Jakub si po smrti rodiny pořídil „vlky“, lišku a sovu. „Místo na party chodím venčit“

Autor: Mii - 
25. 8. 2019
05:40

Existují milovníci zvířat a pak existují skutečně velcí milovníci zvířat. Jedním z nich je armádní psovod Jakub Kocourek. Poté, co mu umřeli rodiče a nevyšla svatba, dospěl k názoru, že společnost chlupatých a opeřených tvorů je mu milejší než společnost lidí. Pořídil si tři československé vlčáky, jednoho belgického vlčáka, jednoho psa plemene american wolfdog, sovu pálenou a lišku obecnou. Přiznává, že starat se o tolik zvířat je náročné jak psychicky, tak fyzicky, ale neměnil by. Část svých peněz pravidelně posílá do záchranných stanic.

Příběh Jakubova chovatelství začíná po střední škole. Tehdy se ocitl v těžkém období, kdy mu v krátkém časovém sledu zemřeli oba rodiče a první pes, kterého měl. Navíc mu nevyšla svatba s ženou, se kterou se těšil, že stráví zbytek života. „Člověk pak má v sobě tu samotu a bolest, kterou chce něčím zaplnit, a u mě to začala zaplňovat zvířata,“ popisuje Jakub, co ho vedlo k tomu pořídit si prvního československého vlčáka.

To je zcela unikátní plemeno psa, které vzniklo zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka. Cílem bylo vytvořit zvíře, které si udrží zdraví a vzhled vlka, ale zároveň vlastnosti psa. Plemeno chtěla používat československá stráž, ale nakonec nesplnilo očekávaní a upustila od něj. 

Nejstarším Jakubovým „čé-es-véčkem“, jak se československým vlčákům slangově přezdívá, je osmiletý Ragnar. Že samec nezůstane sám, měl v plánu od začátku. „Věděl jsem, že budu chtít, ať jsou dva a v jeho necelých dvou letech jsem začal shánět fenku,“ říká, jak se dostal k o něco mladší Freye. Vzal si ji ze záchranné stanice a byl jejím pátým majitelem během deseti měsíců, což se projevovalo na jejím psychickém stavu – ničila byt a na milující soužití si musela zvykat.

Nakonec to zvládla, sen o štěňatech ale stejně nevyšel. „Bohužel jsem u kontroly zjistil, že Ragnar trpí dysplazií kyčle a tím pádem nemůže být chovný pes,“ uvedl Jakub a s těžkým srdcem nechal samce vykastrovat.

Drahá kratochvíle

Třetí člen smečky přišel, když se Jakub rozhodl odejít pryč z Prahy. „Odstěhovali jsme se do Milovic, kde bylo víc prostoru na pejsky a hlavně příroda, co jsem potřeboval, tak jsem si řekl, že by chtělo někoho přidat,“ zmiňuje, jak dospěl k dalšímu členovi. Stala jsem jím další fenka československého vlčáka jménem Ulfr.

U rozmýšlení čtvrtého psa hrálo roli Jakubovo povolání. „Jelikož pracuji u armády jako psovod a nechtěl jsem mít služebního psa zavřeného v kotci v kasárnách a zbytek smečky doma, tak jsem se domluvil s kamarádem, zda bych mohl zkusit štěně fenky belgického ovčáka,“ vypráví Jakub. Armádě ji nakonec neprodal, místo toho se stala další fenkou v jeho početné skupině psů. Pojmenoval ji Valkýra.

V červenci pak do skupiny přibyl pátý, nejnovější člen. Je to fenka plemene american woldog jménem Asgard. Zatím dělá radosti i starosti jako každé štěně, tak uvidíme, co z ní vyroste,“ komentuje chovatel nový přírůstek.

Jakub přiznává, že starat se o pět vlčáků není žádná sranda. „Každý, prvně než si začne pořizovat takový závazek, by si měl rozmyslet, co mu je přednější… já vyměnil život, kde jsem dřív chodil na párty a užíval si alkoholu a drog, za život, kde jsou procházky přírodou,“ svěřuje se mladík. Podle něj je nejnáročnější být neustále ve střehu, jestli ke smečce neběží jiné zvíře. I finanční stránka není jednoduchá, byť na granule dostává slevu - za krmení nechá měsíčně kolem 4500 korun.

Liška musí mít vlastní ledničku

Psi navíc nejsou jediní tvorové, o které se stará. Po fence belgického vlčáka se rozhodl sáhnout po něčem neobvyklejším – sově pálené. „Jako malý jsem chtěl být sokolník,“ popisuje, jak ho to napadlo. Nejdříve si pořídil káně, ale to brzy zemřelo a tak zůstal právě u sovy. „Naštěstí tady zdraví přeje a sova Heimdall je s mojí smečkou už přes rok, od mláděte ručně dokrmená,“ říká šťastně Jakub. Podle něj je to velmi hodné zvíře, ale přiznává, že v noci ruší.

Nejnezvyklejším tvorem Jakuba je nicméně liška obecná jménem Fenrir. I o té snil od narození, ačkoli se mu to každý snažil vymluvit. „Pokud chcete mít legální cestou lišku, není to vůbec jednoduché,“ zdůrazňuje. Celý proces začíná žádostí u krajské veterinární správy, která vydává povolení, zda si takové zvíře můžete pořídit. Posuzuje u toho příjem člověka nebo velikost voliéry. „Nejvíc mě pobavilo, že musíme mít zvlášť mrazák na jídlo, než je maso pro lišku,“ nastínil jednu z podmínek.

Veterinární správa pak vykonává každý rok kontroly. Pokud tvora shledá v pořádku, tak ho v mezidobě nikdo neřeší. „Už je jedno, zda ji (lišku) máte v posteli nebo kotci,“ uvádí Jakub. Jeho liška na něj ze začátku útočila, postupně si ale začala zvykat a teď se nechává krmit z rukou. „Smečka ji přijala, jen se sovou na sebe blbě koukají, ale věřím, že to se časem taky zvládne,“ neskrývá naděje chovatel.

Smečka se stala múzou fotografů

Vzhledem k počtu a charakteru Jakubových zvířat se péče o ně stala hlavní náplní jeho života. Musí podle nich vybírat dovolenou, problémy to představuje i při seznamování s ženami. Snaží se ale díky nim alespoň přispívat na dobrou věc.

Často svou smečku půjčuje fotografům, kteří si vlčáky i sovu chválí. „Z každého focení nebo natáčení dávám zhruba 3/4 honoráře (po odečtení nákladů za cestu, odměn pro zvířata a mého oběda) do záchranných stanic,“ říká Jakub. I za tímto účelem založil na facebooku stránku Vlci pana Kocourka, kde se s ním lidé mohou domluvit. Část svého výdělku dává záchranné stanici pro Československé vlčáky v Adamově a část záchranné stanici pro volně žijící zraněné živočichy Huslík v Poděbradech. 

Jemu osobně se daří přispívat poměrně velké částky, podle něj je to ale málo, pomáhat by mělo více lidí. Lidé by se taky měli zamyslet, odkud psy berou. Podle něj je nejlepší oslovit chovatelskou stanici, kde má člověk ověřený původ zvířete, a v případě problémů se obrátit na chovatele, nebo pomoct tvorovi z útulku a dát mu šanci na lepší život. 

Útulky a chovatelské stanice ale podle Jakuba často nemají dostatek financí. „Většina těchto stanic dostává granty od měst, avšak ne vždy stačí na údržbu a podporu zvířat,“ říká a vyzývá každého člověka, ať ze své výplaty obětuje trochu drobných a pošle je nejbližšímu útulku. „Svět nezachráním tímto činem, ale třeba život jednoho zvířete a i to se počítá jako úspěch,“ uzavírá Jakub.

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Aktuálně: Konec kauzy Čapí hnízdo - Státní zástupce zastavil stíhání Andreje Babiše

Vox-populi ( 26. srpna 2019 11:11 )

Ocicko ( 25. srpna 2019 16:02 )

To je krásný příběh. O co je lepší si přečíst tento článek než nás stále otravovat se zoombi Kubelkovou nebo Borhyovou. Jakubovi moc fandím. Sám mám tři psy a "Čím víc poznávám lidi, tím mám raději zvířata".

jakarte ( 25. srpna 2019 15:06 )

Zkuste. Pak dejte vědět. Takhle Vaše reakce vypadá jak závistivý canc.

Ruth ( 25. srpna 2019 15:01 )

Chlap s dobrým srdcem, fandím mu

Vox-populi ( 25. srpna 2019 14:54 )

Super chlape. Kašli na lidi, většina jsou to jen falešné špíny!

Zobrazit celou diskusi
Další videa