Jako Vinnetou, náš vzor!

Následně způsobil v někdejším Československu doslova výbuch přátelských citů. Ne že by se předtím nikdo s nikým nekamarádil, ale tyhle 'kovbojky' jako by daly přátelství jiný rozměr.

Snad každý, kdo byl tehdy v pubertě a alespoň jeden z těch fi lmů viděl, sháněl nůž a někoho, kdo by byl ochoten se s ním říznout do předloktí a smísit svoji krev. Dělala to i děvčata a pozoruhodné je, že spousta takových fakticky dětských přátelství přetrvala dlouhá desetiletí. Zřejmě to bylo i tím, že lidé k sobě měli tehdy blíž.

Vždyť zahraniční dovolená byla vzácnost a také ne vždy se dalo koupit či sehnat to, co člověk potřeboval. Proto se vazby mezi lidmi a také jejich vztahy nutně utvářely podle hesla - ty pomůžeš mně, zítra já tobě.

Zajít k sousedovi pro pilník nebo vrtačku bylo normální a patřilo se, aby následovalo pozvání na kávu nebo třeba na rodinnou partičku kanasty či žolíků. Často to končilo společnou dovolenou, kamarádstvím a mnohdy i ryzím přátelstvím, které se předávalo na děti a dokonce i na děti jejich dětí.

Málokdy byla tehdy k vidění osamělá rodina, prolézající hrad, zámek nebo jiné památky. Vždycky byly alespoň dvě, někdy i víc. Zájezdy po Československu také pořádala spousta zájmových organizací, patřilo to k její 'image', ať už to byli zahrádkáři, chovatelé králíků či holubů anebo filatelisté. Díky přátelství vznikla i spousta manželství.