Děvčátka, na slovíčko
Slibuji dnes přede všemi jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.
Tak slibovaly malé děti, které se staly jiskrami, poté pionýry a nakonec šťastlivci měli lákavou možnost vstoupit do Svazu socialistické mládeže. Jak se žilo mladým lidem v šedém socialistickém světě?
Nebezpečí, že mládež podlehne zákeřným drogám, existovalo minimální až žádné, nabídka omamných jedů byla totiž žalostná. A tak drogám holdovala jen úzká skupina vychrtlých chuligánů s mastnými vlasy. Scházeli se pod mosty, čichali toluen a popíjeli okenu.
Socialistická mládež na ně hleděla skrz prsty, v jejích řadách frčel levný alkohol a cigarety. Bodejť by ne, když startky stály čtyři koruny. Láska v socialismu kupodivu také existovala, popisovaly ji populární příručky Děvčátka, na slovíčko a Dospíváš v muže. Soudruzi přiznávali, že hoši a dívky se na některých specifických místech liší a že mezi dospělou ženou a dospělým mužem nezřídka vznikne ušlechtilý cit, jehož je ovšem potřeba neprodleně zapojit do služeb komunismu.
Že existuje antikoncepce jako kondom, o tom se vědělo, v drogeriích ji však stydlivě skrývali do papírových pytlíků. Vypravit se ji zakoupit, to byl hrdinský čin. Vypravit se ji zakoupit na vesnici, to už nebyl hrdinský čin, ale společenská poprava. Deset babiček ve frontě a užaslý prodavač zděšeně sledovali koktajícího mladíka, který si nakonec raději koupil baterku. Svou dívku pak následoval do seníku bez antikoncepce. Pak ovšem hrozilo nebezpečí, že zamilovaná dvojice uzavře pod tlakem událostí sňatek, z lásky se stane manželství a všechno bude v háji.
