý musí položit otázku: je možné, aby se odcházelo do důchodu v průměru 20 let předtím, než člověk zemře? To je alfa a omega všeho.

Byl jste ministrem financí, premiérem, prezidentem. Na kterou z těchto rolí vzpomínáte dnes v 81 letech nejradši?

Klíčová role byla ta ministra financí. V momentu pádu komunismu se tady dělaly revoluční věci. Dnes se něco šolíchá na povrchu a změní se to o dvě, tři procenta. Tehdy to bylo o sto procent. Byla to nesouměřitelně nejkrásnější doba.

Je to i funkce, která vás vnitřně nejlépe definuje?

Myslím, že ano, protože jsem původně ekonom. Pokračovalo to i v roli premiéra v devadesátých letech, která jsou nejlepšími lety naší polistopadové éry zle karikované Českou televizí v seriálech a filmech.

Premium

Blesk pátral v účtech kandidátů: Kdo už přispěl Babišovi a spol.? Pavlovi poslal peníze i bratr Janečka!

Zůstaňme u správcovství státní kasy. V lednu jste mi ve studiu řekl, že nevěříte ministru financí Stanjurovi, že dostane deficit státního rozpočtu pod 377 miliard. Nakonec bude 375 miliard. Berete to, že jste se hodně zmýlil?

Ne, 2 miliardy sem, nebo tam, ty v této Fialově vládě vůbec nestojí za řeč. V mém posledním vystoupení v roli poslance – 9 dní před tím než jsem se stal prezidentem – jsem obhajoval v Parlamentu zákon o povinně vyrovnaném státním rozpočtu. Na této tezi jsem založil svoji ekonomickou i politickou kariéru, takže jestli nás pan Stanjura zadlužil o 375, nebo 377 miliard, je mimo moji schopnost uvažování.

Kde byste na jeho místě škrtal?

Škrtal bych plošně. Pětikoalice je prapodivný mechanismus křížících se zájmů, kde dohodnout se na škrtu toho či onoho je těžké. Já bych to jako ministr financí obešel a na vládě nechal, jestli se pak dá méně soudruhům z KDU-ČSL nebo soudruhům ze STAN.

A ta politická daň ze škrtů? Kdy ministr financí así ví, jak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, ale také ví, že jeho stranu pak možná nikdo nezvolí?

Ministr financí má povinnost se tohohle nebát. Takového ministra financí ale dneska bohužel nemáme.

Národní ekonomická rada vlády navrhla sadu možných cest, jak šetřit. Jednou z nich je školné na vysokých školách. To byste zavedl?

Já jsem byl o tom, že má být školné na vysokých školách, přesvědčen před třiceti, dvaceti, deseti lety i dnes. Můžeme se dohodnout, že základní a dejme tomu i střední školství je veřejný statek, kterého se má dostat všem. Vysoké školství je soukromý statek, výhoda pro jednotlivce. Jakou formu má mít to školné už je na diskusi, ale má být vyslán nemilosrdný, tvrdý signál, že vysoká škola není dáreček státu.

Odpusťte, ale jak by se změnil váš život, kdybyste musel za vysokou školu platit?

To je mimořádně hloupá a podpásová otázka. V roce 1958, když jsem nastupoval na vysokou školu v super tuhém komunismu, uvažovat o tom, jaké byly formy a metody placení za zdravotnictví, školství, jak byly regulovány ceny, není možné. Byl to úplně jiný systém.

Vy jste v 90. letech také řekl, že místo utahování opasků si mají lidé vyhrnout rukávy a něco dělat. Platí to i dnes po těch dvou letech pandemie, po dalším roce, co nám ekonomiku přiškrcuje konflikt na Ukrajině?

Nám ekonomiku nejvíc ze všeho přiškrcuje šílený evropský Zelený úděl (koncepce směřující k tzv. klimatické neutralitě včetně omezování motorových vozidel – pozn. red.), omezování používání fosilních paliv a vyhánění cen energií nekonečně vysoko.

Které souvisí i s tím, co se děje na Ukrajině, to jsou spojité nádoby.

To nejsou. Energetická krize vznikla dávno před 24. únorem. To nám vymyslela paní von der Leyenová a ostatní.

Rusko také začalo vypínat a zapínat přívod plynu dávno před únorem a hrát si tak s dodávkami…

To máte nějaké zvláštní informace.

Kdo si tedy má vyhrnout ty rukávy?

Mně bylo letos 81, tak já nevím, jestli ti jedenaosmdesátiletí si mají vyhrnovat rukávy a jít v čelech průvodů, i když si dodnes neumím představit, že bych ráno nejel do práce. Přál bych si, aby si je vyhrnovali i ostatní a tolik ty ruce nenatahovali ke státu, aby jim dal víc a místo toho dělali užitečnou práci.

Vy jste odborník na inflaci. Co by se s ní mělo dělat?

No musí se zastavit inflační spirála. Třeba když se zvýší cena papíru, tak se musí zvýšit cena novin, pak se v návaznosti na to zvýší cena něčeho jiného, a dokud tohle nepřetneme brutálním, viditelným zásahem, nebude klid. A to nemůže udělat nikdo jiný než stát a centrální banka.

Ta banka to dělá dobře?

Naše centrální banka byla jednou z prvních, které začaly zvyšovat úrokové sazby. Dělala to velmi dobře a dlouho odolávala křiku těch, kteří populisticky říkali, že se na zvýšení sazeb doplatí. No ano, když je inflace, na někoho to dopadne.

Takže to, že ČNB od léta už ty sazby nezvýšila, je podle vás omyl?

Pochválil jsem banku, že začala první zvyšovat, nicméně časy se změnily a čekal bych od ní další kroky. Napjatě zase čekáme, co inflace udělá za další nový měsíc. Teď jsem byl v Maďarsku a mluvil s ministerským předsedou Orbánem a tam banka zvýšila úrokové sazby na 12 procent. Já neříkám, že to nutně musíme mít stejně, jenom sděluji, že těch našich 7 procent není konec světa. Daleko větší inflační balvan ale před sebou tlačí vláda. Ta musí přestat zvyšovat deficit.