18°C
Nikdy nezapomněl na prvního psa, kterého měl ve svých sedmi letech. Vzácné pouto mezi čtyřnohými průvodci člověka a Karlem Hartlem (†99) vydrželo po celý jeho život. „Otec československého vlčáka, vynikající kynolog a ještě lepší člověk v požehnaném věku zemřel. Vím, jak moc chtěl pokořit 100 let. O kousek to nevyšlo, ale to, co dokázal za svůj život, vydalo za stovky životů jiných,“ sdělila včera smutnou zprávu veřejnosti šéfredaktorka magazínu Pes přítel člověka Stanislava Čermáková na Facebooku. „Odešel tak, jak žil – s úsměvem. Dělal si legraci, že to tam (po smrti) musí být asi pěkné, když se nikdo nevrací,“ potvrdil Blesku Hartlův vnuk Karel.
Ze všech koutů Evropy od té chvíle přicházejí kondolence a vzpomínky lidí. „Děkujeme za to, co jsi nám dal,“ napsal třeba italský chovatel zvířete, jehož cesta začala roku 1955 jako experiment. První potomci karpatského vlka a německého ovčáka, štěňata vlčice Brity a ovčáka Cézara, na svět přišla před 65 lety 26. května 1958. „Svojí prací na založení plemene těchto skvělých psů jste udělal šťastnými desítky, stovky a možná tisíce chovatelů. Děkujeme,“ uzavřel za všechny chovatele Jaromír Dolanský.
Brácha dostal kozu, on štěně
Jak před časem Karel Hartl vzpomínal pro Blesk, svého prvního psa, křížence foxteriéra a anglického vydraře dostal, aby sekal latinu ve škole. „Brácha dostal kozu, já psa, abychom se učili zodpovědnosti a měli něco na starost,“ řekl. Velké psy choval do 86 let, posledním byla fena německého ovčáka. Na stáří mu dělal společnost špic. Začínající chovatele vždy upozorňoval: „Pes je zásadním závazkem i na 14 a více let. Je každodenní radost i starost. Příchod psa vám ale změní život v tom nejlepším významu.“
Vrátil vlčí geny
„Já netvořil nové plemeno... Mě zajímalo, jak vrátit německým ovčákům do genů vlčí odolnost a výkonnost. Také mě fascinovala vlčí životaschopnost,“ prozradil Hartl pro magazín eCanis.cz. Standard plemene byl schválen v Helsinkách v červnu 1989, konečného uznání se ale dočkalo až na valném shromáždění Mezinárodní kynologické federace (FCI) v Mexiku 1. června 1999. Vlčí sílu a krásu zvířete z Čech a Slovenska už v té době obdivovaly desítky chovatelů napříč Evropou. „Standard toho zvířete je trvalý, aby bylo skutečně přítelem člověka a člověk přítel psa. A aby z něj oba měli užitek a radost,“ řekl Hartl při svém vstupu do kynologické síně slávy.
Šelmu nezapře
Neúnavný, odolný a věrný je podle zkušených kynologů československý vlčák známý pod zkratkou ČSV nebo hovorovým názvem „čévéčko“. Je také temperamentní, učenlivý, neohrožený, rychle reagující. Stříbrošedý krasavec nezapře šelmu, je proto nejvhodnější ke zkušenému chovateli, do služby, jen v zodpovědných rukou i jako společník k rodině. Dorůstá do 60 až 65 cm v kohoutku a dožívá se 13 až 16 let. Málo štěkají, spíše vyjí.
