Na leden roku 2013 paní Anna nezapomene. „Tatínkovi bylo 59 let a já byla tehdy s druhým synem na rodičovské dovolené. V nemocnici nám řekli, ať se obrátíme na hospic,“ líčí naprostou bezradnost.
Rychlá akce
„Tým hospice nás podporoval, že se o tatínka zvládneme doma postarat. Byla to rychlá akce. Potkali jsme se s lékařkou, sestřičkou a sociální pracovnicí a ty nám řekly, co potřebujeme,“ popisuje Anna. Ještě ten den se podařilo zajistit důležité polohovací lůžko. Spolupráce s hospicem byla podle Anny úžasná.
„Ač jsem zdravotní sestra, tehdy bych si sama v mnoha věcech neporadila. Zvláště v noci, kdy nefunguje praktický lékař. To bych musela volat neustále záchranku. Díky hospicu jsme všechno zvládli,“ říká. Péče v domácím prostředí se projevila i na zdravotním stavu tatínka. „Byl s námi až do května. Tedy o pět měsíců déle, než nám řekl lékař v nemocnici. I tak nám odešel moc brzo. Ale bylo to doma,“ říká.
Počkal na syna, než naposledy vydechl
„Den, kdy umíral, to bylo něco nadpřirozeného. V pět ráno po mně chtěl, abych všechny zavolala. Všichni se s ním přijeli rozloučit. Taťka nám řekl, co potřeboval, a já mu za vše poděkovala,“ říká Anna Zelená. Telefonicky se však dlouho nemohla spojit s bratrem. „Přijel až v devět hodin. Taťka ale na svého syna počkal. Byli spolu sami, rozloučili se a on naposledy vydechl,“ popisuje.
Nádor se nedal odstranit
O rakovině slinivky se Annina rodina dozvěděla v dubnu roku 2012. „Tatínek podstoupil šestihodinovou operaci, ale ani tak se nádor nepodařilo odstranit. Pořád jsme jezdili po nemocnicích, ale nemohla být zahájena léčba. Na začátku ledna 2013 se pak objevily metastázy a zdravotní stav se výrazně zhoršil,“ popisuje paní Anna.
Lékař na telefonu kdykoliv
Annin tatínek měl velké bolesti. V rámci možností se daly díky domácí hospicové péči zvládat. „Doma jsem si vybudovala takovou malou »jipku«. Od paliativní lékařky hospice měl taťka lineární dávkovač, tedy takovou malou krabičku, kde měl nadávkovaný morfin na 24 hodin. Dostával díky tomu morfin ve vysokých dávkách kontinuálně,“ říká.
A pomáhalo to. „Když byl problém, mohla jsem kdykoliv vytočit pohotovostní číslo hospice a sestřička s lékařem poradili, co dělat. Díky tomu se mohl pohybovat po bytě a vycházel i ven,“ vypráví.
Tahle práce mi dává smysl
Život Anny Zelené se po smrti tatínka obrátil naruby. „Po rodičovské dovolené jsem nastoupila jako osobní asistentka u klienta s postižením. Jenže říkala jsem si, že to není ono,“ popisuje.
A pak to přišlo. „Jednou při noční na mě blikl inzerát, že Domácí hospic Vysočina hledá zdravotní sestru. Hned ráno jsem si dojednala pohovor a další den jsme se domluvili a já tu začala pracovat. Nová práce mi dávala a dává velký smysl,“ říká nadšeně.
Co nabízí?
Domácí hospicovou péči
Domácí zdravotní péči
Odlehčovací služby
Psychosociální poradenství
Půjčovnu pomůcek
Pomoci můžete i vy!
Organizace je financována z více zdrojů: Částečně platbami zdravotní pojišťovny, částečně dotačními tituly, část peněz získá i od Kraje Vysočina. Dvacet procent nákladů si ale musí sehnat sama. Podpořit ji můžete i vy. Stačí poslat jakýkoliv příspěvek na číslo účtu veřejné sbírky: 30015-3364497349/0800
Kontakt: Domácí hospic Vysočina, o. p. s.
Adresa: Vratislavovo náměstí 115, 592 31
Nové Město na Moravě IČ: 708 03 978
E-mail: info@hospicvysocina.cz
Telefon: 731 604 301
Blesk Podcast: Pro umírající děti je i hodina důležitá, říkají manželé Vlčkovi. Darovali jim třetinu svého majetku Blesk
