Dobrodružství jen pro vyvolené
Život za socialismu moc dobrodružství nenabízel. Pokud ovšem za dobrodružství nepovažujeme shánění základních prostředků k životu, například toaletního papíru.
I tak si ale hlavně děti vždy dokázaly nějakou tu vzrušující činnost vymyslet. Dospělí oproti tomu žili jako ve špatném snu, z něhož je jen málokdy něco dokázalo vytrhnout.
Výpravy do přírody, sportování nebo třeba automobilové závody. To byly činnosti, při nichž bylo i za socialismu možné pocítit alespoň záchvěv vzrušení. Šťastnější jedinci se dostali dokonce i do exockých zemí, kde už o pořádné dobrodružství nebývala nouze. Zatímco rodiče neměli moc důvodů k radosti, jejich potomkům socialismus až tak dětství nekazil.
Tehdejší děti zažívaly při svých hrách možná i opravdovější dobrodružství, než ty dnešní, které tráví nekonečné hodiny u počítače nebo televize. Když to počasí alespoň trochu umožňovalo, trávily tehdy děti prakticky veškerý volný čas venku. Občas jim k vyplavení adrenalinu stačila i ječící domovnice, která se skvěle hodila do dětských her, v nichž suplovala ježibabu. Pan správce zase fungoval jako zlý čaroděj, když řval, že kluci jezdí po zábradlí, nebo nanosili do domu bláto. Oč smutnější byla politika servírovaná na každém kroku, o to veselejší byly akce, které se pořádaly pro děti: tábory, sportovní dny, školní besídky, víkendové výlety s oddílem, který sice fungoval pod pláštíkem jiskřiček, pionýrské či svazácké organizace, ale vedoucí, kteří sami měli politiky plné zuby, většinou ignorovali »nezbytnou« ideologickou složku. Děti se na tyto akce a na dobrodružství na nich prožitá těšily. Spaní pod širákem, bobřík mlčení, bobřík hladu, bobřík odvahy s nezapomenutelnou hrůzyplnou noční cestou lesem.
Zítřejší téma: Mládí
