Jak s dětmi mluvit o válce? Bez krvavých detailů, ale popravdě, shodují se odborníci
Uznejte náročnost situace, nelžete, ale také nezahlcujte. S dětmi o válce se nemusí mluvit jednoduše, některé jsou vnímavější na svůj věk, jiné děti jsou zase citlivé povahy. Přesto je zapotřebí je se situací seznámit, jak se shodují odborníci. Nabízí několik univerzálních rad, které najdete níže, vždy je ale nutné přizpůsobit diskuzi o válce aktuální atmosféře i věku dítěte. Možná vás překvapí, co vše už dítě stihlo pochytit a že se třeba samo chce zapojit do pomoci obětem.
Obrněná vozidla v ulicích, krev padlých vojáků, místo zeleně díry po střelách a sutě z rozbořených domů. Obrázky války, které mnohdy neskousnou ani otrlí dospělí. Válka na Ukrajině ovládla zprávy, uprchlíci z postižené země putují i k nám a tak se tyto obrázky stále častěji dostávají do společnosti i mezi děti. Jak i těm nejmenším vysvětlit, co to vlastně válka je a jak je udržet v pocitu bezpečí?
Vladimir Putin dnes prohlásil, že vidí světlo na konci tunelu ve vztazích Ruska s USA a doufá, že první kroky jsou základem jejich úplného obnovení. Uvedl to při návštěvě ruského jaderného výzkumného centra, když odpovídal na otázky novinářů, informuje agentura Reuters. „Jsem přesvědčen, že vůdčí schopnosti současného prezidenta Trumpa jsou dobrou zárukou, že se vztahy obnoví,“ uvedl ruský lídr, podle kterého zůstávají USA a Rusko po summitu na Aljašce v kontaktu.
„S příchodem prezidenta Trumpa se podle mě konečně objevilo světlo na konci tunelu. A nyní jsme měli velmi dobré, smysluplné a upřímné setkání na Aljašce,“ řekl Putin. „Další kroky nyní závisí na vedení Spojených států,“ dodal podle agentury Reuters.
Donald Trump dnes prohlásil, že do dvou týdnů by mělo být jasné, zda došlo k pokroku ve snahách ukončit válku na Ukrajině; přitom se zmínil o možnosti uvalit další sankce proti Rusku. Trump novinářům v Oválné pracovně Bílého domu řekl, že „není spokojen“ s žádným aspektem dosavadních mírových snah.
Americký prezident se před týdnem na Aljašce setkal se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, ale zatím se mu nepodařilo domluvit trojstranné jednání za účasti ukrajinské hlavy státu Volodymyra Zelenského. „Je tam obrovská nenávist,“ poznamenal Trump. „Ale uvidíme, co se stane. Myslím, že za dva týdny budeme vědět, jakým směrem se vydám,“ dodal. Trump podle Reuters řekl, že se rozhoduje mezi tím, že uvalí na Rusko „masivní sankce“, nebo tím, že nepodnikne nic a řekne „je to váš boj“.
Územní ústupky Ukrajiny, které požaduje Rusko, jsou past ruského prezidenta Vladimira Putina, řekla ve vysílání BBC šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová. Mluvila také o důležitosti důvěryhodných a rozsáhlých bezpečnostních záruk pro Ukrajinu i dalších sankcích.
Kallasová uvedla, že od summitu Putina s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se odehrál minulý týden na Aljašce, získal ruský prezident vše, co si mohl přát. „Putin se jen směje a nepřestává zabíjet. Zapomínáme, že Rusko zatím nikdy v ničem neustoupilo,“ řekla. Putinovy požadavky na to, aby se Ukrajina vzdala území Donbasu, označila Kallasová za past a varovala západní státy před tlakem na Kyjev.
Nelhat, ale ani nezahlcovat
Centra pro děti a odborníci radí, jak dětem - a to nejen těm nejmladším - předat informace o válce. Informace o tom, co se děje na Ukrajině, se totiž k dětem mohou snadno dostat a je tak na místě jim dění vysvětlit s citem a s přihlédnutím na jejich emoce. Primární je, jak se odborníci shodují, dětem nelhat!
Na diskuzním panelu organizace Junák - český skaut zaznělo, že je velice důležité s dětmi o konfliktu mluvit, aby se mimo jiné cítily zasvěcené a neměly prostor pro přehnanou fantazii a tak možná i úzkost. „Pokud děti chytají informace ze vzduchu, z médií, od kamarádů a jen vnímají atsmosféru, ale nejsou do toho vtaženy a nemají šanci se zapojit, tak mají prostor pro fantazii,“ konstatovala Petra Wünschová z Centra Locika. Ta dodává, že už i velmi malé dítě může vnímat změněnou atmosféru a stačí ho kolikrát jen upozornit, že rodiče nyní řeší důležité události, které se týkají tématu války.
Lež pak podle obou organizací není na místě. Diskuze totiž děti uklidňuje, jak podotýkají odborníci. Locika vydala i zjednodušený manuál, co je pro diskuzi s dětmi primární. Právě uklidnění je na prvních místech. Je nutné totiž dítě, které je primárně zaměřené na emoce, dostat do pocitu bezpečí. „Neměli bychom je emocemi zahlcovat, ale je důležité to nepopírat. Maminky se usmívají, ale za nimi padají bomby. Autenticita je důležitá,“ komentoval psychoterapeut Peter Pöthe.
Odborníci dodávají, že je velice důležité informovat dítě s ohledem na jeho věk a na jeho vnímavost. Podle Wünschové je ale důležité z tématu nedělat velkou událost, stačí téma nadhodit při běžné příležitosti - při večeři, při příchodu ze školy. Téma mohou rodiče vytasit i sami - jenom proto, že dítě o tématu nemluví, totiž neznamená, že jej nemá v hlavě a nepřemýšlí o něm.
„Syn daroval tašku svých hraček“
„Já jsem o tom mluvila opatrně. Vysvětlila sem, že to není blízko ani daleko a že odtamtud utíkají lidé, kteří budou potřebovat pomoc,“ svěřila se Blesk Zprávám maminka Helena, jak o válce mluvila s pětiletým synem. Mezi prvními otázkami dítěte bylo, zdali nebezpečí nehrozí i nám. „Říkala jsem mu, že jsme členem organizace, která by za nás bojovala, což tam bohužel nejsou,“ zmínila Helena.
Synova reakce byla podle maminky naprosto skvělá. Chtěl totiž lidem také pomoci. „Malej šel do pokojíčku a naplnil tašku hraček, bylo mu líto ostatních dětí, že si nestihli nic vzít s sebou z domova. Šli jsme to společně odnést do sbírky,“ popsala Blesk Zprávám.
Společná domluva o pomoci obětem je podle expertů na místě. „Vymyslete, jak se mohou zapojit i ony,“ radí například centrum Locika a podobně hovoří i organizace Skaut. Děti by měly být informovány o tom, co i ony mohou udělat.
Podle Pötheho se ale může klidně i stát, že dítě diskuzi odmítne, a to jak mladší, tak to starší. Podle psychoterapeuta je ale stejně dobré říci alespoň něco, pojmenovat aktuální události a doptat se, co vlastně dítě už ví a co a kde se to doslechlo. „Děti mají strašně moc fantazie a o tom skřetovi z Moskvy se dá mluvit hrozně moc a je dobré vědět, jestli si ho nepředstavují nerealisticky, jako nějaké všemocné zlo z pohádky,“ myslí si.
Zde se dostáváme k dalšímu důležitému bodu: „Nevnášejte stereotypy a generalizaci do vyprávění,“ zdůrazňuje manuál Lociky. Rodič by neměl jednu celou stranu - například Rusko - prezentovat jako špatné. A to i kvůli možnosti, že se dítě ve škole potká s ruským i ukrajinským dítětem.
„Musíme ale mluvit o emocích a co to v nás vyvolává - vztek i hledání nepřítele. Tohle je obrovská lekce, řešíme rasismus a fašismus celý život a proč toto nevyužít k tomu, že nemluvíme o národech, které za to mohou, že neexistuje zlý dobrý národ a že pokud chlapeček ve škole nic neudělal, nemůže být souzený. My můžeme říct ukrajinskému klukovi, že je nám líto, co se v jejich domovině děje, ale nebudeme mluvit o tom, že to dělají ‚ti zlí pánové Rusáci' – oni to dělají, ale nedělají to proto, že to jsou Rusové,“ vysvětlil Pöthe.
Podle něj zároveň nesmíme mluvit o tom, že jsou všichni hodní. Děti podle psychoterapeuta potřebují i někoho, na koho se mohou zlobit a navíc jde o výchovný element do dospělosti.
