Tehdy byl hrdinou stejně jako v posledních dnech David Lafata. Před třinácti lety dokázal Marek Poštulka (36) v kvalifikaci o MS 1994 vyšperkovat svůj reprezentační debut na Faerských ostrovech dvěma góly. "Tenhle zápas mám pořád před očima," nezapomíná Poštulka. Aby ne, vždyť po úvodním Haškově gólu přidal do poločasu další dvě pojistky a reprezentace v pohodě dokráčela k vítězství. "Hašek dal gól už ve čtvrté minutě, tehdy se do reprezentace vracel po dvou letech," vybavuje si. A dokonce si přesně pamatuje, kdo mu přihrával na oba góly. "Nejdřív centroval z pravé strany Látal a já se vrhl po míči rybičkou, na druhý mi přihrál Kuka." Góly v Toftiru padly v rozmezí osmi minut ve 37. a 45. minutě. "Byla to obrovská euforie. Dovedu si představit, co teď prožíval Lafata. I když on se musel cítit ještě líp, protože porazil silnějšího soupeře a bylo to hlavně doma a v posledních minutách," porovnává. Poštulka hrál tehdy za Baník Ostrava první ligovou sezónu a v ní dal hned šestnáct gólů. Sázel na rychlost, důraz a pohotovost. Góly dával hlavou, oběma nohama a často používal i akrobatické zakončení nůžkama. "Rok předtím jsme s Drnovicemi postoupili z druhé ligy a pohodu jsem si z hostování přinesl i do Baníku." Trenér Ježek si tehdy na "Faery" vytáhl z Baníku k premiéře i Tomáše Řepku. "V Baníku jsme měli opravdu silné mužstvo." Jenže přišel zlomový moment v kariéře. V další sezóně si zranil koleno a od té doby už se pořádně nevrátil. "Přišlo celkem deset operací. Několikrát jsem se o to snažil, ale už to nebylo ono," lituje konce fotbalového života. Ještě šest let to v lize zkoušel v Baníku, Viktorii Žižkov, Karviné a znovu v Baníku. Ale odehrál už jen 67 zápasů, ve kterých dal jedenáct gólů. Přes druholigové Vítkovice zamířil do nižších soutěží v Rakousku, Dětmarovicích a Bohumíně. "Už to nešlo, škoda," lituje předčasného konce nadějné kariéry. Dnes už pět let masíruje na ortopedické klinice Ort-Art v Petřvaldě u Karviné. "Kliniku vlastní doktor Husták, který mi dělal všechny operace. Chodí k nám převážně sportovci a hlavně s koleny. Mám s jejich zraněními spoustu zkušeností," trpce se pousměje. Občas si ještě v rodném Bohumíně zahraje za místní béčko. "Je to I. A třída. Ale do útoku už to není, jsem v obraně," dodává.