
Otec hrdiny Petra (†16) lituje slov o komunistické výchově: Přehnal jsem to
Svého syna Petra (†16), kterého ve Žďáru nad Sázavou ubodala schizofrenička Barbora Orlová, pochoval Kamil Vejvoda (KSČM) před třemi lety. Nyní kandiduje do Sněmovny a v rozhovoru pro Blesk.cz tvrdí, že by takovým lidem chtěl nařídit nosit elektronické sledovací náramky. Se smrtí syna se prý dosud nevyrovnal a denně na něj myslí. Lituje ale také svých dřívějších slov o tom, že kdyby Petr nedostal výchovu právě od komunisty, nezachoval by se při útoku Orlové jako hrdina.
Svou kandidaturu do Sněmovny jste plánoval dlouhodobě, nebo to byl nějaký rychlý impuls?
Jsou to vlastně už moje třetí volby do Sněmovny. Ale vždycky se nějakým způsobem posouvám dopředu. Začal jsem na nějakém 12. místě, potom jsem byl sedmý, letos jsem mohl být druhý, ale přenechal jsem to, takže nakonec kandiduji z pátého místa.
Jste i krajským zastupitelem Kraje Vysočina. Pokud se stanete poslancem, vzdáte se tohoto postu?
Pokud bych se stal poslancem, tak bych určitě na krajském zastupitelstvu skončil. Slučování funkcí mi vadí. Vidím to sám jako předseda okresního výboru. Díky tomu, že mám volnou pracovní dobu, tak můžu do krajského zastupitelstva docházet, být v komisích a plně se tomu věnovat, ale nedokážu přece dělat poslance a zároveň třeba starostu nebo krajského zastupitele. To je nesmysl, to nejde.
A co děláte normálně v civilu?
Předsedu okresního výboru.
Jak velké šance si ve volbách dáváte?
Udělám pro to maximum, ale šanci má každý. Je to 50 na 50. Šanci má první člověk na kandidátce stejně jako poslední.
Do povědomí veřejnosti jste se dostal hlavně díky činu vašeho syna a tomu, co se stalo před třemi lety. Jak se na tu tragickou událost s odstupem díváte?
No, dívám… Člověk se snažil nějakým způsobem něco pro to udělat, ale vůbec nic se v zákonech nezměnilo. To musíte vidět nakonec sami, že každou chvíli je problém s nějakým schizofrenikem nebo schizofreničkou. Ale stát proti tomu nic nedělá. Právě téhle oblasti bych se chtěl věnovat, aby se v této věci začalo konečně něco dělat. Protože tohle je špatně.
Co by se mělo podle vás udělat?
Chtěl bych, aby byli tito lidé víc hlídaní, třeba elektronickými náramky. Dneska se to používá ve vězeňství. Když máte domácí vězení, tak máte náramek a nesmíte opustit bydliště. Proč není něco takovéhleho pro tyhle schizofreniky nebo úchyly? Přiblíží se třeba ke škole, tak začne houkat nějaký alarm na policii nebo na nějakém úřadě a toho člověka prostě rychle vystopují. Dneska jsou chytré telefony, dneska je všechno možný, ale nějakým způsobem jsou ti lidé chránění. Slušný člověk chráněný být nemůže, toho stát neochrání, a tihle schizofrenici se mají jak… Je to špatný takový systém. Děsím se dne, kdy Orlovou pustí, co vůbec bude.
Krátce po vraždě vašeho syna jste říkal, že byste po tom, co se stalo, byl pro trest smrti. Patří i tohle mezi věci, které byste chtěl ve vysoké politice prosazovat?
Za sebe bych trest smrti určitě obnovil. Samozřejmě by to nesmělo být okamžitě poté, co člověk spáchá nějaký trestný čin, abychom ho hned dali na elektrické křeslo, to je nesmysl. Ale s odstupem nějaké lhůty, třeba pěti let, aby se nestal nějaký omyl. Trest smrti bych za takovéto hrozné činy, jako když někdo sáhne na život dítěte nebo spáchá víc vražd, určitě obnovil. Vezměte si jenom, co pak takoví vězni stojí daňové poplatníky.
Miloslav Ransdorf před dvěma lety kritizoval, že v souvislosti s hrdinským činem vašeho syna nikdo nevyzdvihl vaši příslušnost ke KSČM. Vy jste mi tenkrát řekl, že na to, co udělal váš syn, že se zastal své spolužačky, měla vliv vaše výchova. A že kdybyste byl členem třeba ODS, že by se takto nezachoval. Myslíte si to pořád?
To jsem tehdy přehnal. Bylo to v prvním afektu, je to nesmysl. Výchova má opravdu ohromný vliv i na okolí i na výchovu toho dítěte, ale tohle jsem neměl říkat. I člen ODS může vychovat perfektní dítě, stejně jako já jako člen KSČM. To jsem tenkrát přehnal, ale zpátky už to vzít nemůžu.
Už jste se nějak vyrovnal s tím, co se Petrovi stalo? Jestli se s tím vůbec vyrovnat dá.
Nedá. Nedá se s tím vyrovnat. Člověk na to denně myslí a jsou i dny, kdy si pobrečí. Ten kluk mi hrozně chybí. Měli jsme spolu úžasný vztah, dá se říct, že jsme spolu byli 24 hodin denně. Byli jsme spolu od malinka, pomáhal i na všech našich akcích… je to špatný.
Ach ty chudáčku Rego, tobě není pomoci, měl jsi více chodit do školy a méně za školu.