Pro tu tlustou nejdu!

S cílem na první dvojici předvést, jak má hoch správně žádat o tanec. Mladíček byl vyzván, aby dívce řekl: Smím prosit? Ten však namísto toho spontánně vyhrkl, bohužel do mistrova mikrofonu: Tak pro tu tlustou nejdu!

Dramaticky probíhala už samotná příprava na taneční večery. V obchodech normální oděvy neměli, a tak nám šily švadleny, které podle všeho také nebyly normální. Obvykle převládaly dva typy modelů: první se skládal z bílé halenky s obrovskou mašlí u krku a z černé sukně délky pod kolena (model Anička ze Lhoty jde poprvé do školy). Modýlek číslo dvě se nosil na prodlouženou. Byly to až na zem dlouhé špatně padnoucí šaty ohnivé barvy s velikou umělou květinou na hrudi (model Oranžová noční můra). To se pak člověk nemohl divit, že pro něj nikdo nepřišel a celou první hodinu hořce plakal na dámské toaletě.

Sebevědomí nezvedala ani výuka: Pohybově nepříliš nadané jedince čekaly problémy. Jediné, co pochopili, byla mazurka, která se bohužel hraje zřídkakdy. Valčík vypadal jednoduše, dokud se ho učil každý sám. Jakmile jsme vyfasovali partnera a začala hrát dechovka, došlo v sále Domu kultury Poldi SONP Kladno k masakru. Dvojice se válely po parketách, a nebyl v tom žádný erotický podtext.

Ačkoli první lásky tu samozřejmě něžně rozkvétaly, šly ruku v ruce s prvními žárlivostmi. Páry se bůhvíproč rozcházely u pánských záchodků, kde jeden na druhého štěkali jako manželé. „Dobře jsem viděla, jak jsi šahal na Kukelkovou!“ pištěla dívenka. „A co jsem měl asi dělat, při polce?“ hájil se mladý muž. Mezi mladíky frčela drsná soutěž: Vyfotografuj se s největší šeredkou. Pokud vám tedy tanečník nevinně pravil: „Nešla by ses se mnou vyfotit?“ nebyl to důvod k radosti, nýbrž ke strašlivému podezření.