Jak organizace funguje, tomu se Blesk věnuje v projektu Srdce pro vás. Mezinárodní vězeňské společenství má široký záběr. „Pomáháme nejen vězňům, ale i jejich dětem, které nemohou za to, že mají někoho z rodičů ve vězení. Další naše pomoc míří obětem trestných činů a propuštěným lidem,“ říká Kabátová.
Proč vaše organizace vznikla?
Inspirovali jsme se stejnojmennou světovou organizací, která působí ve 120 zemích. Jde o největší křesťanskou organizaci ve vězeňství na světě.
Byla jste u vzniku. Jak vás napadlo těmto lidem pomáhat?
Žila jsem nějakou dobu v Americe a viděla programy pro děti vězňů. Prvně v životě jsem si uvědomila, že vězni mají děti a že to nebudou tak odlišní lidé od nás všech.
Z názvu organizace se dá vytušit, že vaše pomoc míří hlavně k vězňům…
Ano, ale pomoc míří i k jejich rodinám, zejména dětem, a dále propuštěným vězňům a obětem trestných činů. Zločin se nikdy netýká jen jednoho člověka. Týká se celé společnosti.
Zlatka (33) se dala na podvody, aby uživila 5 dětí! Z vězení už jsem venku a žiju slušně, dušuje se!
Máte několik projektů. Co v nich řešíte?
Projekty se prolíná nit křesťanství a restorativní neboli obnovující justice, která se na prvním místě ptá, jaké jsou potřeby oběti, jak nahradit fyzickou, finanční, psychickou a sociální újmu oběti, aby se zase cítila dobře. Pachatel se zapojuje jako ten, kdo má klíč k nahrazení újmy, a musí plně převzít svou odpovědnost.
Jak to myslíte?
V této justici není na prvním místě paragraf, tedy kolikaletý trest pachatel dostane, ale převzetí jeho odpovědnosti, aby se situace oběti, ale i pachatele dostala do původní rovnováhy. Aby se zase oběti dobře žilo. Chceme také, aby se pachatel změnil a zločin neopakoval. To je naše vize ve všech projektech.
Máte křesťanský přístup. Co si pod tím lze představit?
Není nutné si představit kostel, bohoslužby, jakkoli jsme všichni věřící z celého spektra církví. Nepřesvědčujeme však vězně, aby věřili v Boha. My je v praxi připravujeme na propuštění a ptáme se na praktické věci. Co potřebují? Čeká je někdo? Budou mít kde spát a za co si koupit jídlo, až vyjdou před věznici ? Křesťanský přístup je tam praktický. Ti lidé docení, že o ně má někdo zájem a dá jim šanci začít znovu.
Sedm z deseti vězňů se po odpykání trestu vrací za mříže
Pomáháte vězňům uvnitř kriminálu, ale jak jim pomůžete, když jsou pak propuštěni?
Naši mentoři na ně čekají před věznicí a v prvních dnech se jim intenzivně věnují. Znají se s vězni z dlouhodobé přípravy uvnitř věznic.
S čím konkrétně pomůžete?
Stále ještě dost lidí vyjde jen s igelitkou a téměř bez peněz. Měli by jít za sociálním kurátorem a na úřad práce, kde buď dostanou, nebo nedostanou pomoc. Jde o tzv. mopku, tedy mimořádnou okamžitou pomoc. Záleží na úřednici, jestli ji jim přizná. Klasické sociální dávky jim mohou přijít až za měsíc. Pokud nemá rodinu a nikdo mu nepomůže, je takový člověk ztracený.
Vězeň při odchodu z věznice nedostane peníze?
Záleží, jestli si peníze vydělá. Pokud ne, dostane cestovné do místa bydliště a na svačinu. Když odchází s malou částkou výdělku, ze které se nedá žít, nemusí pak dosáhnout na pomoc státu. Odměny ve věznicích jsou většinou spíše velmi nízké, a ještě se z nich strhávají náklady za výkon trestu, výživné a exekučně vymahatelné pohledávky, zejména soudní výlohy.
Co jim na ulici bez peněz hrozí?
Bezdomovectví a další kriminální činnost, návrat k závislostem. O výstupu se často říká, že jde o druhý trest, horší než první. Ve vězení je jisté jídlo a spaní, po propuštění je ubytování a strava někdy nedosažitelným luxusem. Na sociální dávky nebo na první výplatu se čeká často více než měsíc.
A vy jim ty peníze tedy dáte?
Ošetříme jejich výstup. Spolupracujeme s celým spektrem církví a jednotlivci z církví mají soucit s lidmi, které většinová společnost odepisuje. Z darovaných peněz jsme schopni na první dny zaplatit ubytovnu, jídlo, oblečení a nastartovat bývalé vězně k tomu, aby nehledali práci z ulice, to se hledá špatně. Pokud jsou umytí a vhodně oblečení, snáze získají práci.
A pokud nepomůžete, vrací se člověk do vězení?
Je tam velké nebezpečí, že ano, protože pomůže jen vlastní subkultura, je to riskantní. Sedm z deseti jde zpátky do výkonu trestu. Roli tam hraje i délka trestu.
Jakou roli?
Máme druhé nejdelší tresty v Evropě v přepočtu na 100 tisíc obyvatel, ale recidiva tím neklesá. Dlouhý trest neznamená nápravu, je to jen dočasná izolace. Vězeň si zvykne, že o ničem nerozhoduje, někdo ho roky řídí. Když vyjde ven, tak se po něm chce, aby si sám našel zaměstnání, sám se postaral o sebe, ale on to už vůbec nedovede. Čím delší trest, tím větší je i riziko ztráty schopnosti propuštěného postarat se o sebe.
Čin vzniká většinou v afektu
Pracujete i s vrahy?
Ano. Máme několik vážných případů. Ale spíše nejde o vrahy, jak jsou popisováni v detektivkách. Čin vzniká v naprosté většině v afektu, nepřipraveně. V péči máme třeba ženu, která v opilosti vzala život milence svého manžela, po vystřízlivění toho už nikdy nepřestane litovat.
Jak se s takovými lidmi pracuje?
Paradoxně dobře. Ti, kdo vezmou druhému život, v naprosté většině litují, co se stalo. Zamýšlejí se nad sebou a smyslem svého života.
Máte i projekt setkávání obětí a pachatelů. Týká se to všech možných trestných činů?
Nepracujeme s pachateli sexuálních trestných činů. To už je tak specifická oblast, že potřebuje erudované odborníky. Nepracujeme ani s lidmi, kteří by to intelektuálně nezvládli, případně s agresivními lidmi.
A co u obětí?
Tam podmínku nemáme. Pomáháme lidem, kteří přežili pokus o vraždu, znásilněným nebo týraným ženám. Ale máme i oběti bagatelních trestných činů. Přenos emocí z trestného činu na pachatele působí. Třeba i zcizená peněženka. Když se pak dozví, jaké starosti poškozený prožil, začne se stydět.
Pomáháte i dětem vězňů…
To je velká část naší práce. Děti jsou sekundární či neviditelné oběti trestných činů. Dítě se z takového traumatu často nedostane po celý život. Je v nebezpečí, že bez pomoci bude pokračovat v kariéře svého rodiče častěji než jiné děti. Především takové dítě prožívá stigmatizaci a žije v sociálním propadu rodiny.
S čím jim pomáháte?
Pořádáme pro děti vánoční projekt Andělský strom a také kempy. Ty vedou odborníci a děti se tu nemusí stydět, jsou všechny ve stejné situaci, mohou o ní volně hovořit. Založili jsme i klub pro děti vězňů. Vedeme projekt, ve kterém stráví vždy 12 vězňů s rodinami celý den společně s krásným programem a na příjemném místě, například na zahradě věznice. Hrají hry a ochutnávají, jaký bude zase život pohromadě.
A pomáhá to?
Podle statistik se většina rodin, které mají jednoho člena ve vězení, rozvede do tří let. Naše projekty je sbližují, přestože jsou na určitý čas odděleni. Rodina díky tomu vidí, že na ně táta nebo máma ve vězení myslí.
Pachatel musel vydrhnout dům!
Zajímavým projektem organizace je i zprostředkované setkávání obětí s pachateli nesouvisejících trestných činů. Pomáhá oběma skupinám. Ředitelce utkvěl v paměti příběh jedné dvojice.
„Paní vykradli byt a jí nejvíce vadilo, že byl špinavý. Prostě představa, že jí cizí člověk šlapal po posteli nebo byl i ve vaně. Několik dní ten byt drhla,“ vzpomíná Kabátová a pokračuje:
„V té době dostal ten »její« pachatel propustku, jel do svého domu a měl ho vykradený. Několik hodin ho drhnul. Zajímavé bylo, že si ta oběť přála, aby musel jako odškodné někde něco uklízet. A on to přitom ještě netušil,“ vypráví ředitelka.
Kontakt: Mezinárodní vězeňské společenství, z. s.
Adresa: Balbínova 550/10, 120 00 Praha 2
E-mail: info@mvs.cz
Web: www.mvs.cz
IČO: 22848061
