10°C
Nebýt Masarykova přičinění, kdo ví, jak by to s rodícím se státem v roce 1918 vypadalo. Nezávislá Československá republika se rodila za pochodu přičiněním několika výjimečných jedinců, mezi nimiž měl Masaryk výsostné postavení – celou první světovou válku strávil v emigraci rokováním u zahraničních politických špiček, aby dosáhl poválečného uznání Československa.
Když se mu v rámci těžkého úsilí to podařilo, byl zvolen prvním československým prezidentem. Tím se stal, vzdor zhoršujícímu se zdravotnímu stavu čtyřikrát – naposledy v roce 1934, a to i přes prosby politikům, aby jej nevolili, protože už tehdy si byl vědom svého chatrného zdraví, to když jej v 84 letech stihla mozková příhoda.
Vzdor vlastní nevůli
Kromě přezdívky „tatíček“ bývá Masaryk nezřídka skloňován coby „prezident Osvoboditel“, to proto, že český národ osvobodil od habsburské nadvlády. Mezi lidem se těšil mimořádné oblíbenosti, napříč politickým spektrem budil všeobecný respekt. Přesto se mu do poslední prezidentské volby nechtělo.
Mozkovou příhodou „bylo postiženo levé oko, pravá ruka a jedno koleno. Funkce pravé ruky se nikdy plně neobnovila, zrak zůstal slabý. Říkalo se, že už nemluví česky, ale pouze anglicky, protože je postižen selektivní afázií. Vše svědčilo pro odchod z politického života,“ píše francouzský historik Alain Soubigou v biografii Tomáš Garrigue Masaryk. Poněvadž však nebylo jisté, kdo by Masaryka na místě prezidenta zastoupil, jelikož se představy politických stran lišily, ke kandidatuře se nechal přemluvit i přes nevoli.
Aby Masaryk nemusel při podpisech na úředních dokumentech namáhat svou „postiženou“ ruku, nechali mu spolupracovníci zhotovit razítko s podpisem. Při důležitých rozhodnutích, které měl vynášet, bylo zvažováno, aby při tom v jeho blízkosti byl vždy buď některý z ministrů, nebo někdo z prezidentské kanceláře. Tím Masaryk nadále vykonával úřad prezidenta.
Ve sbírkách Národního muzea byl objeven unikátní fonografický váleček se záznamem projevu, který na Pražském hradě pronesl Tomáš Garrigue Masaryk při příležitosti svých 80. narozenin. S ohledem na jeho stáří není záznam úplný, ani zcela kvalitní, přesto při dobrých akustických podmínkách srozumitelný. David Zima
„Člověk nezdravý má nezavázet”
„Nenuťte mne k tomu. Zvolte si presidenta, který bude v pořádku. Již dříve jsem měl úřad složit, tak to nejde, Prosím Vás, zprosťte mne té funkce. Nemohu dělat figuranta. Člověk nezdravý má nezavázet.“ Tato slova prezidenta zaznamenal Masarykův lékař při rozhovoru s Rudolfem Beranem (†66). Nakonec dosáhl svého a 14. prosince 1935 skutečně v blízkosti svých nejbližších a vysokých ústavních činitelů abdikoval. „Tímto aktem se prezident Osvoboditel sám osvobodil.“
Odpočinek v Lánech
„Žil ještě jedenadvacet měsíců, střídaje četbu a projížďky koleskou, obklopen přáteli a zejména dcerou Alicí a synem Janem,“ uvádí historik s tím, že pobyt v Lánech, namísto rušné Prahy, mu doporučil právě lékař. Do Prahy se ale vracel.
„V roce 1937 přijel třikrát autem do Prahy. Potřetí, při poslední návštěvě Prahy v červenci 1937, to bylo kvůli setkání s jeho starými druhy ze Sokola a z legií na Strahovském stadionu,“ popisuje Soubigou. „O tom, jaké oblibě se těší, svědčilo bouřlivé provolávání slávy.“ Po rezignaci, kdy nebyl zatížen tolika povinnostmi, se údajně i „Masarykovo zdraví zlepšilo.“ Věk a další „nahodilé“ zdravotní problémy byly ovšem k nezastavení.
Národ bez tatíčka
Ani to mu však nezabránilo, aby si ještě v září 1937 vyjel zajezdit na koni, což byla jeho celoživotní vášeň. V 87 letech! Zakrátko poté utrpěl Masaryk znovu mrtvici. Ačkoliv se i z ní počal zotavovat, vyslovil prý před přítomnými přání, že by raději už zemřel, neboť je na to prý „vhodná doba“.
Ona vhodná doba nastala, dle francouzského historika „ráno 14. září 1937 ve 3 hodiny 27 minut.“ Mezi prvními, kdo se o skonu dozvěděli, byl Masarykův syn Jan, který informaci předal novinářům dokonce už ve 4 hodiny ráno. O týden později se konal pohřeb, na kterém „se sešlo množství lidí do té doby v Československu nevídané.“
Poslední pouť tam a zase zpátky
Masaryk zesnul na zámku v Lánech. Státní pohřeb mu byl pochopitelně vystrojen v Praze, odkud těžko uvěřitelných 17 let úřadoval, a kam bylo jeho tělo posmrtně převezeno. Na prvním hradním nádvoří, které nechal zřídit za pomoci slovinského architekta Jože Plečnika (†84) přímo Masaryk, byl vystavený katafalk s jeho tělem. Poklonit se mu přišly na Hrad davy. „Janovi, Alici a Olze Masarykovým přišlo v několika dnech 718 telegramů a tisíce dopisů z celého světa,“ píše historik.
Katafalk se pak vydal s průvodem z Pražského hradu – nikoliv na jeden z pražských hřbitovů, ale vcelku netradičně na hlavní nádraží. „Ubíral se historickou cestou a po pražském nábřeží, lemovanými statisíci Pražanů.“ Z hlavního nádraží posléze vyrazil vlak, vezoucí Masarykovy ostatky, nazpět do Lán, kde byly uloženy do rodinné hrobky, kde už spočívaly ostatky Charlotte Garrigue Masarykové (†72), a kam postupně přibyly i ostatky jejich dětí – Jana (†61), Alice (†87). Celý obřad, včetně převozu, trval zhruba 9 hodin.
