Student Vasyl o pomoci na frontě a strachu o blízké: Na Ukrajinu vozí auta i sanitku!
Student původem z ukrajinské Zakarpatské oblasti Vasyl Kapustej dováží potřebné zásoby vojákům přímo na frontu, sbírku, kterou založil spolu s nadačním fondem Znesnáze21, plánuje organizovat až do konce války. Ozbrojený konflikt Ruska a Ukrajiny skončí do dvou let, prohlásil v pořadu Epicentrum. Po cestě k přední linii se setkal s několika život ohrožujícími riziky. „Je to válka, situace se tam mění ze dne na den.“
„Sbírka bude pokračovat určitě dále,“ ujistil v pořadu Kapustej, který spolu s kolegy dováží nahromaděné zásoby, jídlo i techniku vojákům ze 128. zakarpatské brigády. Dobrovolník věří ve vítězství Ukrajiny, kdy ale válka skončí, přesně odhadnout neumí. „Ty odhady jsou různé, já osobně si myslím, že tak za rok, dva,“ konstatoval.
Kapustej se svým týmem v zimních měsících vozil na okupované území především teplé oblečení, jídlo a léky, dovážené zásoby se ale s každými několika týdny mění. „Teď už se víc specializujeme na konkrétní techniku, drony, auta,“ vyjmenoval. Vojákům na frontu dosud dobrovolníci přivezli několik vozidel SUV i 20letou sanitku odkoupenou od Fakultní nemocnice Bulovka.
Příslušníci brigády Kapustému pravidelně zasílají seznam věcí k dodání. „Na seznamu byly například i detektory kovů, protože ta oblast je hodně zaminovaná,“ uvedl. „Aby to bylo co nejefektivnější, tak dostáváme přímo od velitele jednotky seznam, a tam je napsáno, co přesně potřebují.“ Velitel si v minulých dnech kvůli rostoucím teplotám vyžádal i ledničku a mrazák.
Přes kontrolní body jen se svolením
Kapustej se svými kolegy začal pomáhat hned na začátku války, nejprve ale odváželi uprchlíky do Česka a později vozili základní potřeby na hranice s Ukrajinou. „Sousedi z celého Žižkova nám začali vozit do garáže jídlo, oblečení a tak dál a my jsme tuhle materiální sbírku začali vozit pravidelně na hranice uprchlíkům. To bylo první dva tři týdny,“ vzpomínal. Jakmile se ale zásoby začaly na hranicích hromadit, tým se rozhodl navázat kontakt přímo se zakarpatskou brigádou.
„Hodně lidí se bojí jet až na frontu, uprchlíkům na hranicích dokáže pomoct v podstatě kdokoli,“ odůvodnil. „Poprvé to byl nezvyk, báli jsme se. Bylo tam spoustu překážek, ale když už jsme se s velitelem seznámili, tak on nás dokáže protáhnout přes všechny ty checkpointy. Přes ten poslední se dostanete jenom s výslovným povolením velitele, bez povolení nemůžete projet dál. Ten poslední úsek je vyloženě pod ochranou ukrajinské armády, takže tam se není čeho bát.“ Trasa na frontu je plánována jen několik hodin předem a vždy zohledňuje aktuální vojenskou situaci.
Rodina a přátelé v první linii
Dobrovolníci se během cest setkali s několika riziky. „Například jsme jeli na frontu ten poslední úsek a z ničeho nic vyjel tank na silnici, na takovou větší vzdálenost ještě není vidět, čí to je tank. Obě strany používají téměř totožnou techniku. To byl nervy drásající okamžik, v případě, že by to byl ruský tank, tak bychom měli velké problémy,“ řekl v pořadu. „Obdobná situace se nám stala se stíhačkou, když jsme opravovali kolo dodávky. Dvacet metrů nad námi proletěla stíhačka a naštěstí taky byla ukrajinská.“
V brigádě bojují Kapustého známí a příbuzní. „Máme o ně strach, ale naštěstí jsme s nimi v pravidelném kontaktu, takže víme, kde jsou, co dělají, a objektivně víme, jaké riziko jim v tu chvíli hrozí. Člověk, když ví, na čem je, tak přeci jen je trochu klidnější, než kdybychom vůbec nevěděli, kde jsou a co dělají,“ pokračoval. „Místy jsou tam horší chvilky, ale zase potom jsou dny klidnější. Je to válka, situace se tam mění ze dne na den.“