7°C
Rodák ze západoslovenského města Malacky poblíž Bratislavy, přišel na svět 18. listopadu 1934. V 19 letech mu učarovalo fotografování, jemuž zůstal věrný po celý zbytek života – tedy přes pět dekád. Tato vášeň jej přivedla na studia do Prahy.
„Koncem padesátých let nebyla fotografie tak zajímavá jako dnes, ale nějak se mi zalíbilo ve fotoklubu podniku Vozovny Žižkov. Pak už mě osud vedl po milnících cesty fotografie,“ vzpomínal Hucek ve své knize Takoví jsme byli? Na FAMU vydržel rok. Sice nedostudoval, ale osvojené znalosti s přirozeným talentem mu poskytly průpravu, kterou nadále piloval.
Od výstav ke stálému angažmá
„Bojovali jsme s nedostatkem peněz, filmů, papírů a také proti obrázkům, které nás obklopovaly v časopisech, na nástěnkách, na pohlednicích,“ vrací se do konce 50. let minulého století. „Měli jsme problémy s leštěním a já chodil obdivovat lesk fotek na vývěsce ČTK na Václavském náměstí. Co na nich bylo, mě nezajímalo, zajímal mě ten lesk.“
V té době už Hucek pořádal první výstavy svých fotografií. „Dělal jsem panely s malířem Andrejem Bělocvětovem (†73) do parku před Wilsonovým nádražím (tenkrát už bylo zas Hlavní),“ zmiňuje. Zaměstnán byl nejprve jako asistent kamery v České televizi, od roku 1960 pak v časopisu Mladý svět. Což Huckův dědeček neslyšel příliš rád.
„Mírku, Mírku, tak ty jsi pomahačem u bolševiků,“ vyčítal mu prý s odůvodněním, že „byl legionářem v Rusku, vrátil se a o bolševikovi nechtěl ani slyšet. Já ale chtěl být ze všeho nejvíc fotoreportérem.“ V Mladém světě prožil 15 roků. Mezi které se vešlo i pražské jaro.
Ministři se švihadlem
„V lednu 1968 byl prezident Novotný nucen odejít z čela státu, kde stál patnáct let. 5. února jsme s Mirkem Zajícem (76) objížděli ministry, chtěli jsme je představit nějak neobvykle, nejen portrétem. Mou ženu napadlo vyfotit je se švihadlem. Nikdo z ministrů neodmítl,“ svěřil se na stránkách vlastní knihy.
Opatrovník slavné režisérky
Ve druhé polovině 60. let se Hucek seznámil s jistou Agnieszkou Hollandovou (74), v té době pilnou studentkou FAMU, jež se zanedlouho proslavila i za oceánem. „My jsme ji s manželkou dostali na starost jejích studií v Praze,“ líčí Hucek další ze slavných známostí, s nimiž měl tu čest. Když hrozilo, že by Hollandová musela přerušit svá studia v Československu a navrátit se do rodného Polska, provdala se z lásky za divadelního režiséra slovenského původu Laca Adamika (80) a mohla zůstat v Československu. „Agnieszce jsme přivezli svatební šaty a nějaké jídlo na svatbu.“
Pohřbené pochodně
Zatímco dění v Československu popisuje Hucek uvolněně a s nadšením, nevynechává ani to, co se dělo mimo náš stát. „V okolí našich hranic jsme viděli polská, sovětská a jiná vojska. Asi budou manévry,“ povídá lakonicky. O tom, co se v srpnu 1968 stalo, netřeba se více rozepisovat. Invaze vojsk Varšavské smlouvy zcela pozměnila atmosféru a nálady ve společnosti, udala nový směr komunismu a především tzv. normalizaci, která se dotkla prakticky každého.
V lednu 1969 se v Praze na Václavském náměstí upálil Jan Palach (†20) pro nesouhlas s komunistickým režimem. Měsíc nato učinil stejné gesto Jan Zajíc (†18). „Pro Mladý svět jsem fotografoval události kolem pohřbu Jana Palacha,“ konstatuje Hucek, kterému se podařilo zachytit zdrcenou Palachovu matku nad jeho hrobem na Olšanských hřbitovech. Z věže Staroměstské radnice fotografoval i smuteční průvod na Staroměstském náměstí, později též smuteční průvod ve Vítkově u Šumperka při pohřbu Jana Zajíce.
V roce 1973 obdržel Hucek výpověď z Mladého světa. „Pro ztrátu důvěry za fotky roku s poznámkou v kádrovém materiálu, že jsem kosmopolita,“ uvádí. Ačkoliv výpověď hnal k soudu, který vyhrál, nakonec z Mladého světa stejně odešel v roce 1975. „Nikdo se mnou nespolupracuje a nedávají mi žádnou práci,“ uvádí s tím, jak mu kádrový posudek znepříjemnil život. Od té doby se Miroslav Hucek živil jako fotograf na volné noze.
Stydlivá Dáda před objektivem
Zachycoval každodenní starosti i radosti obyvatel měst a venkova, i příležitostné momentky z nejrůznějších společenských akcí či socialistické celebrity. Mezi nimi třeba tehdy mladičkou Dádu Patrasovou (66). „Dáda je krásná holka a nadbíhá jí Felix Slováček (79) z orchestru Karla Gotta,“ poznamenává Hucek k fotografii z roku 1982, kdy bylo „královně dětských srdcí“ 26 let. O rok později se vzali.
První český prezident
I přes 70. a 80. léta Miroslav Hucek, jenž bývá označován za „humanistického fotografa“, své snímky vystavoval. Sametovou revoluci přivítal s nadšením. „Po 17. listopadu se každý večer manifestovalo,“ uvedl ke snímku z Václavského náměstí, který pořídil večer 23. listopadu 1989, a kde je znát bujaré veselí Pražanů. Coby fotograf byl přítomen ve Valdštejnském sále při vůbec první volbě prezidenta České republiky, jímž se stal Václav Havel.
„V roce 1994 jsem odešel na odpočinek,“ uvádí Hucek dále s tím, že slovo odpočinek ponechává v uvozovkách. Fotoaparát totiž ve skutečnosti neopustil. Činným zůstal nadále. Když 29. ledna 2013 zemřel, zanechal po sobě odkaz originálních fotografií, z nich každá je svým způsobem svědectvím o době svého vzniku, za každou se skrývá nějaký mikropříběh, každá vystihuje atmosféru a nálady doby, v níž vznikaly. A i pro svou uměleckou hodnotu je řada z nich zastoupena ve sbírkách třeba takového Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
